Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh dvou teenagerů, spřízněných duších, které společně hledají únik před traumatizujícími životními událostmi ve vlastním světě „svého lesa". Silné vzájemné pouto je přitom tak křehké a návrat do reality tak bolestivý. Dokumentarista Dom Rotheroe chtěl ve svém hraném debutu zachytit intenzitu a intimitu vztahu hlavních hrdinů, proto se rozhodl pro ruční digitální kameru, kterou vedl Robby Müller, zkušený holandský kameraman, jenž točil s režiséry, jako jsou Jim Jarmusch, Wim Wenders nebo Lars von Trier. (Fresh Film Fest)

(více)

Recenze (83)

peetriss 

všechny recenze uživatele

Když je k vám svět krutý, vytvoříte si svůj vlastní - krásný, dokonalý, bezstarostný, osvobozující. A když se v tom svém světě setkají dva lidé, získává náboj mnohem krásnější a snovější. Takové setkání se poštěstilo dospívajícím Tomovi a Jessice, které bolavost životů dovedla do krásného lesního světa daleko od lidí, kde se mohou oddávat ničím nerušené symbióze s přírodou i se sebou samými, ve které se zrodí krásné, čisté přátelství přirozeně jiskřící v něco většího, sladšího a krásnějšího. Použití ruční kamery bylo dobré rozhodnutí, protože hlavní dvojici dokáže divákovi přiblížit detailněji, intimněji a přirozeněji, jako bychom byli toho všeho součástí. Domu Rotheroeovi se podařilo natočit emocemi nabitý depresivní indie film, který v divákovi na dlouho zanechá stopy. ()

Davies182 

všechny recenze uživatele

Úchvatný snímek po všech stránkách: skvělý scénář, profesionální režie, snaživí herci. Všemu ještě napomáhá vizuál ruční digitální kamery, díky které se divák ocitá jen pár metrů před hlavními protagonisty tohoto působivého dramatu. Příběh je vlastně takovým psychologickým studiem mladých lidí, kterým normální život nenabízí uspokojení (v případě Toma je pointa až děsivá) a hledají tak útěchu za hranicemi svého domova. Podmanivé každým záběrem. Dojemné, krásné, neskutečné! Viděno dvakrát a jistojistě ne naposledy. ()

Reklama

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Kto sa bojí, nech nechodí do lesa. Kto je ale naopak vysratý zo života, ten do lesa chodí asi stále. No neviem, príbehy o outsideroch sa mi asi prejedli, dopozerané na tri razy. Kamera pripomenula hon na marylandskú čarodejnicu, indie film so všetkým, čo k tomu patrí. Hlavní hrdinovia vskutku poľutovaniahodné existencie, napriek tomu ma živelnosť tohto príbehu akosi nevtiahla. A ešte by ma veľmi zaujímalo, kto im každý deň pral tie krásne školské uniformy vyváľané v blate a špinavom lístí. ()

lupuscanis 

všechny recenze uživatele

TOM ROTHEROE, MŮJ BRATR TOM (2001) ________ Prolog: Včera, bylo kolem poledního, jsem potkal ženu a dítě. Bylo zavinuté k její hrudi. Seděla, střídavě bořila bradu a rty do jeho kapuce. Dítě mělo modré oči a mlčky na mě hledělo. Mrkalo? Zřejmě to stihlo pokaždé, když jsem mrknul já. Malý hypnotizér. Asi došly v okolí objekty hodné zájmu. Kouká na mě, a tváří se, že ví něco, co já ne. Má snad nějaké tajemství...? Já nevím. Možná to všechno vůbec nesouvisí. Ale, jak bych to mohl vědět...? Když jsem se zvedal k odchodu, v uších doznívaly Ianův hlas a Atmosphere, slyšel jsem padat stříbrný déšť. _____ Kudy uniknout, když pod nohama hoří nebe? Prsty se zarývají pod povrch rozmoklé, rozbahněné země. Vlasy smáčené ve špinavé kaluži. Póry kůže mé i tvé, skrze ně ze sebe temného ven, na povrch našich propletených těl, skrze tvé oči do hlubin. Z bezedné strašlivé propasti zpátky do sebe - nahého, jiného. Tělo Páně požereme k večeři. Dvě lidská mláďata, jež opustila a zradila smečka, jsou vlčími štěňaty, potomky Straby i Mauglího, řvoucími na lesy. Krvavé šrámy si hojí vzájemným zvířecím rozdrásáním. Bolest, která se zrodila z krádeže pocitu bezpečí, tiší závratí z volnosti, kterou cítí bestie, která se urvala ze řetězu - napůl už vlk a napůl ještě ztrápené dítě. Vymknutě šťastní, spolu, v hodině mezi dnem a nocí. Naše surové hry. Naše přátelství. Naše 'nečistá' krev. Naše jednotělo. _____ Nasnímáno v poklusu a na všech čtyřech, mazlení s trávou, ponory v rybníce, tření se o listí stromů. Film je to tak jednoduchý a krásný, až to zabolelo. Za jeho "objevení" dík dvěma citlivým duším, Lence a Karin. _____ Post Scriptum: Do lesů. Křik tvůj ptačí. Přivezla jsi 'tam-odsud' Slunce, barbarko...? ........................... ()

noctambule 

všechny recenze uživatele

Už je to pár hodin, co jsem My brother Tom dokoukala a pořád to nemůžu dostat z hlavy. Je to ten typ filmu, na který nezapomenete. Řekla bych, že to není pro každého, ale jelikož si ho po mě vyžádala moje spolubydlící, která si rozhodně nepotrpí na zvláštní filmy, tak nevim. Na začátku snímku jsem si řikala, že na takové dva exoty se nevydržim koukat. Jenže brzy jsem pochopila, jak se celá věc má a film mě dostal. Je podivný, už ta kamera, která ale podle mě celému příběhu pomohla. Prostě silný zážitek. Nevim, jestli je to tím sněhem v květnu nebo tím filmem, ale veselá nálada mě na nějaký čas opustila. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama