Můj bratr Tom

hodně příjemný a hlavně přirozený film plný citlivého porozumění. Příběh je smutný, hodně působivý a především přesvědčivý. Sice jsem si delší dobu zvykal na ruční kameru, ale výsledek za to stál. Herecký výkon byl velmi dobrý a hlavní představitelé do svých rolí zapadli ideálně a vytvořili moderního Romea a Julii. Čtyři zářivější hvězdy jsou snad dostatečně silné ohodnocení. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 3+ (3*MAX) ] (14.08.2012)

TOM ROTHEROE, MŮJ BRATR TOM (2001) ________ Prolog: Včera, bylo kolem poledního, jsem potkal ženu a dítě. Bylo zavinuté k její hrudi. Seděla, střídavě bořila bradu a rty do jeho kapuce. Dítě mělo modré oči a mlčky na mě hledělo. Mrkalo? Zřejmě to stihlo pokaždé, když jsem mrknul já. Malý hypnotizér. Asi došly v okolí objekty hodné zájmu. Kouká na mě, a tváří se, že ví něco, co já ne. Má snad nějaké tajemství...? Já nevím. Možná to všechno vůbec nesouvisí. Ale, jak bych to mohl vědět...? Když jsem se zvedal k odchodu, v uších doznívaly Ianův hlas a Atmosphere, slyšel jsem padat stříbrný déšť. _____ Kudy uniknout, když pod nohama hoří nebe? Prsty se zarývají pod povrch rozmoklé, rozbahněné země. Vlasy smáčené ve špinavé kaluži. Póry kůže mé i tvé, skrze ně ze sebe temného ven, na povrch našich propletených těl, skrze tvé oči do hlubin. Z bezedné strašlivé propasti zpátky do sebe - nahého, jiného. Tělo Páně požereme k večeři. Dvě lidská mláďata, jež opustila a zradila smečka, jsou vlčími štěňaty, potomky Straby i Mauglího, řvoucími na lesy. Krvavé šrámy si hojí vzájemným zvířecím rozdrásáním. Bolest, která se zrodila z krádeže pocitu bezpečí, tiší závratí z volnosti, kterou cítí bestie, která se urvala ze řetězu - napůl už vlk a napůl ještě ztrápené dítě. Vymknutě šťastní, spolu, v hodině mezi dnem a nocí. Naše surové hry. Naše přátelství. Naše 'nečistá' krev. Naše jednotělo. _____ Nasnímáno v poklusu a na všech čtyřech, mazlení s trávou, ponory v rybníce, tření se o listí stromů. Film je to tak jednoduchý a krásný, až to zabolelo. Za jeho "objevení" dík dvěma citlivým duším, Lence a Karin. _____ Post Scriptum: Do lesů. Křik tvůj ptačí. Přivezla jsi 'tam-odsud' Slunce, barbarko...? ........................... (12.11.2009)

"Ať naživu, nebo v hrobě, ty mě, já tebe, nosíme v sobě.." Když se ptáte, co je to láska, odpovědět se dá mnoha způsoby, ale tenhle film vám dá nadpozemský pocit, že láska má mnohdy takový rozměr o kterém je lepší raději jen snít. Depresivní,silně emoční snímek, na který doporučuji vyrovnanou náladu jelikož umí dost stáhnout a přiškrtit divákovu duši. (29.03.2013)

Emocionálne na cucky ma trhajúci príbeh vzťahu Toma a Jessicy úspešne odoláva smetisku spoločenských banalít, agresií, recesií a povrchných flirtov anglických teens. Celé to akoby tiahne do nejakého postmoderného poňatia shakespearovského kopanca do zadku. No proste naprostá filmová mágia. Paralela nejakého mystického zákona Love story a poriadnej milovačky prekladanej traumatizujúcimi životnými udalosťami, nastavenej až halucinogénne (najmä keď v kine čerstvo nalakovali parkety). Dom Rotheroe vykresluje tým najrealistickejším spôsobom maximálne introspektívne pôsobiaci svet. Bez srandy píšem, že tu ide o jedno z najgeniálnejších, najosobnejších a najemotívnejších diel modernej kinematografie! Howk (viac info o filme tu) (30.11.2008)

No nevim, působí to hodně nízkorozpočtově, je používaná jen jedna ruční kamera, postavy se snímaj strašně zblízka, oddaluje se to a přibližuje v jednom záběru, mě to docela vadilo, bylo to snímaný jak nějakej dokument, navíc ani příběh o dvou spřízněných duších mi moc neseděl nebo spíš mě nezaujal, bylo to až moc divný, i když v kontextu následnýho odhalování jejich životů nakonec vcelku pochopitelný, ale na druhou stranu, na to jak to vypadá celý lacině, tak herci jsou fakt skvělý. (29.07.2009)