Mama

Celkovo mám dobrý pocit, avšak ku špičkovému hororu, ktorý by zaujal aj hororových nadšencov, mi tam niečo chýbalo. To ale neznamená, že som si film neužil aj bez kvalitných bubákov alebo gore efektov. Na film sa dalo pozerať, stále sa niečo dialo, proste žiadna nuda. Dokonca bolo aj pár solídnych lakačiek, ktoré fungovali. A nechápem ľudí, ktorí kritizujú záver. Podľa mňa takéto "kompromisné riešenie" bol výborný ťah. Rozhodoval som sa medzi tromi a štyrmi hviezdami, ale práve kvôli dobrému záveru dávam štyri. (10.06.2013)

Závěrečný pokus o poetickou dojímavost Mamu sráží stejně jako celková mimóznost námětu, ze kterého s každou další minutou civí vypočítavý konstrukt (hlavně finále je spolu s flashbacky evidentním oslím můstkem z bezvýchodné situace). Jenže tahle mamina vaří atmošku jak se sluší a patří, což je potřeba ocenit hlavně ve světle nezvládnutých blábolů typu nového Evil Dead. Technicky mi vadí jediná věc: Prudce zářící reflektory do oken uprostřed hluboké noci. Čekal bych, že takovou školáčinu si minimálně Riestra pohlídá. (26.05.2013)

Dve malé dievčatká sú po rokoch pátrania organizovaného ich príbuznými nájdené v opustenej chate. Je záhadou, ako deti dokázali prežiť päť rokov bez kontaktu s vonkajším svetom. Ich vysvetlenie je ale jednoduché. Postarala sa o nich Mama. Tú však okrem dievčatiek nikto nevidí a jej totožnosť je pre každého ešte väčšou záhadou. - Po dlhých rokoch som si tento horor pozrel znova a stále sa mi velmi páči. Dokonca môžem povedať, že je to jeden z mojich najoblúbenejších kúskov v tomto subžánri. Pán Andy Muschietti tu dokázal, že sa pre tento žáner narodil, a zaslúžene zbieral obrovské úspechy v roku 2017. Pravdou je ale to, že prvá polovica je o stupeň lepšia než tá druhá. V prvej časti je silno poznať, ako perfektne dokáže tento režisér pracovať, pretože každá jedna scéna je dôsledne vystavaná a pôsobí divácky atraktívne. Postavy sú uveritelné, rovnako ako vzťahy medzi nimi. A to je dôvodom, prečo funguje aj slabšia druhá polovica, pretože s tými postavami jednoducho súcitíte a digitálne efekty už nemôžu pokaziť celkový zážitok. Je tu poznať aj miestami rozprávkový rukopis producenta Guillerma del Tora. Naviac je tu vynikajúca hudba, kopa hereckého talentu a dôkladne napísaný scenár. Takže keď si to dám všetko dokopy, jediné, čo mi u tohto hororu vadí, sú tie CGI efekty, ktoré podla mňa ani neboli nutné, pretože Javier Botet už mnohokrát predviedol, že žiadne digitálne úpravy nepotrebuje. Taktiež dúfam, že spolupráca Muschiettiovcov a Jessicy Chastain výrazne prispeje k tomu, že sa táto špičková herečka objaví v pokračovaní It. + Javier Botet + herečka z Crimson Peak + herečka z It + herec z Diary of the Dead + herečka z The Sound (11.02.2018)

Stejně jako letos oscarová Jennifer Lawrence přišla po svém triumfu s žánrovým veletočem a po romantické komedii nás „potěšila“ hororem, obdobnou cestou se vydala téměř oscarová Jessica Chastain. Její Mama však dopadla o poznání lépe. Představuje malé sestry, které pět let svého života strávily samy v opuštěné chatě uprostřed lesů, kde pozbyly kus své lidskosti. Teď se dostávají do „rodiny“ svého strýce, starost o dívky bez sociálních návyků však padne na jeho přítelkyni, potetovanou baskytaristku s tváří zmiňované (a velmi dobře hrající) Chastain. A ta to mít snadné rozhodně nebude. Snímek námětově vychází z krátkometrážního kousku Mamá argentinského režiséra Andrése Muschiettiho, který díky zlaťákům producenta (a jistě i mentora) Guillerma Del Tora usedl na režisérskou židli znovu. Jen je škoda, že se oba pánové rozhodli ukázat digitálního bubáka hned na začátku (kterak lapil otce obou dívek), protože si tím tak trochu do prachu země zašlapali potenciálně děsivé momenty, které ve změti disharmonických tónů a funkčních lekačkách přicházejí. Příjemně gradující, vztahově napjatý a zručně natočený horor pak bohužel sráží i doslova pohádkový závěr, za který by si tvůrci zasloužili pořádnou facku. Znepokojivá duchařina, které paradoxně škodí často se promenádující Mama. Silné 3* (29.03.2013)

Teprva když uvěříte v démony, budete připraveni začít s nimi bojovat... Mama je výkřik v tichu a ticho ve výkřiku, pohádka s del Torovsky výtvarnou démonologií, psychologická i fyzická. Andres Muschietti hraje od počátku riskantní partii, novošpanelská hororová vlna už má natolik charakteristický rukopis, že se pomalu začíná, stejně jako asijské duchařiny, opakovat ve výrazu. Máma má vždycky pravdu a je tak trochu lapená v temnotě, pomalu odkrývá svůj příběh, aby se minutu po minutě zdála být nepřemožitelným zlem. A za oponou toho všeho, nutně empatický příběh o síle pouta mezi dítětem a matkou, mezi sestrami. Jo, konfrontovat dítě s temnotou je sázka na jistotu, která vyjde tehdy, pokud je dítě autentické, pokud příliš nehraje, nepřehrává. Megan Charpentier, ale především nepochopitelně uvěřitelná Isabelle Nélisse , jsou samy sobě příběhem. Vizuálně působivý obal, nápaditá hra s dlouhým, ikonově poskládaným záběrem, kdy si váš zrak najde přesně to, co chtějí, aby našel, skvěle padnoucí hudba Fernanda Velázqueze. Ne, Mama není dokonalá, atmosféra je v závěru možná až příliš artová, přesto je lidská, svrchovaně somatická. A to je u moderního hororu, teda aspoň pro mě, sakra dobře! Mateřsky nekonzumních [final rate: 75%] (27.07.2013)