Příběh mého syna

Příběh mého syna je mým oříškem k rozlousknutí, co se týká hodnocení, protože moje pocity byly hodně sinusoidové. I když příběh sám o sobě je velmi zajímavý na zpracování a i to spojení se Sarajevem tomu přidává na uvěřitelnosti, tak se nemůžu ani po pár dnech po zhlédnutí zbavit dojmu, že Sergio Casttellito chtěl až příliš donutit moje slzopudné kanálky k činnosti a to se mně dost příčí. Ani mě moc nechytlo to rádoby chvílemi umělecké pojetí, které bylo nejvýraznější v té střední části. Každopádně nejpůsobivější scény byly s Askou, kterou výborně hrála Saadet Aksoy. Takže ve výsledku je to opravdu velmi slabá trojka a zase platí, že méně někdy může znamenat víc. (07.09.2013)

Už dlouho jsem neviděla film, který by na mě takto zapůsobil. Ze začátku má člověk pocit, že vidí až nakonec, ale finále je přinejmenším překvapivé a na city zahraje velice silně. Užíváme si štěstí i neštěstí. Všechno je zdánlivé a pomíjivé, zvlášť když v záloze číhají úskalí války. Tenhle snímek také otevírá dveře multikulturnímu otevření se, uzavírá předsudky a posouvá naděje na lepší zítřky. Dává odpouštět a dává smířit se, dává zapomenout nezapomenutelné a dívat se kupředu... (09.10.2013)

Dva filmy v jednom, první sladkobolný doják o jedné kýčovité lásce z románů pro dívky a paní, které zoufale touží najít toho pravého, neboť levého mají doma. A pak následuje druhý film. Film o hledání sebe sama během nesmyslné války, film o lásce, která může s válkou koexistovat, film o životě se vším, co k němu může patřit. A teď spravedlivě zhodnoťte tyto dvě části, když to společně tvoří jeden nehomogenní celek. Druhá část je o tolik lepší a navíc i delší, že smázne pachuť z trapně kýčovité scény s vanou, svíčkami, kvítím a nahým párem. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (18.04.2015)

Zdálo by se, že se o Sarajevu a tamní nedávné válce už nedá natočit nic moc nového. A přece. Ve filmu téměř nejsou krvavé scény a napínavé přestřelky, ale přesto vyprávění působí silně a do hloubky až na kosti emocí. Propletení příběhu bezdětnosti s příběhem balkánské války je dokonalé, švy, které obě roviny svazují jsou téměř neznatelná, všechno vytváří silný homogenní celek. (06.04.2014)

je to silný příběh.nenechte se odradit některými komentáři zde.Penelope Cruz by dokázala svým talentem roztočit větrnou elektrárnu, ukázala celou škálu emocí ,byla jak větrná smršť.Tak jak se ona dokáže ponořit do role to dokáže málokterá herečka.K filmu :od začátku jsem si říkala po kom ten kluk má modré oči??????????????Plně se ztotožňuji s názorem lubici1995.A jen dodám ať jdou všechny války do prdele!!!!!!!!!!! (17.03.2015)