12 let v řetězech

Stejně jako Zimmer recykluje svou hudbu, tak zde McQueen recykloval všechny dosavadní černošsko-otrokářské snímky. Vážně, v tom filmu se nestane vůbec nic nečekaného či jakkoli jinak zajímavého. Ejiofor se prostě otrokem stane, dvanáct let jím je a pak jím být přestane. Konec, zvonec. Osobně jsem měl také problém s časovým určením - jako dvanáct let mi ta doba nepřišla ani náhodou, čistě pocitově se děj mohl odehrát tak za čtyři roky, možná ani to ne. Zrealizované je to ale kvalitně, bez nějakého přehnaného moralizování či patetických keců, takže celkově důstojná oscarovka. Btw nejlepší představení odehrává jednoznačně Fassbender, zatímco Pitt stihne kupodivu rušit i na ploše svého kratičkého téměř-camea. (05.01.2014)

Jdi a dívej se! Píše-li tu někde někdo, že tenhle film nemá přesah/nesouvisí se současností, nepochopil základní premisu filmu - tenhle příběh není o otroctví, ale o zotročení (proto 12 let v řetězech), nebo lépe řečeno je primárně o době otrokářské, ale sekundárně popisuje to, co se všude na světě děje i dnes...obchodování s bílým masem, prodávání dětí, otrocká práce atd. (v evropských poměrech lze komparovat třeba s Iñarritovým filmem Biutiful) Nevím, jestli to byl koncept, nebo je to má osobní podvědomá divácká zkušenost, ale velmi silný je vjem lágru, paralela s děním a atmosférou v koncentráku, ovšem na pozadí nádherné přírody, což některým scénám (které přecházejí ve statické obrazy, což je McQueenova specialita) dává až bizarní rozměr. Americký Jih jako jeden velký koncentrační tábor...paralela s holocaustem je obrovská... (o to silnější při němé scéně, kdy se černí otroci setkají se skupinou severoamerických indiánů...jejich genocida je další z temných stránek historie západní kultury) Fascinující je 12 let v řetězech po filmové stránce, McQueen je ryzí filmař. Už jen ten fakt, že velkolepé drama dělají především hudba a ruchy. Práce s rytmikou, všechno to tleskání, klapání, sborový zpěv, gospely... A pak kamera, která často bloudí mezi exotickými stromy nebo se zastaví úplně. Pomalé vertikální jízdy a dojem statických obrazů. Tento koncept ještě posiluje epizodičnost dějové linie, 12 let v řetězech jako sled jednotlivých epizod příběhu. A také důraz na subjektivitu vnímání, kamera vlastně jen doprovází hlavního hrdinu na jeho strašlivé odysee a jako průvodce se vyhýbá velkým celkům, divák tak vidí jen torzo reálií bezprostředně souvisejících se Solomonovým příběhem. Nedozvíme se nic o okolnostech únosu, neuvidíme zvenku dům, kde ho zprvu vězní, nespatříme vcelku loď, na které ho převážejí na jih, nedozvíme se nic o osudu dětí násilně oddělených od matky...vše postaveno na principu umělecky modifikované 3rd person videohry, což zintenzivňuje divácký prožitek. Jdi a dívej se! (03.03.2014)

„Nie je nič, čo by som ti odpúšťala.“ Každá krajina na svete má to svoje a pri filmoch ako tento si to naplno uvedomíte. To, čo budú zrejme americkým študentom premietať na hodinách dejepisu, je pre Slováka ťažko pochopiteľné. Jasné, rasizmus, xenofóbiu a násilie veľmi dobre poznáme aj my, ale napriek tomu je proste 12 rokov otrokom príliš špecifickým, osobitným filmovým zážitkom. Prvých 30 minút pre mňa bolo neznesiteľných. Úprimne som sa desil toho, že ma následne čakali ešte DVE hodiny toho istého. Našťastie to nakoniec „to isté“ nebolo a aspoň trocha sa to rozhýbalo. Takisto hercom sa podarilo vytvoriť pôsobivé kreatúry, hoci sympatie rozhodne nebudia. Ústredný hrdina je taký, čo ja viem, nijaký. Ale to je ešte nič oproti zbabelému Benedictovi Cumberbatchovi, zmagorenému Paulovi Giamattimu, odpornému Fassbenderovi a zvrátenému Paulovi Danovi. Najlepšiu postavu široko ďaleko nakoniec dal Brad Pitt (producent filmu) sám sebe, ehm. Ako moju pani manželku, aj mňa strašne štvali neznesiteľne dlhé, statické zábery. Neviem, to fakt niekoho reálne a úprimne baví pozerať sa dve minúty na to, ako týpek hľadí filozoficky do diaľav? Wtf? Našťastie je tu pomerne veľa scén, ktoré majú niečo do seba (bičovanie, „Run nigga, run“). (27.03.2018)

Tenhle otrokářský žánr mě nikdy zcela nepohltil. Nelíbila se mě Purpurová barva a Černobílý svět byl z mého pohledu jen vykonstruovaná Oscarová záležitost. 12 let v řetězech je dle mého vidění mnohem upřímnější prožitek, který ve dvou mrskacích scénách bolí i samotného diváka, bohužel po příběhové stránce nejsem spokojen. Chybí více vypjatějších momentů a přes všechny utrápy, které Solomon prožívá, se o hlavního hrdinu zase tolik nebojíme. Vychvalované cameo Brada Pitta jsem čekal lepší. Zkrátka pro mě trošku zklamání, ale chyba je opravdu spíše ve vybraném žánru, který nemusím. 60% PS: 3. 3. 2014 nastává vrchol všeho, dle mého soudu prázdné, ploché a nejslabší dílo, které McQueen natočil dostalo Oscara a to jen proto že Amerika nemá čisté svědomí a aby akademici nebyli nařčeni z rasimu. Takže zatímco divák nedostane prakticky nic, zaprděná porota uznale pokyvuje hlavou jak Chiwetel Ejiofor hledí zadumaně do dáli a čeká co příjde... a ono to přišlo. (28.02.2014)

"Ty seš inženýr nebo negr?" Byly doby, kdy se to vylučovalo, ale dnes je vše jinak. Tehdy však černý muž pod bičem otrokáře žil a jelikož je utlačování menšin dnes tak populární téma, tak se o tom oscarový film natočil. Já jsem v něm tedy neviděl nic, co bych už neviděl jinde nebo bych to alespoň nečekal. Navíc jsem si poměrně jistý tím, že ani dnes se otrokáři a otroci neshodnou na tom, zda bylo či nebylo otrokářství správným režimem. Ale zpět k filmu. Já jsem byl poměrně překvapený tím, že se vyděračské hraní na city za zvuku smutných smyčců neobjevovalo zdaleka tak často, jak jsem očekával. Nakonec byl Solomon alias Plat docela sympaťák, takže jsem mu přál, aby beztrestně mohl zvýšit zisky svého pána, byla mu snížena norma na sběr bavlny a bylo mu dovoleno naladit si housle. Jsem zkrátka dobroděj, ale v tomhle jsem kromě "aktuálního" tématu nic až tak moc oscarového neviděl. (27.11.2018)