Utomljonnyje solncem 2: Citadel
Die Sonne, die uns täuscht - Die Zitadelle
Burnt by the Sun 2: Citadel
Obsahy(1)
Vyvrcholení filmové ságy klasika ruského filmu Nikity Michalkova nezůstalo nic dlužné svému prequelu Unaveni sluncem 2: Odpor, jemuž nechyběla epičnost, svérázný tragikomický humor, ale i drastická obrazivost válečného lomozu. Film začíná průletem bitvou z komáří perspektivy, což charakterizuje způsob celého vyprávění, které ztělesňuje osobně pojatou vizi jedné lidské katastrofy. Válečné drama bylo nominováno jako národní zástupce na prestižní cenu americké filmové akademie Oscar pro nejlepší zahraniční film... Válečný hrdina Sergej P. Kotov, zvaný „Taťka”, pokračuje v nekončícím tažení coby člen trestní jednotky, degradován na řadového kriminálníka. Jeho dcera Naďa zase bezprostředně prochází hrůzami války z pozice frontové zdravotnice. Ještě je tu Kotovovův starý rival: Dmitrij A. Arsenťjev, zvaný „Míťa”. Vrtošivý osud svede všechny dohromady právě v okamžiku, když přichází pošetilý útok na nedobytnou citadelu obsazenou nacisty. Jejich setkání bude mít drastické následky – tak jako kdysi, v létě, roku 1936. (Česká televize)
(více)Recenze (38)
Jestliže byl Odpor jen stěží dokoukatelným sledem cimrmanovských živých obrazů z Velké vlastenecké války, pak Citadela dokumentuje hlubiny šílenství, jež se zmocnilo scenáristů (včetně N.Michalkova). S vážnou tváří divákovi předkládají absurdní výjevy ze své hysterické epopeje, vrcholící kreacemi "Němý Bobeš" (Michalkovova dcera) a cameo rolí Inny "Marfuši" Čurikovové. Toho se však dočkají pouze ti nejotrlejší, kteří vydrží předchozí dvě a půl hodiny... ()
Film je ve všech ohledech správně ruský. Což se může líbit i to může člověka nemálo srát. Některé momenty jsou značně úsměvné. Jiné jsou natočeny s obrovskou bravurou. Ačkoli jsem neměl to štěstí válku absolvovat, tak si stejně troufnu myslet, že pan režisér vystihl tehdejší režim a smýšlení lidí v něm velmi dobře. Stalin je přirozený sympaťák a sympatiím neubírá na intenzitě ani pár kilo makeupu. Jeho čajové dýchánky jsou úžasné. Je zřejmé s jakým záměrem celá trilogie vznikla. Tento díl bych viděl na pěkné 3*. ()
Ruská duša v sebe obsahuje: patetickosť až na pôdu, vlastenectvo non plus ultra, absurditu, poetiku, surrealizmus (nadšenie z experimentu v ruskom umení po nástupe komunizmu pretrváva), ignoráciu jedinca a ľudského života vôbec (vlasť na prvom mieste). Toto všetko miesi Michalkov v tretej časti zmätenej trilógie Unavení Slnkom celkom zručným spôsobom. Ak však divák akceptuje ruskú dušu a jej prečudesné zákruty a protirečenia, celkom užije si aj túto jazdu. Pretože v porovnaní s druhým dielom trilógie mala Citadela hlavu aj pätu. ()
Tak jo, třetí části dvě hvězdičky ponechám, i když nedostatků bylo opět nepočítaně, ale předchozí díl mě štval víc. Každopádně jsem rád, že se osudy klanu Kotovových konečně uzavřely, jen mě mrzí, že se tak nestalo už po původním filmu, jak to Nikita Michalkov původně zamýšlel. Nemusel bych v obou následujících snímcích sledovat podivnou parodii na válku. Zajímalo by mě, jak dopadla akce s nášlapnou minou, chápu správně, že to byl důvod, proč v závěru trčela horní polovina těla generála Kotova z velitelského poklopu čelního tanku? ()
Nemůžu si pomoct, ale i třetí pokračování mi sedlo, a vlastně mi sedlo hodně. I když jeto jiné než první film, hodně jiné, tak třeba hned úvodní scéna v zákopech je tak krásně rusky bizarní, že mě prostě dostala. A stejně tak i závěr celého filmu a vlastně i celé trilogie, která se mi celkově velmi líbila. ()
Reklama