12 let v řetězech

Film se silným tématem, ale bohužel nic pro mě. Herecky velmi dobré, Fassbender, Ejiofor a Nyong'o hrají solidně, bohužel ikdyž má film silný příběh končí přesně tak, jak divák doufá. Je vtipné, že těch údajných 12 let ve filmu působí ani ne jako týden, člověk by řekl, že za těch 12 let se toho stalo podstatně víc, než film prezentuje. Postavy mě však moc nezajímaly, emoce mě nechaly chladným a má to hodně pomalé tempo, které se vleče možná ještě víc než 12 let hlavního hrdiny. Že černoši byli otroci a měli to tehdy těžké ví každý, ale nevím proč bych měl sledovat o tom 2 hodinový film. 5/10. (18.02.2021)

Kolega Peytl to napsal za mě a já budu tak akorát přizdisráčovat. Mohl bych ho sice okopírovat a brutální lingvistikou a děsivou ftipností zabojovat o komentář měsíce, ale seru na to. Film špatnej nebyl, ale zase mě tohle téma až tak moc nebere, ale ani mě to nesralo. Song na závěr Bílá bílá bílá komu by se nelíbila...50% (15.01.2014)

Po dlouhé době opět vynikající drama na téma rasismus, otroctví, nevolnictví, touha po svobodě a zrůdnost lidské rasy. 12 let v řetězech se navíc zakládá na skutečném příběhu, což výsledný dojem ještě víc umocňuje. Je pravdou, že snímek je dlouhý a některé záběry jsou zbytečně natahované, avšak jakožto divák jsem se nenudil ani chvíli a s napětím jsem sledoval příběh Solomona Northupa. Steve McQueen (to jméno mě u osoby režiséra irituje) natočil film vskutku mistrně, záběry kamery jsou vynikající, stejně jako zakomponování hudby k daným scénám. Co mi však mírně vadilo, resp. čemu jsem se shovívavě pousmíval, byla forma vyprávění, kterou režisér zvolil. Což už dnes nejde natočit film, aniž by se v něm různě prolínaly časové roviny? To se musíme neustále vracet do minulosti a pak do budoucnosti a pak zpět do přítomnosti? Vážně to nejde natočit konzervativně? :) (16.01.2014)

No není to prdel, jak nám dávají mediální a diplomatickou čočku za "diskriminaci Romů" tlučhubové ze země s tunami másla na hlavě za genocidu původních obyvatel a zotročování černochů? Kdo chce vidět, jak vypadá skutečná diskriminace a trochu se zastydět za barvu své ošklivé, zlé, fuj-fuj bílé pleti, může zkouknout učesanou verzi životního příběhu Solomona Northupa. Ani těm "diskriminovaným" by projekce filmu neuškodila, alespoň by se dozvěděli něco o tvrdé práci. Místy je "12 let v hajzlu... tedy v řetězech" vhodné i pro příznivce sado-maso praktik, začínající dominy se taktéž mohou leccos přiučit. Nicméně: už jsem na tohle téma upustila nudli u několika lepších filmů, tenhle mě zas tolik za aortu neškubal, takže sem svým otrokářským bičem můžu švihnout jen 3 hvězdičky, tedy uznalých, nenadšených 69%. (12.05.2016)

Upřímně řečeno, otroctví je blahobytnému středoevropanovi 21. století poněkud vzdálené téma, a pokud by se emoce vstřebané z takovéhoto filmu měly redukovat na pouhý nezúčastněný povzdech ("to bylo hrozné, co se tenkrát v Americe dělo"), bylo by to dost málo. Naštěstí 12 let v řetězech nenabízí tento patetický jednoúčelový impuls k uronění několika krokodýlích slz, ale dává podnět k hlubšímu uvažování: Otroctví tu není prezentováno jako zlo páchané individuálně jedincem vůči jedinci (nebo skupině), ale jako společenský problém, který je důsledkem nadřazení osobního vlastnictví morálce, nebo lépe řečeno přizpůsobování morálky principu posvátnosti osobního vlastnictví. Jistě, Epps byl zamindrákovaná pokrytecká svině se sadistickými sklony (excelentní Fassbender), ale takový Ford byl vlastně slušný člověk, který otroctví chápal jako přirozenost (neřkuli božskou nutnost), kvůli které měl také Solomona za živou věc, za svůj směnitelný majetek. Rázem se (domyslíme-li tezi o nadřazenosti osobního vlastnictví morálce do důsledků) ocitáme v dnešní době a v našem prostoru (protože co jiného je např. problém "exekucí po česku", ničící celé rodiny pro pár korun dluhu - ať už vzniklého z hlouposti, nevědomosti či opomenutí)? Když se ale vrátíme do poloviny 19. století na americký Jih a k příběhu nešťastného Solomona Northupa, tak je pozoruhodné, jak nepateticky a zajímavě McQueen příběh zpracoval. Jeho osud není interpretován jako především boj chytrého a vzdělaného černocha s hloupým otrokářem (jak by se to lacině nabízelo), ale spíš jako boj vzdělaného člověka zbaveného lidství s nesvobodou jako takovou, jako boj o holý život. Brutalita, elementární nespravedlnost, nemožnost bránit se všemi prostředky (včetně svého intelektu) a maximální utrpení jsou stavy zprostředkované s multidolarovou precizností, které nelze po technické stránce vytknout ani ň. Zimmer sice použitou hudbou vykrádá sám sebe a scénáristův tok času jsem vnímal jako hodně nelineární (čas filmu vs. Solomonův čas; to vypadalo minimálně na kubickou funkci...), nicméně výsledkem je nadprůměrný hollywoodský film, který je možná motivovaný reflexí či vyrovnáním (v tomto ohledu jsou Stud či Hlad tématicky mnohem aktuálnější a v mnohém podnětnější), ale který má celou řádku motivů a námětů ke špekulaci (24.01.2014)