Sněžný drak

Za vším hledej kletbu. Co se týče pohádek, rozhodně. Zamilované dvojici, princezně Lauře a princi Janovi, ukázala štěstěna svoji odvrácenou tvář. Do cesty jim Kniha osudu přivála kletbu, kterou dokáže zlomit pouze opravdová láska. V dovršení Lauřiných dvacátých narozenin si má princezna vzít prince Jana ze Sněžného království, se kterým jí pšenka nepokvete. Aby tato osudová předzvěst nedošla naplnění, uvrhne její královská matka s čarodějnickou minulostí, na nežádoucího ženicha kletbu, ve které se bude každou noc měnit v draka, a sama za porušení úmluvy zavazující se k nepoužívání zaklínacích kouzel mezi lidmi, zaplatí odebráním se na dvacet let do Říše čarodějnic. S příchodem princezniných osudových dvacetin se na zámek začnou sjíždět nápadníci, z nichž bude určen Lauřin vyvolený. Objeví se princ Jan, ale s ním také krutý princ Dracián, jež zasvětil svůj život mocnostem Zla. Laura je však vnitřně přesvědčena, že její srdce patří jen Janovi, kterého na místě vykouří ( v uncut verzi to je). Aby jejich společné lásce už nic nestálo v cestě, je nutno zlomit dávnou kletbu splněním tří náročných zkoušek po cestě do Říše čarodějnic. Pokud se jim podaří obstát, můžou si padnout vítězně do náruče, ale pokud jeden z nich selže, zahalí Lauřino království věčný sníh a mráz. Nebývá až tak obvyklé, aby si král v pohádkách bral vědomě čarodějku. Když už k tomu v jiných pohádkách došlo, tak to většinou bývalo tak, že se čarodějnice se zlými úmysly vetřely do jeho přízně, přičemž svoji negativní tvář mu ukázaly až po svatbě. Dvacet let je dlouhá doba, řeklo by se, ale postavy za tu dobu vůbec nezestárly. Pokročilý králův věk se vyřešil evidentně nalepeným plnovousem. Z hlediska hereckých výkonů, to bylo dost proměnlivé. Princezna Laura Petry Ténorové byla pohledná divoška. Naopak Saša Rašilov v roli krále Valentina se zrovna nepotkal s oslnivou formou a jeho král byl bez charizma a potřebné jiskry s tendencí působit usedle. Královský pár doplnila Jitka Čvančarová jako moudrá čarodějnice Vilma. I když hraje sebemilejší postavu, tak z ní jde určitá nesympatičnost. Ovšem kapitolou samou o sobě byl přestárlý princ Jan Petra Lněničky, na kterého se jen velmi postupně dalo zvyknout. No ani ostatní nápadníci nebyla žádná velká hitparáda: Pavel Liška s plnovousem bezdomovce, Tomáš Matonoha v nevkusné kapuci, a v neposlední řadě, Martin Myšička, jehož zlý a rádoby uhrančivý princ Dracián, dostal největší prostor. Oproti nevyrovnanému hereckému obsazení zaujala výpravná, výtvarná a technická část pohádky. Kostýmy, dekorace a práce s kamerou, to vše sneslo poměrně velmi vysoké měřítko. Rovněž chlapci z trikového studia Flash Barrandov odvedli trikovou práci na výbornou. Dobře vyvedení draci jsou tím nejlepším, co lze v rámci televizní produkce zaměřené na pohádky, spatřit. Scénárista Jan Gardner napsal jednu z těch originálnějších pohádek a Eugen Sokolovský ji režijně velmi podržel fazonu. Těch pár pih, co se vyskytlo v realizaci, jdou spíše na pohádkovou krásu. Mé hodnocení: 60% (19.01.2014) (méně) (více)