Můj bratr Tom

No nevim, působí to hodně nízkorozpočtově, je používaná jen jedna ruční kamera, postavy se snímaj strašně zblízka, oddaluje se to a přibližuje v jednom záběru, mě to docela vadilo, bylo to snímaný jak nějakej dokument, navíc ani příběh o dvou spřízněných duších mi moc neseděl nebo spíš mě nezaujal, bylo to až moc divný, i když v kontextu následnýho odhalování jejich životů nakonec vcelku pochopitelný, ale na druhou stranu, na to jak to vypadá celý lacině, tak herci jsou fakt skvělý. (29.07.2009)

Krásný film o dospívání a vyrovnávání se s pravidly světa, do kterého se máme zařadit, a hledání správné cesty mezi extrémy. Slabší film o vyrovnávání se se znevýhodněním oproti očekáváním. Slabší forma, příliš suplující emoce protagonistů a příliš je distancující od normy, na druhou stranu silná v intimitě. Zato množství opravdu silných momentů. Celkově film, který určitě stojí za zhlédnutí. (21.09.2014)

Už je to pár hodin, co jsem My brother Tom dokoukala a pořád to nemůžu dostat z hlavy. Je to ten typ filmu, na který nezapomenete. Řekla bych, že to není pro každého, ale jelikož si ho po mě vyžádala moje spolubydlící, která si rozhodně nepotrpí na zvláštní filmy, tak nevim. Na začátku snímku jsem si řikala, že na takové dva exoty se nevydržim koukat. Jenže brzy jsem pochopila, jak se celá věc má a film mě dostal. Je podivný, už ta kamera, která ale podle mě celému příběhu pomohla. Prostě silný zážitek. Nevim, jestli je to tím sněhem v květnu nebo tím filmem, ale veselá nálada mě na nějaký čas opustila. (03.05.2011)

TOM ROTHEROE, MŮJ BRATR TOM (2001) ________ Prolog: Včera, bylo kolem poledního, jsem potkal ženu a dítě. Bylo zavinuté k její hrudi. Seděla, střídavě bořila bradu a rty do jeho kapuce. Dítě mělo modré oči a mlčky na mě hledělo. Mrkalo? Zřejmě to stihlo pokaždé, když jsem mrknul já. Malý hypnotizér. Asi došly v okolí objekty hodné zájmu. Kouká na mě, a tváří se, že ví něco, co já ne. Má snad nějaké tajemství...? Já nevím. Možná to všechno vůbec nesouvisí. Ale, jak bych to mohl vědět...? Když jsem se zvedal k odchodu, v uších doznívaly Ianův hlas a Atmosphere, slyšel jsem padat stříbrný déšť. _____ Kudy uniknout, když pod nohama hoří nebe? Prsty se zarývají pod povrch rozmoklé, rozbahněné země. Vlasy smáčené ve špinavé kaluži. Póry kůže mé i tvé, skrze ně ze sebe temného ven, na povrch našich propletených těl, skrze tvé oči do hlubin. Z bezedné strašlivé propasti zpátky do sebe - nahého, jiného. Tělo Páně požereme k večeři. Dvě lidská mláďata, jež opustila a zradila smečka, jsou vlčími štěňaty, potomky Straby i Mauglího, řvoucími na lesy. Krvavé šrámy si hojí vzájemným zvířecím rozdrásáním. Bolest, která se zrodila z krádeže pocitu bezpečí, tiší závratí z volnosti, kterou cítí bestie, která se urvala ze řetězu - napůl už vlk a napůl ještě ztrápené dítě. Vymknutě šťastní, spolu, v hodině mezi dnem a nocí. Naše surové hry. Naše přátelství. Naše 'nečistá' krev. Naše jednotělo. _____ Nasnímáno v poklusu a na všech čtyřech, mazlení s trávou, ponory v rybníce, tření se o listí stromů. Film je to tak jednoduchý a krásný, až to zabolelo. Za jeho "objevení" dík dvěma citlivým duším, Lence a Karin. _____ Post Scriptum: Do lesů. Křik tvůj ptačí. Přivezla jsi 'tam-odsud' Slunce, barbarko...? ........................... (12.11.2009)

Chtěl bych toho napsat tolik, ale nic pořádného mě nenapadá. Jen, že jsem právě viděl nádherný, úžasný a smutný film zároveň. Možná časem něco dopíšu nebo celý koment předělám, ale dnes ne. Dnes nemám tu správnou náladu a kdo ví, zda li jí vůbec někdy budu mít. Na tenhle film si už určitě nikdy netroufnu, to vím zcela jistě. (17.07.2015)