Epizody(10)
Obsahy(1)
Švédsko-dánský seriál Most se stal mezinárodním hitem a zařadil se mezi špičku celosvětové seriálové produkce. Napjatě očekávaná třetí série, premiérově uvedená ve Skandinávii během podzimu 2015, opět přichází se stejným konceptem. Dvojice odlišných vyšetřovatelů ze zemí propojených titulním mostem přes úžinu Öresund společně řeší spletitý případ zasahující do jurisdikcí Švédska i Dánska. Také tentokrát vše začíná činy, které se vztahují k aktuálním společenským tématům a globálním otázkám, konkrétně k maximálně inkluzivní společnosti. Tato švédská společensko-politická linie, kterou konzervativní jedinci vidí jako do extrému dohnanou politickou korektnost, zahrnuje přijímání minorit i potlačování omezujících stereotypů a diskriminace, ať už týkajících se rasy, vyznání, orientace či genderu. Skrze motivy vážící se k fenoménům, jako jsou genderově neutrální školky či sňatky gayů, otevírá téma polarizované společnosti, kde se konzervativní tábor stává menšinou, což vede k jeho radikalizaci. Ale podobně jako v předchozích dvou sériích vyšetřování odhaluje, že hlavním hybatelem jsou vždy jednotlivci se zcela osobními motivacemi, kteří aktuální témata i jejich zanícené zastánce či odpůrce využívají jako pouhé nástroje k dosažení svých cílů.
Pro fanoušky seriálu zásadní otázku představovalo, jak se tvůrci vypořádají s vývojem hlavních postav na konci druhé série. Jelikož představitel Martina Rohdeho, Kim Bodina, svou účast na seriálu (přinejmenším dočasně) ukončil, musela Saga Norénová dostat nový dánský protipól, ale také se stala ústřední osobou. Třetí série se proto zaměřuje na její vztah s kolegy i rodinou, se kterou zpřetrhala vazby po smrti sestry. Soukromé i pracovní peripetie ji navíc nutí čelit tomu, co ji nejvíce vyvádí z míry a s čím jediným si neví rady – jejími vlastními emocemi. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (76)
Třetí série opět nabízí fungující psychologii mezi hlavními postavami, vyšetřování samo je relativně záživné, tentokrát hodně temné (trochu se nabízí srovnání s první sérií True Detectiva). Nový vyšetřovatel se hodně povedl a snad ve všem překonává tak trochu vyhaslého Martina. Naneštěstí mě ale vůbec nebavila linka s matkou Ságy. Koneckonců s tou souvisí i to, že se Sága začne projevovat emocionálně a to mi přijde trochu škoda. Přeci jen první série stála hlavně na její emoční disfunkci. Celkově se ale jedná o sérii, která nabízí řadu fungujících situací a překvapivých zvratů - 77 %. ()
Most je trochu past pro recenzenty. První řada nasadila laťku opravdu hodně vysoko a přesto se jí ta druhá přiblížila (hlavně poslední třetinou) na dostřel. Ta třetí je o dost víc překombinovaná, těch náhod a různých slepých uliček je opravdu zbytečně moc. Navíc tvůrcům opět nestačilo předložit jen kriminální příběh. Většina postav dostává pořádně zabrat, Saga speciálně. Místy je to až přehnané, protože podle tvůrců je snad každý nějakým způsobem vyšinutý. I tentokrát bude vyšetřování velmi osobní a nikdo se nevyhne ztrátám. Sagu dožene její minulost a stejně tak si své démony přiveze z Dánska i nový kolega. Myslel jsem, že za Martina bude těžké někoho dosadit, ale Henrik se k Saze skvěle hodí. Je velká škoda, že je třetí řada roztahaná do deseti epizod. Určitě šlo několik šmodrchanců vypustit a udělat třeba šest skvělých epizod, ve kterých by se sice vodil divák za nos kratší dobu, ale na intenzitě by to neubralo. I tak jde o velmi kvalitní seriál, který prostě průměrnou známkou hodnotit nejde. Navíc tento "klasický" případ mě bavil víc, než globalizací se zabývající druhá řada. . ()
Chvíli mi to trvalo, než si zvyknu na nového parťáka. Přeci jen ten první dánský vyšetřovatel byl hodně fajn a zároveň dost zvláštní. U tohoto mi to chvíli trvalo, ale někdy v půlce seriálu přišel zlom a emoce se okamžitě probudily. Vyšetřování vražd je tu ale místy dost nepřehledné. A to i přesto, že jsou řádně rituální a brutální. Dokonce zachází hodně osobně do života Sagy, která v této sérii dostává náklad ze všech stran a nutno dodat, že po psychologické stránce tu herečka Sofia Helin předvádí asi nejnáročnější hereckou postavu v kriminálkách, kterou jsem vůbec kdy viděl. Ke konci jsem nicméně opravdu přemýšlel nad tím, že jsem spíš zklamaný, než potěšený touto sérií. Třeba jsem hledal souvislosti se samotným mostem. Závěrečný díl ale všechno zachránil tím, že se stal nejlepším dílem z celé série a tak u mě i třetí série zakotvila v solidní čtyřhvězdičkové lajně. ()
Po druhé sérii Mostu, kde vyšetřovatelská dvojice čelila vysoce sofistikovanému spiknutí mezinárodní teroristické organizace, která má celosvětové cíle, se v třetí řadě vrátil seriál ke svým počátkům. Kriminalisté opět stojí tváří v tvář šokující sérii vražd, za kterými stojí makabrózní vyšinutý jedinec, který si vyřizuje účty se světem a všemi, kteří mu domněle či skutečně ublížili. Ten koncept funguje i napotřetí a musím přiznat, že mě samotného překvapuje, jak skvěle seriál šlape. Problémem je překombinovanost a zahlcenost množstvím postav, což je sice jev, který doprovází seriál od počátku, ale právě ve třetí sérii eskaluje. Trošku jsem se ztrácel v tom množství severských jmen. Seriálu pomohla výměna na mužském postu ústřední dvojice. Stejně jako Saga, si i její nový partner nese břímě minulosti a bojuje s vnitřními démony. Ale právě to je kořením, které pomáhá odvádět pozornost od málo pravděpodobných, ba nereálných momentů. Diváka musí fascinovat pachatel, který bez mrknutí oka zvládá roli porodníka, špičkového snipera, svářeče, zápasníka, kutila všeho druhu, umělce i designéra, člověk se potom nemůže divit, proč si severské státy vedou tak úspěšně, když mají mezi sebou takové šikuly. Z reálného života Most určitě není, ale přesto dokáže zachytit spoustu skutečných problémů současného Švédska. Navíc, a to především, seriál prakticky neustále udržuje diváka v napětí a v příhodných chvílích odvádí pozornost jinam. Za sebe bych se nebránil ani čtvrté sérii. Celkový dojem: 90 %. ()
Jestli první série byla na klasický 4* a druhá na slabý 4*, pak třetí je na silný 4* - a za mě zatim nejspíš nejlepší série seriálu (tentokrát lehce hannibalovskýho směru). Nečekal jsem to, protože to, co bylo v první sérii nový a zajímavý, to se už v druhý sérii vystřílelo; seriál navíc přišel o mou nejoblíbenější postavu. Nevěřil jsem, že když šlo vlastně o ne úplně plánovanou změnu v obsazení, tak že to zvládnou tvůrci uhrát se ctí - a nevěřil jsem ani, že náhrada za (POZOR, TROLEJ) Martina bude dostatečná sama o sobě, natož aby mě přesvědčila nebo abych si jí oblíbil. Ale dopadlo ještě líp, než v co by se dalo doufat - poprvý za seriál mám pocit, že postavy jsou komplexní nebo aspoň tim směrem líčený (dosud jsem to vnímal jen u Martina a jeho rodiny, Saga byla zajímavá hlavně tou svou asocialitou a nikdo jinej moc prostoru nedostával), i když třeba takovýmu The Killingu se to zatim rovnat nemůže ani zdaleka: Je to případ Sagy (jestli první dvě série byly o rozkladu Martina, třetí zvolna začíná bejt o rozkladu doposud zdánlivě nerozložitelný Sagy - uvidíme, jak se to rozvede v s04), u který mě zaujala předevšim vyvstanuvší otázka, jak přesně že to s tim údajnym syndromem její matky ve vztahu k údajně týraný ségře bylo - stejně jako znervózňující nejasnosti ohledně matky a její osobnosti (jednou by jí člověk skoro věřil, podruhý označí svou dceru za "malou ubožačku" - ta nejednoznačnost okolo celýho jejich příběhu mě bavila, otázkou je, jestli se to dovede i do nějakýho aspoň dílčího rozřešení, nebo to prostě vyšumí); větší komplexnost postav oproti prvním dvěma sériím se ale týkala i nováčka Henrika (neschopnost vyrovnat se s tragickym příběhem jeho rodiny; rozvíjející se přátelství se Sagou; střídavě oblačnej boj s antidepresivama a halucinacema...), týkalo se to ale i epizodnějších rolí jako třeba zprvu zdánlivýho bedesa Freddieho Holsta (a kterýho jsem si nakonec obrovsky oblíbil), neprůhlednýho motivátora Claese i jeho psycho stalkerky, píčuska Rasmuse i nový šéfky Linn - jednoduše pro mě tady byly i epozidní postavy nepoměrně zajímavější než v prvních dvou sériích. Ani po třetí sérii ale z Mostu nemám pocit, že by měl co říct v diskuzi nad nějakejma globálníma otázkama nebo problémama - jsou tam (sem tam) ňáký nástřely, který ale ve skutečnosti žádnou hloubku nemaj; seriál je pořád z 95% detektivkou. I v tomhle ohledu je u mě The Killing zatim ještě pořád nepřekonanej. Minimálně tři neobjasněný linie (vrah Gertrud z konce s02, inscenovaná vražda Saginy matky, zmizení Henrikovy rodiny) ale znamenaj závazak pro sérii poslední - a já jsem fakt zvědavej, co z toho vyleze. WTF moments: Ale jinak i tady (stejně jako v s01) hlavnímu bedesovi nějak podezřele snadno všechno vychází - navzdory jeho mládí a tomu, že "pracuje" sám, tak je schopnej mrtvoly profesionálně a dokonale aranžovat do všech možnejch scenérií a pozic, s chirurgickou přesností a nutnejma anatomickejma znalostma je (navzdory svýmu (ne)vzdělání) schopnej preparovat jim orgány, anž by to na první pohled bylo na obětech patrný; se zvláštní a vlastně nepodloženou a nevysvětlitelnou mytologickou systematičností si je značkuje babylónskou abecedou - zas ta podezřele dokonalá, dokonale a až zbytečně promyšlená a scénáristicky překombinovaná režie zločinů, kde vrah neudělá jedinou chybičku (proč složitý značkování do pusy, kterýho si málem nikdo nevšim? Proč si dělá figurkový kopie scenérií do nějakýho domečku pro panenky - to si nepamatuje, co a proč dělá? No, nebo je to jen na efekt...) - což je nepoměr v týhle sérii ale ještě umocněnej věkem a motivací skutečnýho pachatele (u monstrózních hannibalovskejch vrahů s filozofickym přesahem svejch vražednejch koncepcí a nějakym prožitym věkem nebo zkušenostma se to dá chápat, ale tohle byl jen malej, čerstvě vylíhlej kluk, kterej trpěl, protože /lehký zjednodušení/ neměl tátu). Na efekt (u takhle hezky atmosférickýho seriálu tak zbytečnej) byla třeba i jedna z posledních scén s Henrikem a Sagou u přejezdu - ten moment, kdy to mělo vypadat, že tam skočí, ale zároveň každýmu muselo bejt jasný, že neskočí, to mě trochu zamrzelo. A pobavilo mě i to, jak při dopadení vraha na tom pětikilometrovym ostrově nechtěli Saga s Henrikem cca 3km letět vrtulníkem, "Protože by je přece slyšel", ale už nějak nikdo nezmínil, že na tom pustym, placatym a opuštěnym kusu trávy uprostřed moře už je samozřejmě musel slyšet, když přilítali. () (méně) (více)