Od písně k písni

"Nic nevypadá skutečně" lamentuje na začátku filmu Mara. A to platí o celém filmu. Zápletka jaksi není a je to celé takové transcendentní. Nalezl jsem tu ale také chvíle krásy. Krásné záběry kamery Emmanuela Lubezkiho. Malick jako by chtěl vtisknout duši do postav a událostí, které jsou svou podstatou bez duše. (06.05.2020)

Co je platné, když herci odvádějí naprosté maximum oscarových parametrů, když ve filmu chybí jakýkoli pokus cokoli posunout dál nebo film přiblížit zbytku 99% normálních diváků. Nic mi nedávalo smysl, a jestli měl tvořit slepenec pocitů a myšlenkových pochodů postav nějakou pointu, minula mě naprosto obloukem. Nemůžu si pomoci, ale pokud to s Malickem takto půjde dál, nemá smysl jeho tvorbu sledovat jen kvůli pár momentům a výborně nasnímaným obrázkům.......3/10 (10.12.2017)

Luxusně obsazený,vizuálně přitažlivý a jak už tu padlo,divácky nejpřátelštější Malick a pro mě osobně nejlepší Malick od Tenké červené linie (neviděl jsem Knight of cups,ale dle ohlasů,jsem zas o tolik nepřišel).Na to,že ve filmu není až tolik klasických dialogů a film je vyprávěn především vnitřními monology a obrazem má Song to song co nabídnout a je v něm mnohem víc emocí než by se mohlo zdát.Po Linii první režisérův kousek,který bych neměl problém vidět znova...60% (02.07.2017)

"Tohle... Tohle a nic víc..." Mladicky nespoutaná filmová báseň (film-závan; film-řeka; film-vlna) o hledání pevného, neochvějného a stálého v dnešním tekutém a beztížném světě bez iluzí, svědomí a zásad. To pevné a neochvějné (neochvějné jako Sluncem prohřáté tělo žulového dómu Enchanted Rock, symbolického vrcholu oné dětsky čistočisté lásky mezi Faye a BVm, dalších z řady Malickových kormutlivých, po volnosti, výšinách a naplnění bažících poutníků-ptáků) přitom Malick – tak jako ve všech svých předešlých víc-než-filmech – nachází v tom zdánlivě nejprostším a (žel i) nejvíce přezíraném: ve světle lásky, v živoucím nyní přítomného okamžiku a v nenáročném (venkovském) životu v těsném kontaktu se zemí, půdou, oblohou, zvířaty a vším zeleným, pučícím a divoce, tak divoce se pnoucím; nebo jak by řekl sám Malick – v kontaktu se skutečným, zázračným. (18.06.2017)

S Malickem se dlouhodobě nepotkáváme a Song to Song je toho jenom potvrzením. Malick je naprosto zaujatý audiovizuální formou, která je opět naprosto skvělá, ale stačí tak maximálně na trailer nebo videoklip. Určitě nemá šanci vtáhnout ve stopáži  čítající více než dvě hodiny. Některé záběry a kompozice jsou naprosto neskutečné, hudba skvěle zvolená, plejáda velkých hereckých jmen také na místě, ale bavilo by mě to asi jenom kdyby z toho udělali 20ti minutový výcuc. V téhle formě mě Malick nemůžu potěšit. (27.02.2021)