Válečná generace

Tak toto je zatiaľ to najlepšie, čo som od Nemcov videl. Tradične to u vojnových filmov býva tak, že Nemci sú tí zlí a ostatní sa ich snažia stoj čo stoj zraziť na kolená. Vojnová generácia ponúka úplne iný pohľad. Na príbehu piatich priateľov nám ukazuje hrôzy vojny z pohľadu nemeckého národa. A nielen to, perfektne odhaľuje ten názorový posun, ktorý sa v hrdom národe odohral. Od nadšenia, pýchy a túžby po pomste, až k tvrdému precitnutiu, strate ilúzií a rezignácií. Ďalším skvelým detailom tohto diela je, že nerozlišuje dobré a zlé na Nemcov a tých ostatných, ale perfektne ukazuje, že je to o ľuďoch, nie o rase, či národnosti. Scenár znamenitý, bojové scény skvelé, herci dokonalí. Toto sa fakt podarilo. (04.11.2019)

KONEČNE. Konečne som objavil vojnovú drámu s obdobia druhej svetovej vojny ktorá sleduje aj tú spoločnosťou odsúdenú "zlú" stranu a nie je nejako ponížená trápnou Nemeckou angličtinou, hraním sa s kontextami alebo čisto iba negatívnymi zobrazeniami a tak. Ide o krutú a chladnú realitu ktorá je nakrútená tak nesmierne autenticky, že sa mi ani nechce veriť, že ide o televíznu produkciu. Epizóda 1 Hneď na začiatku sme vtiahnutý do náročných bojov, autenticky zobrazených minimálne tak dobre ako v snímke Zachráňte vojaka Ryana. Beriem to ako také predstavenie, privravte sa , táto cesta do Moskvy nebude jednoduchá. Hneď na to je boj uťatý a dostávame sa do Berlína v roku 1941. Tam sledujeme päť priateľov, dvaja vojaci, žid, speváčka a sestrička, ktorých rozdelí vojna. Každého príbeh je jedinečný a niekedy sa prelínajú v zaujímavých sledoch. Opakujem sa ale niečo tak autentického som nevidel hádam nikdy.. Prvá epizóda mi vypálila svojou kvalitou mozog s hlavy.***** Epizóda 2 Príbeh, hlavne pri konci, sa už ťahal do trocha nereálneho poetického gulášu pri stretnutí zostávajúcich priateľov. Ale zase naopak scény s frontu boli ešte epickejšie ako v prvej časti. Nemcom došli sily a na zostávajúcich vojakoch bola frustrácia jasne badateľná. V poslednom dobíjaní zostali v jednotke už iba dvaja vojaci, potom nastal ústup... Je to sila 4,5* Epizóda 3 Od bojov sa už viac menej upustilo a skôr sa tu zakončujú psychologické pochody ľudí zničených vojnou. Malo to svoje neskutočne silné momenty ale aj tak mi prekážali mnohé nelogické činy postáv. To mi tu strácalo tú správnu realistickosť. Škoda, že boje v Berlíne neboli absolútne vyobrazené.. Dokonca ani príchod Rusov a Američanov. Zase ale na druhú stranu tu celkom delikátne vyobrazli Rusov ako bandu nevychovaných haj*lov ktorými, ako inak, boli. Koniec bol takisto skôr v tom symbolickom ponímaní ale nezdráham sa názoru, že to bola jedna s najlepších vojnových drám aké som kedy videl 4* za poslednú časť. (13.01.2015)

Válka z pohledu běžného Němce. 1) Film představuje ne-nacistický pohled na válku očima běžných německých občanů, ne nepodobných těm dnešním, kteří ovlivněni propagandou nechávají sebou manipulovat. Těžko jim to zazlívat - alternativou byl aktivní odboj, koncentrační tábor nebo smrt. Toto pojetí v podstatě nevinných nacisty svedených lidí, kteří nic nevěděli ba ani netušili, je ovšem historicky neudržitelné._____ 2) Nacisté se neobjevili ze vzduchoprázdna. Hitler jen přesně vyjádřil dobové německé frustrace a problémy (tíživé a v podstatě nesplatitelné válečné reparace, všeobecný antisemitismus, rozčarování z nefunkční výmarské republiky, hospodářská krize a další). Během několika let nacismus tyto problémy vyřešil nebo se to alespoň tak zdálo. Zejména mládež, obvyklá oběť převratů v dějinách, šla za Hitlerem jako zmámená. Heute gehört uns Deutschland und morgen die ganze Welt. Tato atmosféra roku 1941 mi ve filmu chybí._____ 3) Jak vnímali nacismus jeho odpůrci a oběti, víme dobře ze stovek knih, filmů a dalších uměleckých počinů. Nečetná, ale přesto existující, jsou díla, která se zabývají osudy běžných občanů, kteří proti nacistům nebojovali ani se nebouřili, ale na druhé straně se ani nepodíleli na tvorbě režimu. Mezi tato díla patří i náš film. Mě by ale zajímal třetí případ: osudy pěti příslušníků SS, plně indoktrinovaných nacistickou ideologií, z nichž někteří postupně prohlédnou a pochopí, a jiní zemřou s Hitlerovým jménem na rtech. Nic takového jsem dosud neviděl._____ 4) Pěkně hráli 33letý Volker Bruch (starší bratr Wilhelm), přitažlivý 31letý Tom Schilling (mladší bratr Friedhelm) i atraktivní 25letý Ludwig Trepte (žid Viktor). (28.09.2016)

Hodnocení stále zvažuji, neb si s tímto dílem nějak nevím rady. Za jedno nemám ráda, když cítím, jak mě tvůrci táhnou, postrkují a podsouvají mi ty "správné myšlenky". Jsem dost stará na to, abych měla svoje vlastní. Za další nemohu přehlédnout či nevnímat, jakým způsobem jsou nám tu hlavní postavy prezentovány (všichni jsou takoví milí a hodní, přitom klidně kuchnou přímého nadřízeného, zastřelí kohokoli na raz, dva, tři). Nebudu se pouštět do žádné větší kritiky hloupých rozhodnutí zúčastněné pětice či do nebe volajících náhod (jak o sebe na frontě navzájem pořád zakopávají), protože to nemá smysl. K tomu, co oceňuji... moc pěkně natočené, herci to výrazně popotáhli, zejména mě zaujali bratři, jejich vývoj a proměna, plus hudební podmaz skvělý. Skutečnost, že je válka krutá pro všechny strany, smete vše, co jí stojí v cestě, vím už přece jen delší dobu, stejně tak jako fakt, že je to vždycky všechno jen a pouze o lidech, o jednotlivcích. P.S. Pod slůvkem sebereflexe si představuji něco jiného a zcela určitě to není z viníka oběť mrknutím oka. P.P.S. Volker Bruch se o tu třetí (a u mě ne příliš jistou) hvězdičku postaral. (18.11.2019)

Každý pokus o sebereflexi, zejména jde-li o tak závažné téma, jakým jsou zločiny, jichž se jeden národ dopustil na mnoha jiných, je třeba ocenit. Na druhou stranu by však tato snaha měla být nanejvýš upřímná a měla by hrát zcela otevřeně. Celá ta počáteční naivita a iluze by byly možná snadno uvěřitelné někdy ve dvacátých či třicátých letech u mladých lidí, kteří ještě nnebyli vtaženi do soukolí válečné mašinerie, ale těžko lze tomuto vykreslení uvěřit v případě poručíka Wehrmachtu nebo židovského krejčího v roce 1941, tři roky po křišťálové noci, v případě zdravotní sestry na východní frontě v roce 1943, po bitvě u Stalingradu, či v případě Žida směřujícího v dobytčáku do koncentračního tábora. To, čeho se pak hlavní postavy dopouštějí je do jisté míry skrýváno za ne zcela špatné úmysly, jako je povinnost, aby mohli být třeba správnou německou ženou, slavnou zpěvačkou, válečným hrdinou nebo prostě jen dobrým vojákem. I proto nejuvěřitelnějším dojmem působí příběhy Viktora a Grety, jejichž charaktery a osudy velice dobře vystihují atmosféru doby. Příběhy ostatních potom vypovídají spíše o válečných hrůzách, i když jen částečně, proměně lidí, kteří jimi prošli, a reálných prožitcích vojáků bojujících v první linii. Přesto však není možné přijmout několikrát opakovanou myšlenku, že válka dělá z lidí bestie, protože válka ve skutečnosti dělá z lidí pouze to, co z nich zbyde, když to skončí, nikoli to, kdo jsou, když to začíná. Hlavně v poslední třetině je tak sice vidět skutečné úsilí vyrovnat se alespoň trochu s minulostí, přestože ten odraz v zrcadle mohl být ještě mnohem drsnější. 75 % (17.11.2015)