Suite Française

60 rokov bol tento príbeh zabudnutý kdesi v kufri ... príbeh o tom, že na pozadí vojny sa toho odohrávalo mnoho. Ľudia udávali svojich, zarábali na nešťastí druhého, nepriatelia pomáhali nepriateľom, láska nepoznala hranice ... aj o tom je tento film. Do prvej polovice sa javí ako príbeh začínajúcej zakázanej lásky, ale neskôr dostane hlavné slovo vojna. Musím pochváliť kostýmy, nádhernú hudbu a výborných hercov. A Matthias Schoenaerts? Tento belgický sympaťák si moju pozornosť získal už vo filme Na dřeň a tu bol tiež výborný. 3,5* (20.06.2015)

Blé, sladké jako hovno z nutrie. Obyčejná a vtíravá červená knihovna s až panensky odpudivou Michelle Williams. Klasická romantická šablona se zakázaným vztahem, dobrým člověkem ve službách zla a s hormonálně nevyrovnanou a sexuálně frustrovanou nánou, která nakonec najde sílu popřít svůj jang a ani k tomu nepotřebuje pocítit jeho pevný jin. Skoro to vypadá, že jsem Suite francaise odsoudil k odpadu, viďte? Ale kdepak, co vás vede. Slzičku jsem sice nezamáčkl, ale nenáročnou blbinku s pěknými obrázky nelze odsuzovat. Jen ta reklama se Semity (nejen) na konci mohla být méně vyděračskou, ale tak utrpení se pořád dobře prodává, chápu. Viděno během Season Challenge tour 2015 (09.10.2015)

Osobně si myslím, že tenhle příběh byl prostě ještě zajímavější, než jak byl natočen. To nejsilnější je nakonec stejně řečeno v závěru titulky, což v případě filmového média nepovažuji za nějaké velké schopnosti. Především herečky pak odvádějí dobré výkony, ale stejně jsem nebyl schopen se do nich vcítit. (11.08.2015)

„Miluji tě, Bruno!“ „I já tě miluji, Detlefe!!!“ „???!!!“ „Ježyš, promiň, Mišel, ale strašně mi připomínáš majora von Schlaucha z přípravky Hitlerjugend. Zažili jsme spolu tenkrát ve Výmaru tolik hezkých chvilek. Ale už nezdržuj a jdem si zašukat na tom klavíru! Shrnu to pak do notového zápisu, nazvu „Suňte Rumçaise“ a ty se u toho můžeš prstit, až tady jednou nebudu.“ Ať už to leželo v židovském kufru já nevím jak dlouho, není to nic jiného, než prachsprostý, laxativní Harlekýn, vyprávějící tklivý příběh osudové lásky múzami ulízaného, vlažného nacisty na poloviční úvazek a žabožroutského babochlapce jménem Lusil na chlupatém pozadí kýčovitě okupovaných francouzských vidlí, kde nechybí hodný a sympatický důstojník Wehrmachtu, zlý a nesympatický důstojník Wehrmachtu, slizký a zbabělý kolaborant, hrdinný a správňácký odbojář, pěkně hnusná tchýně, parodie na Šopéna, slunce, seno a pravidelná menstruace. Takže by mi za normálních okolností má pověst nenapravitelného romantika měla velet, abych to s brutálně ohlazenou kočkou v klíně a pomočeným kapesníkem v ruce poslal nekompromisně směr nevybělené, zarostlé rektum. Nicméně před projekcí jsem se byl zasněně projít po Ostravsko – karvinské promenádě kolem Mitalstýlu, kde jsem v posledních paprscích truchlivě skomírajícího slunce spatřil v polétavém prachu, plném krásně těžkých kovů z té indické kurvy, stlašně loztoumilouškého bezďáka, jak si chčije po nohách. Děsně mě to rozněžnilo a přepadla mě neodolatelná touha svou hodně škaredou dvojkou prokázat, že jsem taky jenom člověk, něžný a citlivý, co neváhá před milováním poeticky zapálit pár naftových hořáků a rozházet po posteli čerstvě natrhané okvětní plátky bolševníku. (06.07.2015)

Film o válce, kde ve francouzském městě Bussy všichni mluví plynně anglicky, bez stopy francouzského přízvuku. Co se týče uvěřitelnosti, film se pohupuje na hodně nízkém laně. Chování postav bylo podivné a předvídatelnost byla do světa řvoucí. Dokážete odhadnout co/jak a proč půl hodiny než se to stane. A aby člověk nezapomněl, že to má být válečný film, tak sem tam do toho tvůrci hodili vážnou scénu, ze které měla zřejmě tuhnout krev v žilách, aby to nepůsobilo jako z červené knihovny. Chemie mezi hlavními postavami nebyla a Michelle Williams mi opět potvrdila, že je mi strašně nesympatická. 3* (23.05.2017)