Válečná generace

Tak jsem se k té sérii německého "Bratrstva neohrožených" konečně probojoval. :-) Sice by to ve výsledku stačilo smrsknout do 1 dlouhého filmu a "kladný" německý pohled mi dost vadil, ale je pravda, že Američané nejsou ve svých filmech o invazích o moc méně alibističtí... Zručně natočené válečné psychologické drama. 70% (01.11.2013)

Každý pokus o sebereflexi, zejména jde-li o tak závažné téma, jakým jsou zločiny, jichž se jeden národ dopustil na mnoha jiných, je třeba ocenit. Na druhou stranu by však tato snaha měla být nanejvýš upřímná a měla by hrát zcela otevřeně. Celá ta počáteční naivita a iluze by byly možná snadno uvěřitelné někdy ve dvacátých či třicátých letech u mladých lidí, kteří ještě nnebyli vtaženi do soukolí válečné mašinerie, ale těžko lze tomuto vykreslení uvěřit v případě poručíka Wehrmachtu nebo židovského krejčího v roce 1941, tři roky po křišťálové noci, v případě zdravotní sestry na východní frontě v roce 1943, po bitvě u Stalingradu, či v případě Žida směřujícího v dobytčáku do koncentračního tábora. To, čeho se pak hlavní postavy dopouštějí je do jisté míry skrýváno za ne zcela špatné úmysly, jako je povinnost, aby mohli být třeba správnou německou ženou, slavnou zpěvačkou, válečným hrdinou nebo prostě jen dobrým vojákem. I proto nejuvěřitelnějším dojmem působí příběhy Viktora a Grety, jejichž charaktery a osudy velice dobře vystihují atmosféru doby. Příběhy ostatních potom vypovídají spíše o válečných hrůzách, i když jen částečně, proměně lidí, kteří jimi prošli, a reálných prožitcích vojáků bojujících v první linii. Přesto však není možné přijmout několikrát opakovanou myšlenku, že válka dělá z lidí bestie, protože válka ve skutečnosti dělá z lidí pouze to, co z nich zbyde, když to skončí, nikoli to, kdo jsou, když to začíná. Hlavně v poslední třetině je tak sice vidět skutečné úsilí vyrovnat se alespoň trochu s minulostí, přestože ten odraz v zrcadle mohl být ještě mnohem drsnější. 75 % (17.11.2015)

Pro zemi, která byla ve válce agresorem a nota bene tu válku i prohrála, je choulostivější se s podobným tématem vypořádat, zvlášť když je na krku obvinění z genecidy a slušná várka válečných zločinů. Německá televize se pokusila s kostlivci ve skříni vypořádat ambiciózní minisérií. Nejlepší a v podstatě jediná rozumná cesta, jak se s bolestnou minulostí vypořádat, je prezentovat vítězství Spojenců nikoliv jako porážku Německa, nýbrž jako porážku fašismu a osvobození země od nacistické diktatury. Viděl jsem už dost německých filmů, kde se to jen hemžilo antifašisty, kteří neměli na práci nic jiného než zachraňovat Židy před transporty a pomáhat odbojářům, kde si člověk jen říkal, odkud se ten režim vzal a jak mohl fungovat, když evidentně neměl žádné stoupence. Nemyslím si ale, že jde o tento případ. Můžu sice Našim matkám, našim otcům vytknout řadu drobností, ale když si spočítám všechna pro a proti, jde podle mého soudu o zatím nejlepší německou práci na dané téma, minimálně v seriálu pro široké vrstvy diváků. Samozřejmě indoktrinace nacismem byla díky dlouhodobému působení Hitlerjugend na mladé vojáky větší než seriál předjímá, ale to podstatné sděluje přesvědčivě. Kdyby se každý národ vyrovnával s běsy minulosti aspoň takhle, můžeme si v mnoha ohledech oddechnout. Příběhy pětice seriálových kamarádů pomáhaly v Německu těm, kteří 2. světovou válku osobně nezažili - a těch je v dnešním Německu konec konců drtivá většina - vytvořit si názor na nejtemnější období svých moderních dějin a z postav podobným těm ze seriálů učinit vzor a součást poválečné demokratické a antinacistické identity. Na čistých 5* to sice nevidím např. proto, že tam absentuje německá herecká extraliga (tím ale rozhodně neříkám, že by herecké výkony byly špatné), nebo proto, že scénárista, jak už to u podobných rozsáhlejších děl bývá, někdy ujede. Např. to, jakým způsobem se scénárista vypořádal s koncem Friedhelmovy válečné databáze, vypadá určitě strašně hezky a pateticky ve scénáři, ale v praxi to odporuje duchu postavy a realitě posledních válečných dní říše. Daleko praktičtější a pravděpodobnější by byla kulka do zad při pokusu o přechod do zajetí. Na druhou stranu, ten nedokonalý seriál je mi tak sympatický, že asi zamhouřím oko. Každopádně podle mého soudu jeho kvality výrazně převyšují populární německý snímek Stalingrad. Celkový dojem: 85 %. (06.06.2014)

Určite by sa dali menovať rôzne filmové nedostatky (prekážala mi najmä občasná dejová vykalkulovanosť, kedy sa čírou náhodou stretávali hlavné postavy) a historické nepresnosti, ale trojdielnu snímku Unsere Mütter, unsere Väter som zhltol ako nič a jej sledovanie som si naozaj užil. Veľká spokojnosť. (10.02.2019)

Na TV film to nie je zle natočené, aj keď s Band of Brothers sa to porovnávať nedá, no miestami mi ten dej pripomínal telenovelu a celé mi to prišlo hrozne umelé. Áno, určite sa aj medzi Nemcami našli správni ľudia, no z tohto filmu to vyznieva takmer tak, že veď aj všetci ostatní (Ukrajinci, Rusi, Poliaci) boli rovnaké svine, ktoré nenávideli Židov a vlastne Nemci neboli tí najhorší, len medzi sebou mali niekoľko asshols. Síce aj hlavné postavy občas robili nesprávne veci, ale to len tak, aby nevyzerali ako svätí. No nevytvoril som si k nim počas celých 270 minút žiadny vzťah, takže sa nedostavili ani žiadne emócie v momentoch, kedy by sa mali. Navyše celé to vzájomné stretávanie hlavných postáv počas celého priebehu bolo veľmi zvláštne, vrátane toho posledného, keď prídu behom minúty všetci preživší do ich obľúbeného baru. Točené na efekt a veľa nám to o Nemcoch, ktorí bojovali za svoju vlasť nepovie, takže miesto názvu Unsere Mütter, Unsere Väter, by sa skôr hodilo Fünf Freunde, lebo to je to, o čom to je. (08.11.2015)