Kapitán Phillips

Greengrass jak ho máme nejradši. Autentický, strhující a až do poslední minuty naprosto pohlcující. Tom Hanks navíc podal jeden z nejlepších výkonů posledních let a před posádkou somálských pirátů/neherců se také musí smeknout. Jen škoda, že ke konci je to až příliš natahované a až moc tu Greengrass útočí na emoce, což je u něj trochu nezvyklé. I přesto ovšem jako vždy spokojenost, tenhle styl v jeho rukách neomrzí asi nikdy. (17.12.2013)

Radost vidět Hankse zase hrát i když v druhé půlce je spíše za statistu. Nervydrásající jízda sice v prostřední pomalejší části trochu ztrácí, ale je to jen drobná vada na jinak perfektním napínavém přenosu událostí minulých. Greengrass tentokrát skvěle využívá kameru - roztřesená somálská vs. poklidný yankee-irský styl. Perfektně vyhrocené konfrontace, somálci jsou do jednoho skvělí a autenticita z celého snímku jen kape. Finále, kde nastupuje US NAVY je vojenská přehlídka nejtěžšího kalibru (i moje drahá polovička docenila majestátní krásu válečných plavidel). Greengrass určitě natočil vyhrocenější i lepší kusy, ale ten punc lidskosti se dostavil až ve spolupráci s Hanksem. Kdyby nebylo bývalo United 93 bylo by to za plný počet. (26.11.2013)

Je kapitán Phillips glorifikací status quo a civilního hrdiny? Nemyslím si. Srovnání s Lindholmovým Únosem je zcela relevantní, ale neměli bychom automaticky sklouzávat k tvrzení, že dánská "tvrdší, chladnější a deheroizovaná" interpretace reality je "lepší". Zajímavá je právě věcná komparace východisek: Dánové volí situaci typickou, Američané dramatickou a vymykající se. Protagonistou Únosu je řadový námořník, který je pasivní "komoditou" ve vyjednávání, hrdina Greengrassova filmu je vyzvednutý už titulem a patří k aktivním hybatelům (je kapitán a téměř do poslední chvíle aktivně zápolí o život). Americká verze je de facto ze dvou třetin charakteristická posuny, akcí a zvraty, dánská se jim zcela vyhýbá a zachycuje rutinu vyjednávání, které se bezohledně vleče. Dánové točí přímo v postižené oblasti a nechávají celý štáb žít v nejistotě (protože syrovost chtějí přenést i do filmu), Američané využívají klidné vody kolem Malty. Dva přístupy k témuž tématu, nevidím důvod, proč je hierarchizovat, oba jsou zcela legitimní. Navíc docházejí k velmi podobnému obrazu: zlomený jedinec, systém, který funguje dál, jako by se nic nestalo. Kapitána Phillipse rozhodně můžeme číst jako oslavu Navy Seals a americké armády, ale Greengrass dává dost vodítek i ke kontra-výkladu - celá situace je absurdní, disproporční a neřešitelná (malý oranžový člun vs tři válečné lodě), navíc obě strany mají legitimitu. Už to, že paralelně sleduje Phillipsovo ráno a ráno jeho budoucího únosce by člověka mělo upozornit, že Greengrass chce víc než jen vykreslit napínavý případ. Podobně jako u Zero Dark Thirty i tady jako by víc indícií svádělo ke konvenčnímu uspokojení, že hnusní vychrtlíci dostanou na frak, přesto samotná akce přináší divácké uspokojení jen omezeně. Je tu až zneklidňující množství volných motivů, které Greengrass obklopuje svou milimetrově přesnou režií. Můj pohled koresponduje spíše s tím Lindholmovým, ale to neznamená, že by mě Kapitán Phillips nakonec nedostal. Stalo se to až při předposlední scéně, ale vyplatilo se počkat. [80%] (13.11.2013)

Kapitán Phillips je zdařilý snímek, který má dobrou zápletku, kterou napsal sám život, skvělého herce v hlavní roli, příjemnou hudbu a výborný, napínavý závěr, při kterém se snad poprvé za celý film může divák začít bát o hlavního hrdinu. Hodnocení je někde mezi 4 a 5*, ale přikloním se k plnému počtu za herecký výkon Toma Hankse na samotném konci, kdy opět potvrdil, jaký dar mu byl dán. (29.11.2013)

Greengrass ve svých filmech vyznává konflikt moderní doby, ať už jsou to brutální vojenské zásahy (Krvavá neděle), teroristické útoky (Let číslo 93), války v arabském světě (Zelená zóna) či fiktivní příběh nepohodlného superagenta (Bournova trilogie). Pokud máte jeho tvorbu rádi, není třeba v případě Kapitána Phillipse váhat – jděte do kina a užijte si to. Dostanete velice působivý koktejl adrenalinu, vydatné eskalace, rytmické hudby a realisticky působícího zážitku, který kašle na heroizaci hlavních postav, zbytečně okázalé scény a Hollywoodem nasáklý patos. Jinými slovy, dostanete to, co patrně čekáte. Měl-li bych Kapitánovi něco vytýkat, byly by to chybičky spíše kosmetického rázu: mezi diváky střídavě milovaná a nenáviděná roztřesená ruční kamera skutečně působí poněkud úsměvně, když revmaticky snímá jedoucí auto s rodinou v civilním úvodu filmu. Greengrass přesto ví, co dělá a táhlé letecké záběry přístavů s obřími nákladními loděmi působí v kontrastu s rozklepanou ručkou o to majestátněji. Přechod z expozice do kolize se chytře odehraje v průběhu pasáže, kdy posádka nacvičuje postup při pirátském útoku, zatímco se chystají útočit skuteční piráti. Tam, kde by si akční klasikové vystačili s jednou scénou, rozehrávají tvůrci táhlou hru o nadvládu s několika vrcholy, přičemž pomocí drobných zvratů a nevyzpytatelného chování udržují permanentní napětí. V druhé půli přijde prakticky identický vývoj, akorát v opačném provedení (ti hodní nahánějí ty zlé). Pořád to funguje a těžko budeme klukům ze SEALs vytýkat, že je kvůli nim film příliš americký (ano, i takové ohlasy už internetem kolují). Pokud je vám to málo, dostanete v samém závěru emocionálně odzbrojující třešničku, jejíž devastující síle odpustíte cokoliv (včetně hudebního podkresu, nápadně připomínajícího Zimmerovu skladbu Time ze soundtracku k Inception). Možná proto, že je fajn občas vidět hrdinu proti své vůli, který si po procházce peklem uvědomí, co všechno si peklo mohlo vzít... a Tom Hanks je vážně vynikající. (kopie vlastního příspěvku pro Filmserver) (25.11.2013)