Most - Série 1

Za všim hledej ženskou - aneb desetidílný vysvětlení, proč neni dobrý podvádět, natož brousit ženu nejlepšího kámoše... To, co se v průběhu série ukazovalo jako zajímavá detektivka, se na konci ukázalo jako skvěle promyšlená detektivka. Ale pořád je to "jen" detektivka a nic jinýho. Zvládnutá je ale asi tak dobře, jak se něco takovýho vůbec zvládnout dá, takže před tim všechna čest - stylizovaná a přes filtry hnaná kamera se mně v zásadě líbila, timelapse záběry mě nerušily; postavy jsou napsaný a obsazený dokonale (dvojice Saga-Martin je fakt výstavní a oba jsem si opravdu oblíbil, třeba ty občasný Martinovy wtf užaslý výrazy při rozhovorech se Sagou mě bavily obrovsky - stejně jako některý brutálně asociální hlášky Sagy, který zvláštnim způsobem šly až na tu nepříjemnou dřeň problému, o který jsme si my ostatní už ve společnosti i mezi sebou dávno odvykli mluvit - atd.), ale kromě hlavních rolí se to skvělý obsazení týká i těch epizodních - třeba August, Mette, nadřízenej Hans, mladá Anja... A ty postavy se navíc vyvíjej: Týká se to jak Sagy, která se polidšťovat fakt snaží, tak i Martina, kterej se z naprostýho sympaťáka vykreslí v daleko lidsky komplexnější postavu, týká se to i Augusta a jeho vztahu s tátou, týká se to i Martinova a Mettinýho vztahu... Obecně mi první série vlastně spoustou věcí připomíná Hru - tim, jak je to všechno tak rafinovaný, i tim, jak vlastně po dokoukání už nejspíš kdy nebude důvod dívat se znovu, protože (samozřejmě kromě skvělý atmosféry atd.) je to téměř výhradně o tý pointě a rozluštění. WTF moments: (POZOR, TROLEJ) Ten hlavní bedes byl teda až moc dokonalej a až podezřele moc mu všechno hladce procházelo a vycházelo. Sice pár poznámek stran toho, že nerad improvizuje (a že právě to je jeho slabina) tam bylo, ale na ten jeho ďábelsky geniální a mnohaletej plán to vlastně nakonec žádnej zásadní dopad nemělo, a milýmu zlounovi vyšlo všechno přesně tak, jak si to naplánoval, a to včetně takovejch neodhadnutelnejch nuancí, jako byly reakce Augusta nebo Mette, který nijak zvlášť neznal a kde by to všechno ve skutečnosti muselo bejt neuvěřitelnym způsobem na vodě, i včetně nekonečně mnoha kombinací na základě různejch dílčích vývojovejch odboček a zádrhelů, který nutně nastávaj (známe to všichni) v čemkoli triviálnějšim a vždycky - jen teda očividně ne tady. Záporákovi prostě vždycky všechno zafungovalo tak, jak mělo, ostatní vždycky všechno, co chtěl, aby našli, skutečně našli a taky na to přišli až v čas, kdy chtěl on; telefon vždycky fungoval, maily vždycky přišly, nikdy mu nenastala žádná vážnější komplikace - nikdy myšleno nikdy za těch pět(!) let. Očividně tak bez tréninku (jasně, byl to dřív elitní policajt, ale to je úplně jedno) dokázal jako elektrotechnik nebo inženýr konstruovat složitý technický řešení v cizim autě, který se místo nastartování zamkne, nejde odemknout a celý je to napojený na bombu, případně to v danej okamžik vypustí plyn atd., jako chemik dokázal vymyslet to s tim autobusem a chemickou sloučeninou, jako hacker dokázal nezanechávat digitální stopu bez jediný chyby, jako doktor dokázal píchnout člověku žilou tak, aby to odkapávalo přesně takovou dobu, jakou potřeboval; jako elitní zabíják v uniformě zásahovky kdovíjak dlouho čekal před obchodem, než z něj (možná, někdy) vyjde někdo, koho pak prostě bez komplikací nebo svědků odstřelí; jako zkušenej stavař dokázal během pár hodin zazdít někoho do falešný stěny takovym způsobem, že si čerstvý stavby nikdo nevšim - atd. atd. Jens je tak vlastně takovej druhej Cimrman, kterej nejenže umí úplně všechno ve všech myslitelnejch odvětvích, ale navíc to umí v podstatě na první dobrou téměř bezchybně a dokonale. Ale chápu, že pro vystavění příbehu tohle potřeba bylo - jen je to prostě věc, která mě občas zarážela. (21.12.2018) (méně) (více)