Madrid, 1987

Komorní drama o dvou jedincích, jedné koupelně a jednom ručníku? Funguje to dobře, jen je to moc dlouhé, přeci jen, sto minut dialogů o děsivosti chlupů v nose a podobných tentononcích je moc, vystříhat dvacet minut a s poklidem bych dal hvězdičky čtyři, takhle je ale tempo docela ubíjející a dialogy taky nejsou žádná špička. Síla Madridu 1987 ale dlí v obsazení - José Sacristián má pro stárého, protřelého, mentorujícího novináře dostatečně charismatický hlas a María Valverde je zas sošná (ono se stačí podívat do zdejší galerie) a úloha "intelektuální" studentky jí celkem sedí. (29.07.2013)

Dva nazí lidé, "uvěznění" v koupelně. On, postarší novinář a spisovatel. Ona, mladá a krásná, která se tou spisovatelkou teprve chce stát. Ona ale ještě doopravdy neví, co vlastně chce, zato on to ví přesně a úpřimně jí to neustále připomíná. Chce si to s ní "rozdat". Splní se mu jeho přání? Jejich nahota je k tomu vybízí. Hodně zajímavý film se spoustou vyslovených mouder i blbostí o dvou hercích většinou nenudí, ale baví. (30.12.2018)

"The whole point of fucking you was to fly with your wings. Fly a little while to get a little taste of youth....." Komorní příběh bez hudebního doprovodu kde si ukecaný stárnoucí novinář nakonec užije chvilku letu na křídlech vášně mladičké a krásné studentky žurnalistiky. Bohužel starouš a jeho monology mě moc nezajímaly a talentovaná María Valverde tu byla prakticky jen na okrasu, sice ve své nahotě krásnou a smyslnou, ale jen na okrasu....a to je sakra škoda. Jediné co mě vytrhlo z nudy bylo, když ke konci dostala na chvilku šanci projevit verbálně kus své vášně v odporu vůči myšlenkám pana novináře a pak závěr, kdy se konečně ozvala krásná píseň doprovázející detailní pohled na odcházející hlavní hrdinku....ale to je na tak dlouhý film dost málo. (22.09.2014)

Tak jo, jeden screenshot, abyste věděli, o čem je řeč. Už když María Valverde procházela kolem oken kavárny, jsem byl přesvědčen, že je nejsmyslnější španělskou herečkou současnosti. To, co David Trueba naservíroval mužskému oku potom, je mňamka. Myslel při tom asi na každou úchylku, a tak si na své přijdou foot fetišisti, budete si tipovat, kdo se první půjde vyčůrat i jestli v roce 1987 v Madridu letěla móda "ohanbí á la lolitka". Kontroverzí je ve filmu málo, ale zato stojí za to - motivace novináře Miguela je asi všem jasná jak facka, ale co vidí krásné mladé ženy na starých kozlech, napadá nás (pokud těmi kozly už nejsme, pak sice taky, ale to má otázka zcela jiný, mnohem naléhavější, rozměr) velmi často. José Sacristán jde na tu chemii velmi zvláštním způsobem (jeho hlas je něco mezi Pavlem Pípalem a Miroslavem Moravcem), ale díky tomu jsem měl možnost vidět tu nejvzrušivější striptízovku ever. Rozporuplná je i stopáž v poměru k akci, ovšem i tady (až snad na přehnaně dlouhou projekci v "kině") si režie ví své a stačí poslat Maríu vyčůrat, abyste zase nervózněji poposedli blíž k obrazovce. Kašlu na obsah, forma je taky podstatná. (10.11.2013)

Není to špatný, ale na kolena vás to neposadí. Film pro intoše, kterej nakousává stejný téma jako Umírající zvíře (Elegy 2008) od režisérky I. Coixet. Jenomže ta měla předlohou román Philipa Rotha, což je magor, kterej na psaní o stárnoucím muži, kterej by rád měl sex, v podstatě založil svůj trademark. A tenhle scénář prostě na román P. Rotha nemá, přestože mladičká Mariá V. je stejně kouzelná jako Penélope Cruz. Proto jestli chcete příběh starý muž vs. velmi mladá žena, doporučuju Umírající zvíře. (03.02.2017)