V nitru Llewyna Davise

V určitých momentech nepříjemně povědomý pocit ztracenosti, únavy a osamění během nejšedivější americké zimy posledních mnoha let. Dalo by se možná namítnout, že to utlumení barev jde až zbytečně moc na ruku v celkově bezútěšném vyznění snímku, nicméně k dobru mu však přiznat, že svou náladou je celou dobu konstantní a nenabízí vlastně žádné východisko, kterým by jinak tak trochu popřel sám sebe. Surreálná několikadenní cesta do Chicaga, kde se čas protahuje do zdánlivě nekonečné černé hmoty ze které není úniku, protože kolem je jenom mrazem pokrytá pustina ohraničená kužely světel auta je nejtemnějším obdobím bratří Coenů. "I'm tired. I thought I just needed a night's sleep but it's more than that." (09.04.2018)

A zas budem popri plných hodnoteniach vyčnievať z davu. Inside Llewyn Davis nie je nudný film, dokonca som sa pár krát zasmial a záver ma prinútil ťažko dumať nad tým, jak moc ho to nakopanie do brucha muselo vlastne bolieť, ale to je asi tak všetko, čo vo mne po premietaní zostalo. Žiadne hlboké pocity, žiadne nadchýnanie nad úžasnými dialógmi ospevovaných bratov Coenovcov, proste nič.. (10.09.2014)

Film o průkopníkovi Couchsurfingu je na tom s poutavostí stejně jako každá Davisova písnička. Počáteční kývání hlavou do rytmu asi tak v polovičce přechází do brady svěšené na rameno a sliny tekoucí až na pražec. Nepochybuji o tom, že kdyby se spojily komentáře Mattyho a Morien, řeknou toho dohromady stokrát víc než kolik zvládli odvyprávět bráchové Coenové. Teda aspoň doufám, já ty komentáře nečetl - rád bych dneska stihl ještě i jiné věci. (03.07.2015)

Napadá mě pořekadlo o posraném a padajícím záchodě. Ale tady je těch záchodů hned několik. Ale on to pořád zkouší, zvedá se, s nadějí, že snad bude líp. Bratři Coenové natočili film přesně v tomhle stylu. O looserovi, kterému prostě není souzeno téměř v ničem. V hudbě, ve vztahu, v životě…. Oscar mě velmi příjemně překvapil a Justin dokázal, že je nejen výborný zpěvák , ale i solidní herec, který si své role vybírá velmi pečlivě. (16.02.2015)

Cesta odnikud nikam vroubená kouzelným panoptikem v čele s jízlivým Johnem Goodmanem má zvláštní náladu, slova včetně bizarní poezie "Ó, posteli" ztrácejí klíčový význam - ne náhodou je snímek nominován na Oscara za zvuk a kameru. Z deště, sněhu, šedi, chladu a klidu kouzlí Coenovi osobitý typ krásy, aniž by jím pěstovali plané iluze či naděje. Ovšem musel jsem překonat pár bariér: jednak očekávanou soukromou výpravu do nitra hrdiny včetně jeho minulosti, jednak hudební výlet dotýkající se občas stylu, jejž v trefném překladu titulků vyznávají "kotlíkáři". Publiku to Coenovi tentokrát neusnadňují, i smích posouvají od černé grotesky k intimnější hořkosti. Ale pořád účinkuje. (26.05.2020)