Stockholm East

Za pozitivum celého příběhu považuji vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů a jejich vnitřní monology, které se filmem prolínaly. Chápu, že člověk který prochází nějakou hlubokou vnitřní krizí, nebo v tomto případě navíc i velkou bolestí, tomu touží uniknout, ale někdy se může stát ta úniková cesta svým způsobem ještě bolestnější, jak jsem to mohla vidět u Johana a Anny. Co bych tomuto příběhu vytkla, je příliš mnoho okatých náhod a tudíž to celé na mě působilo až moc nevěrohodně, včetně závěru. Ale na první celovečerní film Simona Kajsera to rozhodně nebylo špatné a já doufám, že jeho další počin se už vyrovná ostatním skvělým švédským filmům. Lepší trojka a jednou si dám v tomhle případě repete. (20.03.2015)

Podobný námet ako v Rabbit Hole, akurát že úplne inší koncept príbehu, ktorý bol síce pozoruhodný a zaujímavý, no na druhú stranu naivný a neprirodzený. To, že by práve títo dvaja ľudia našli v sebe vzájomnú oporu by som ešte ako tak veril, no ale to ostatné mi prišlo absurdné, obzvlášť vtedy keď už aj pravda vyšla najavo. No a ten optimistický koniec radšej nekomentujem, ten akurát tak zosunul film aj pod hranicu priemernosti. Takže aj keď bola prvá polovica veľmi sľubná, potom príbeh upadol pod rúškou nepochopiteľných rozhodnutí a egoizmu. (19.06.2014)

„Vím, že to, co jsem tehdy poprvé k Anně cítil, nebyla láska. Byla to taková podivná sounáležitost, a ještě podivnější touha pokusit se ji zachránit. Zachránit alespoň ji…“ Jak se smířit s vlastní vinou, svědomím, výčitkami, lítostí a chybou, kterou nelze vrátit zpět? S pouhým pomyšlením na to, že jste 2 rodičům nešťastnou náhodou vzali jejich dítě? Divák zdánlivě nevinnou, vlastně oboustrannou terapii a onu sounáležitost chápe, ale je mu jasné, že to jednou praskne. A pak nastane problém. Naladit se na hlavní postavy není těžké, do jisté míry se jim dá i porozumět. Problém ovšem je, že místy to nepůsobí zrovna uvěřitelně. A ten „hollywoodský nádech“ se projeví zejména k závěru, který je skoro až trapně jednoduchý a předvídatelný (opravdu produkce ze Skandinávie?). A ta pachuť mě nutí dát pouze lepší 3*. „Když poznáš pravdu, osvobodíš se. Nestojí to někde? Zní to tak jednoduše. Jako by něco někdy bylo tak jednoduché. Já i Anna jsme skrývali každý svou pravdu. Ta její byla o dítěti, které v ní rostlo. A moje lež zas rostla ve mně.“ (16.01.2022)

Stockholm Östra, jak se film jmenuje v originále, znamená Stockholm Východ. Chápu, že doslovný překlad tuzemský distributor nepoužil, protože v češtině se nabízejí dvě možnosti výkladu. Proč ale nezvolil název Stockholm Východní nádraží, chápu už míň. A to, že v takovém případě neponechal název švédského originálu a světácky si vypomohl angličtinou, nechápu už vůbec... Máme se těšit, že až třeba někdy v budoucnu vznikne v Německu film o „pionýrské organizaci Třetí Říše“, nebude v Česku distribuovaný jako Hitlerjugend, ale pod názvem Hitler Youth? (12.12.2016)

[IFF 2011, Bratislava] To ma podrž, už ani Severania sa neunúvajú s navodzovaním (pre nich tak charakteristickej) depresívnosti/úzkosti ako kedysi a radšej sa klonia ku konzervatívnym stanoviskám ktoré v ich podaní moc dobre nepôsobia. Určite sa jedná o grif zriedkavý, ale v prípade prvotiny Simona Kaijser sa mi zdá nešťastný. Ak k tomu pripočítam ešte miestami (pre)schématizovanú fabulu, ktorú síce resuscitujú bezprostredné vystúpenia Iben Hjejle i Mikaela Persbrandta a nadoblačný dohľad cez objektív Pera Källberga (bystré prepínanie medzi snímacími módmi, sýtosť farieb, uvážená výstavba+nadpájanie záberov), no zabíjajú ju alogické náhody/nepredpokladateľné obraty ústiace do "zľaknutého" konca, tak za rovná sa by som napísal toto: "Stockholm east" je ako nové (nie moc odskúšané) autíčko od automobilky Volvo-má riadne vyleštenú karosériu, bezpečne Vás dopraví do cieľa, ale pod kapotou motor občas zaštikúta a pohon inak ambiciózne navrhnutého vozidla neužitočne spomalí. (14.11.2011)