Inferno

Vizuálně patrně nejopojnější a nejkrásnější film Daria Argenta. Surreálná atmosféra, nádherné barvy a děje tak málo, že by se ho za nehet vešlo. Kdysi jsem Inferno zavrhnul, stejně jako Suspirii, ale při opakovaném zhlédnutí jsem je docenil. Takže rada - pokud začínáte se starou hororovou Itálií, nechte si Argentovy čarodějnické fláky až na později. Inferno je nádherná podívaná, ale toho děje mohlo být opravdu alespoň trochu víc - proto o stupeň nižší hodnocení než u první Matky. (30.06.2008)

Inferno je sice o uroven slabsi, nez excelentni Suspiria, ale stale se jedna o vylozene kvalitni hororovy zazitek. Neni to uz tak efektivni pest do xichtu a Argento sazi na mnohem subtilnejsi zbrane. Elektronicky terror skupiny Goblins nahrazuji temne symfonie a pianka, primocara brutalita byla vymenena za hruzy predstavivosti a mytologie pribehu, ktery je nepravem odsuzovan, naopak je to nejsilnejsi vylepseni od originalu s rozvinutim pribehu 3 matek a zpovedmi architekta jejich temnych sidel. Je to jeste o neco poetictejsi horor, nez Suspiria a nektere sceny jsou vylozenou hororvou krasou. Potapeci sekvence, nebo Rimske setkani s matkou slz, ktere se Argento naplno venoval v poslednim dilu trilogie. Obzvlast v teto scene je fascinujici sledovat nakolik bylo Inferno inspiraci pro Polanskiho Devatou branu, ktera neni jen nahodou jednim z mych top10 filmu vsech dob. 7/10 (21.10.2010)

Môžem ho označiť za jedno z najvydarenejších Argentových diel. Film plný, nepovedal by som snovej, ale nočno morovej atmosféry. Dielo sa samozrejme neobišlo aj bez brutálnych gore, ktorých tu síce nieje veľa, ale v tomto prípade to nieje na škodu. Tu ide o vyvolanie čistej hrôzy pomocou iných ako nechutných prostriedkov. Tajuplnosťou a očakávaním. Majstrovský kúsok mysteriózneho hororu. (12.10.2010)

Kompozice jednotlivých scén, práce s kamerou, nasvícení a vizual - to vše bylo zpracováno na výbornou. Snímek je doslova pastvou pro oči, zaujal mne také i svou „snovou" atmosférou - tolik absurdit, nečekaných rozuzlení a situací, které naprosto odporovaly zdravé logice, nebylo snad ani v Divokých snech Maxipsa Fíka. Skoro až umělecky nafilmované záběry jsou však spolu s originálními mordy (gilotina neměla chybu) to jediné, čím snímek disponuje - sympatické postavy nebo snad nedejbože nějaký ten  děj zde totiž opravdu nenajdeme. Neuškodilo by ani zkrátit dělku alespoň o dvacet minut. Možná ale kvality snímku v budoucnu docením, prozatím bych ohodnotil za 50% (11.10.2023)

Příběh není devizou tohoto filmu, ale je to úchvatná atmosféra, která vás s sebou strhne. Dario Argento před vás staví neuvěřitelné obrazy, zajímavé scény a obejde se velmi často beze slov. Nechává vás utápět v tichu, případně volí jen extatický a nervy drásající hudební doprovod. On moc dobře věděl, jak vzbudit hrůzu a „Inferno“ je jen další krásnou ukázkou. Interiéry i exteriéry jsou tu využívány ve prospěch hororu v neskutečné míře, což trochu odkazuje na Polanského, ale zároveň na horory gotické. Musím někdy zakončit celou trilogii, abych si ověřil, jestli po roce 2000 Dario naprosto ztratil sílu a vkus. (01.11.2014)