13. revír

Rada Vacátko si podává ruku s nelítostným americkým noirem - asi tenhle pocit u mě vyvolala tato velmi zajímavá detektivka natočená těsně po válce. Frič zde zúročil svojí řemeslnou obratnost a vytvořil dílo, jež má atmosféru a styl, odehrává se v zajímavém prostředí a kromě řady figurek přináší i dvě životné postavy, mezi nimiž to pozoruhodně jiskří - Marvan zde dovádí k dokonalosti své typické role pánů radů a policistů a více než o 20 let předznamenává svojí legendární roli v seriálu Hříšní lidé města pražského a Dana Medřická živelně ztvárňuje nejednoznačnou postavu s tajemstvím, jež je jakousi umírněnou postavou zámořských femmes fatales a nese i jejich osud, její výkon má sice své mouchy, ale přesto působí v porovnání s dobovým standartem svěže a slibně - sice bylo nefér zbavit se Baarové v její prospěch, ale ruku na srdce, Baarová by dle mého mínění seděla typově méně a její herecká odstíněnost by ani po nasbíraných zkušenostech v porovnání s tvárnější Medřickou pravděpodobně neobstála. (21.09.2012)

Nič som pred sledovaním o filme nevedel. Dodatočne som sa dozvedel, že išlo o český noir a Marvan s Medřickou hviezdili. S hodnotením uvedenej dvojice je možné súhlasiť, s významnejším miestom tejto detektívky v dejinách filmu asi nie. Patrí k filmom, ktoré sú tak zaľudnené a tak prekomplikované, že ma dlho pred koncom prestáva zaujímať kto, čo a prečo. Takže príjemné prekvapenie sa pri bádaní po neznámych filmoch opäť nekonalo. (17.08.2022)

Detektivky z dob minulých mám rád. I když jde o dnes banální zločin, tak je to podáno přehnaně dramaticky. Podsvětí chrání zločince Kočku, který se vrací z vězení pomstít se svému udavači. Zápletka nijak složitá, ale vedlejší postavy a jejich charaktery zajímavé. Ke konci je rozuzlení překvapivé. Dana Medřická ve filmu ve věku 26 let je nádherná. (19.09.2010)

Děj Třináctého revíru je jak se patří překombinovaný a trochu nešťastně prvorepublikově patetický. Mezi detektivy a galérku to slušňácké vyjadřování nepasuje. Tím přiznávám, že hodnocení trochu nadsazuju. Ale je to hlavně kvůli mému radostnému překvapení, že film noir měl ohlas i tady v Československu. Nedokážu si sice představit, jak se Frič k těmhle filmům dostal (muselo to být v krátké poválečné době), ale vliv je jasně patrný. (19.01.2011)

Konec války zastihl Lídu Baarovou v pražských barrandovských ateliérech, kam se vrátila po svém útěku z vynuceného italského azylu. Pomocnou ruku jí, tak jako už mnohokrát předtím, podali čeští tvůrci v čele s režisérem Holmanem, který společně se spisovatelem Eduardem Fikerem připravoval scénář svého nového filmu z prostředí kasařské periférie. Nemilosrdný ortel, který byl Baarové přisouzen vzápětí po květnovém osvobození, ukončil veškeré další plány a společně s odcházejícím Holmanem zmizela i naděje na realizaci. Nabízený materiál nebyl ovšem zcela lhostejný Macu Fričovi, který ani na vteřinu nazaváhal a v mžiku připravil nové podmínky pro natáčení. Ve středu detektivního příběhu se znenadání ocitla šestadvacetiletá Dana Medřická, vycházející herecká hvězda nevšedního výrazu, která si v roli Frony, holky se špatnou pověstí, vlastně odbývala svůj opravdový filmový křest. Skvělým sparingpartnerem v roli lišáckého policejního inspektora, který zná pražskou galerku jako nikdo jiný, jí je znamenitý Marvan, přehlédnout ovšem nelze ani rozsahem skromnější herecké kreace ostatních zúčastněných, především uhrančivé Blanky Waleské, Elly Nollové, Miloše Nedbala či L. H. Struny. Danajský dar, kterým zpočátku tento všemi opuštěný a zrazený snímek skutečně byl, se prostřednictvím Fričova režijního vedení stal velkým příběhem lidského neštěstí, kriminálním případem bez šťastného konce. Osud Frony až příliš úzce souvisel s osudem Lídy Baarové, sesazené superstar evropského filmu. (04.10.2008)