Ideál septimy

No vida, při přerovnávání oblečení ve skříni člověk může zhlédnout i retro ze zlatých třicátých let, ve kterých byly filmy skvostné, ale také (přirozeně) sračky, které naše televize moc neuvádí. Snímek podle romantické limonády Jaromíry Hüttlové, které se stále čtou (profesionální zkušenost), plná romantických a tajnosnubných klišé (hvězdný skladatel pod pseudonymem, který nechce žádnou fanynku, ale jen tehdejší, drzou dívku, modernějším termínem zvanou "od vedle"). Od horšího hodnocení zachraňují film zejména už zde zmínění herci - Gustav Nezval, který svou roli zvládá s nadhledem a odstupem a spolehlivý Jindřich Plachta, se svými (kdykoliv vystřihnutelnými, takže lehce nadbytečnými) komediálními výstupy. (18.11.2016)

Podprůměrná komedie, která nemá s klasickými studentskými peckami Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše prakticky nic společného. Z úplného dna ji zvedají pouze vcelku vtipné scény s Plachtou. Zajímavé jsou rovněž ukázky příprav na válku v době "takzvaného míru", jak říká hlavní hrdina. (15.02.2010)

Naivní film o mladých dívkách a jejich ideálech v době konce První republiky. Hodně zde kromě odlehčeného děje rezonuje blížící se začátek války. Povzbuzení pro občany země bylo tehdy jistě potřebné, ovšem jak víme, odhodlání přišlo vniveč. Humoru naopak vévodí samozřejmě Plachta, ovšem má pohříchu méně prostoru, než by bylo třeba. (26.11.2022)

"To je také práce našich lidí." Na tomto, své době poplatnému filmu, mě zaujaly pouze tyto tři věci. Nápověda pomocí házení prasátka. Neteř Věra Tůmová, v podání krásné Jiřiny Sedláčkové a studentka Soňa Urbanová, v podání osobité Marie Norrové, protože co je osobité, to je nadčasové a co je nadčasové, to je to pravé. (24.10.2015)

Snad i díky snadné zaměnitelnosti s Kantorem Ideál, by mohl název tohoto filmu vzbuzovat dojem, že půjde o další z řady patetických operetek na motivy dívčího románu. Netuším, jak velký podíl na scénáři má předloha J. Hüttlové(předpokládám, že byl pány scénáristy "defeminizován"), ale výsledek je v několika ohledech výjimečný. V první řadě jde o zajímavou výpověď o době vzniku. Jde snad o jedinou komedii, do které tvůrci zakomponovali realitu roku 1938. Válka byla na spadnutí a lidé se na ni snažili připravit. Přestože všichni do poslední chvíle doufali... . Vidíme, že je povinnost koupit si plynové masky, vyslechneme krátkou přednášku na téma zastrašování, objeví se i krátká píseň vyjadřující odhodlání nenechat si vzít naši zem a dokonce si ve filmu "zahraje" i cvičný nálet. I přesto se jedná především o komedii. Výše popsané zdůrazňuje pouze "kontext vědění", protože dnešní divák ví, co se jen pár měsíců, možná týdnů po premiéře filmu stalo a jak dlouho to trvalo. Paradoxně stojí pointa Ideálu septimy na tom, co je velmi aktuální i dnes. Jistě na to existuje anglický výraz, ale já bych použil: plytká adorace popkulturních ikon. Nic nového pod sluncem, něžné pohlaví vždy rádo upínalo svůj obdiv a lásku k vysněným ideálům. Herci, zpěváci, sportovci...vše jen na základě vzhledu. V tomto ohledu si vyslechneme i poměrně silný proslov z úst muže, který by rád vrátil nohama na zem jednu půvabnou, ale povrchní blondýnku. Jiřina Sedláčková byla jak panenka. Typický objekt zájmu pro muže dobyvatele. I proto velmi dobře fungovalo, když neústupný, sebevědomý a tvrdý Kareš narazil na odmítavou až arogantní Věrku. Nic jí nedaroval a zcela poplatně době ji "vyškolil". Chápu, že diváka který se chce u komedie pro pamětníky jen bavit, výše uvedený historický přesah nezajímá, ale za mě je Ideál septimy úplně v pohodě i jako obyčejná komedie. Mou optikou je tedy nedoceněný. (10.08.2024)