Válečná generace

Perfektně natočené, napsané, zahrané..., postupem času čím dál více zdrcující a nepříjemné včetně fyzické proměny hlavních hrdinů, kteří během čtyř let zestárnou o mnohem více. K tomu haldy parádních detailů (Židé, partyzáni, popravy...) a já bych nikdy nevěřil, že Němci natočí jeden z nejlepších válečných filmů všech dob, ještě z pohledu jich samých. 100% (10.11.2021)

Co napsat na obranu národa, který ztratil své obranné mechanismy a nechal se zaslepit, zmanipulovat do té míry, že rozpoutal největší válečné zvěrstvo v lidských dějinách? A co je vlastně měřítkem pravdy? I německý agresor měl svoje mrtvé, raněné, zničené osudy, ztracenou generaci, i tak vypadala válka z německého pohledu. Je jistě mnoho pohledů jiných a pravd trpčích než optika současné německé veřejnoprávní televize, to ale nic neubírá na tom, že stojí za to seznámit se též s pravdou, kterou nenapsali vítězové, nýbrž viníci (příčí se mi říci oběti)...vlastně klobouk dolů před takovouhle sebereflexí...zvláště v komparaci se sebereflexí českou a všemi těmi ostalgií páchnoucími Vyprávěj... Po formální stránce standardní moderní televizní produkt, který má jednu výraznější slabinu, totiž že trpí (zvláště v závěrečném dílu) přehnanou překombinovaností, scénárista Stefan Kolditz si zřejmě předsevzal, že musí navýšit míru náhody na úroveň severské detektivky, tolik nepravděpodobných ,,náhodných" setkání a prolínání osudových drah hlavních (pěti) hrdinů by nevyprodukoval snad ani Jo Nesbø... (15.07.2014)

Vpodstatě super minisérie - hezky zahraná, se slušnou produkcí a pár silnými scénami - kterou pro mě ale smutně táhne dolů scenáristická chtěnost. Je to tady totiž samá telenovelová náhoda typu "odvezou ho do lazaretu, kde náhodou slouží ona" nebo "náhodou šli oba na stejné místo, a tam se potkali". Jednou, dvakrát bych to pochopil - jasně, v pohodě, zápletka potřebuje popostrčit - ale tady je to FURT. Napřed nad tím mávnete rukou, pak ty náhody začnou být trochu otravné, a ke konci už dostávají vyloženě absurdní rozměr. Drobný spoiler alert, vrcholem všeho je, když se jedna z náhodných vedlejších postav bez vojenské minulosti, zázemí nebo vazeb na armádu vrátí na konci jako vysoký velitel rudé armády. Wut? (19.10.2016)

Tragický alibismus dnešních Němců, který si nehezky vyprojektovali do tohoto filmu, jenž ze zcela nepochopitelných důvodů dostal punc sebereflexe, kterou jsem v těch třech dílech neviděl ani z vlaku. Skutečnost byla taková (a dle nedávného detailního procházení záznamů Wehrmachtu samotnými německými historiky), že válečných zločinů se na východní frontě dopouštělo až 80 % všech divizí (jednotky SS započítané pochopitelně nejsou), a co jsme z této skutečnosti mohli vidět za ty tři díly? Kolaborantské Ukrajince, kteří střílejí a odváží židovské děti (vojáci Wehrmachtu protestují), příkaz zastřelit politického komisaře (voják Wehrmachtu protestuje), permanentně zhnusené vojáky Wehrmachtu z toho, že střílí lidi (vždy ale divákovi výstřel zdůvodní: "oni by to udělali taky", "chtějí nás zabít"), Němku, která zachraňuje žida, naproti tomu polskou partyzánskou skupinu, která opovrhuje židy ještě víc než samotnými Němci a skoro jednoho popraví, i když s nimi bojoval celou dobu, udavačskou Němku, která ale v závěru nasazuje vlastní život za záchranu kolaborantské Rusky, udanou židovku odvezenou na popravu, ze které se ale nakonec vyklube komunistický voják Rudé armády velící ožralým prasatům chtějíc znásilnit zdravotní sestřičky (Němky), běžného ruského vojáka ošetřovaného v německé polní nemocnici, kde dochází prostředky i pro samotné Němce... Mám pokračovat? Všechny díly v podstatě svalují vinu na ty neurčité "nacisty", případně alibisticky hlásají: "Poláci nesnášeli židy stejně jako my" a z hlavních hrdinů (Němců) dělají buďto naivní pitomečky (věří propagandě, ale jinak jsou v základu hodní) nebo zcela čestné muže ve zbrani, kteří šli bojovat proti Rusku za svojí vlast... Ani náznak všeobecné "nálady" v řadách Wehrmachtu nezastavitelně se valícího při operaci Barbarossa na východ, kdy sami vojáci pod tíhou propagandy a vlastních úspěchů považovali sami sebe za nadlidi, nadřazené bytosti, které čistí prostor pro dokonalého Němce (výpovědi samotných přeživších veteránů z východní fronty). Proboha, kdyby alespoň za něco stál ten scénář a všechno nestálo na tragických postavách kámošů z Berlína, kteří se nahodile potkávají po celé východní frontě dvakrát za díl někde v lese, nemluvě o té účelové čestnosti, která jim vždy trčela až z prdele. Nepovedený pokus o Bratrstvo neohrožených, s tím rozdílem, že tady jsou v hlavní roli náckové ... Pardon, udatní a čestní němečtí vojáci a pak pár odporných nacistů, kteří jim občas přikázali někoho popravit, což obratem zkritizovali. Německý divák tedy bude vědět to podstatné, "Unsere Väter" nebyli zločinci a "Unsere Mütter" nebyly udavačky, všechno to byl ten Hitler a pár ostatních pomatenců. 40% (21.04.2013)

Každý pokus o sebereflexi, zejména jde-li o tak závažné téma, jakým jsou zločiny, jichž se jeden národ dopustil na mnoha jiných, je třeba ocenit. Na druhou stranu by však tato snaha měla být nanejvýš upřímná a měla by hrát zcela otevřeně. Celá ta počáteční naivita a iluze by byly možná snadno uvěřitelné někdy ve dvacátých či třicátých letech u mladých lidí, kteří ještě nnebyli vtaženi do soukolí válečné mašinerie, ale těžko lze tomuto vykreslení uvěřit v případě poručíka Wehrmachtu nebo židovského krejčího v roce 1941, tři roky po křišťálové noci, v případě zdravotní sestry na východní frontě v roce 1943, po bitvě u Stalingradu, či v případě Žida směřujícího v dobytčáku do koncentračního tábora. To, čeho se pak hlavní postavy dopouštějí je do jisté míry skrýváno za ne zcela špatné úmysly, jako je povinnost, aby mohli být třeba správnou německou ženou, slavnou zpěvačkou, válečným hrdinou nebo prostě jen dobrým vojákem. I proto nejuvěřitelnějším dojmem působí příběhy Viktora a Grety, jejichž charaktery a osudy velice dobře vystihují atmosféru doby. Příběhy ostatních potom vypovídají spíše o válečných hrůzách, i když jen částečně, proměně lidí, kteří jimi prošli, a reálných prožitcích vojáků bojujících v první linii. Přesto však není možné přijmout několikrát opakovanou myšlenku, že válka dělá z lidí bestie, protože válka ve skutečnosti dělá z lidí pouze to, co z nich zbyde, když to skončí, nikoli to, kdo jsou, když to začíná. Hlavně v poslední třetině je tak sice vidět skutečné úsilí vyrovnat se alespoň trochu s minulostí, přestože ten odraz v zrcadle mohl být ještě mnohem drsnější. 75 % (17.11.2015)