Příběh mého syna

Tak tady jsem maličko bojovala s hodnocením a nakonec jsem se (zejména díky výtečné hudbě) dát to vyšší. "Příběh mého syna" je epické komorní drama, které se motá kolem čtyřky hlavních hrdinů. Postupně rozplétá jejich vzájemné vztahy a poodhaluje temná tajemnství. Kdyby režisér netlačil tolik na pilu divákových slzných kanálků, tak by to vyprávění plynulo pravděpodobně více uvěřitelněji. Každopádně velmi zajímavé a kvalitní herecké obsazení, báječná hudba, neokoukaný příběh.. Jen by to chtělo trošku lépe prodat.. (03.05.2021)

Vynikající režijní vedení a následně vynikající herecké výkony. Oceňuji rovněž značně nevšední, velmi propracované charaktery několika postav. Zdaleka se tady nepracovalo jen s černou a s bílou. Příkladně básník Gojko byl na jednu stranu výborným, spolehlivým kamarádem, taky ale uměl být vulgární a chvílemi i zlý. S podobnou kombinací se ve filmu zase tak často nesetkáváme. Většinou je to tak, že je buď kamarádský, a pak dostane do vínku ještě dalších X super vlastností, nebo je to naopak sprosťák, a pak je jen otázkou času, než zjistíme, že u sebe ve sklepě schovává nejmíň tři mrtvoly. Stejně tak syn hlavní hrdinky. Všechno se v tomhle filmu točí de facto kolem něj, on tady ale rozhodně není jen za roztomilýho klaďase. Zaprvé není vůbec roztomilej (byl/nebyl to záměr- těžko říct), zadruhé ho vidíme například v situaci, kdy těžce plísní "vlastní" matku, div že na ni nevztáhne ruku. Tohle jsou pro mě momenty, které hodnotím velmi pozitivně. Slabší, příliš teatrální pro mě byla naopak situace, kdy se má fotograf milovat s Bosňačkou Askou, a jen co si odskočí, tak ji do ložnice přijde přefiknout pět vojáků. Z tohohle pichu hned navíc vzejde dítě. Tohle na mě bylo trochu moc, ale jinak se mi to opravdu líbilo. Rozhodně to není tuctový film. Naopak bych řekl, že je skutečně výjimečný. (27.05.2013)

Zdálo by se, že se o Sarajevu a tamní nedávné válce už nedá natočit nic moc nového. A přece. Ve filmu téměř nejsou krvavé scény a napínavé přestřelky, ale přesto vyprávění působí silně a do hloubky až na kosti emocí. Propletení příběhu bezdětnosti s příběhem balkánské války je dokonalé, švy, které obě roviny svazují jsou téměř neznatelná, všechno vytváří silný homogenní celek. (06.04.2014)

Hodně špatný film, skoro po všech směrech. Největší problém spatřuji v tom, že jsem mu absolutně nic nevěřil. Rozhodně zajímavé téma, kde se ale již poněkolikáté zpracování daleko rozchází s mým jemným a vybroušeným filmovým nosem. Penelope Cruz, jako celkem věrohodná, i herecká ozdoba a poté už jen pár známých a známějších herců, v příběhu, který mi přišel nablýskaný, jako nějaké zánovní auto, které právě opustilo bránu autosalónu. Na první pohled nemá chybu, ale zevnitř obsahuje až moc nedodělků. (07.12.2014)

Příběh složený z klišé a kýče vyústil v perfektní drama. Jižani jdou na dno, na dřeň, pod kůži, jakákoli emoce musí být vyhrocená. Děj Venuto al mondo je kolekce osvědčených pravd a osvědčených motivů, mohl z toho tedy být standardní příběh o tom, jak těžké je prožít válku, vidět lidi umírat a jak se z toho ve finále zvencnout. Jenže tenhle film dává naději, že jakkoli bude váš život ušpiněný marastem, do kterého se máčíte sami, můžete nakonec najít štěstí, přičemž touha po něm stála na úplném začátku vašeho martyria. Touha po štěstí plodí hnus a hnus zase plodí štěstí, nejen touhu po něm. Venuto al mondo spojuje ukřičenou Itálii s nekompromisním Balkánem a snílkovskou Amerikou, a proč ne? Tenhle film je skvělým dramatem, které není historickou učebnicí, ale příběhem zoufalství, ve kterém lze hledat naději. (07.05.2013)