Vlčí děti

Film jsem nezhlédl s lehkým srdcem, neboť jsem neustále očekával, kdyže se to hlavní hrdinka sesype. To přece normální křehká dívka nemůže vydržet, jen tak se odstěhovat kamsi na samotu, opravit si vlastními silami dům, žít z toho, co si vypěstuje na poli a ještě držet na uzdě dvě rozjívená poloděcka-polovlky. Naštěstí až takhle tahle pohádka realistická nebyla. Po skončení filmu mi zůstaly nezodpovězené mnohé otázky, jako např.: kolik se tihle polovlci dožívají let? Jako lidi, jako vlci, nebo něco mezi? Co když vlčí muž oplodní vlčici, znamená to, že se jim narodí vlčata, které se sem tam mění v lidi? Je lepší mít obyčejné děti, nebo takovéhle polozvířátka? Dost možná, že to druhé. Když moc zlobí, jednoduše se jim řekne, ať se promění a švihají se vyběhat ven do přírody, kde vlk v podstatě nemá přirozené nepřátele. Svačina se jim dávat nemusí, ať si cestou uloví nějakého toho hraboše (to když už jsou větší) nebo žížalu či plže. Taky bych řekl, že stojí člověka míň peněz. Před jídlem se jim vždycky řekne, ať se promění, a pak se jim naservírují vynikající levné psí granule. Taky na oblečení se ušetří, když se bude hlídat, aby byli často ve své (vlčí) kůži, neb ta se jen tak neošoupe. Taky se nemusí kupovat pes-hlídač před barák, stačí dětem ustlat na noc ve stanu či v boudě, určitě to přivítají s nadšením. No, abych to neprotahoval, vzhůru do lesa najít nějakou vlčici! A když nebude, nevěšet hlavu a zkusit něco jiného, třeba medvědici! Ono to půjde! (03.11.2013)

Aneb jak to mohlo dopadnout, kdyby si Bella vybrala Jacoba... A teď vážně, na anime nejsem odborník, ale tohle si podle mě zaslouží pozornost. Už kvůli jedné z nejsilnějších ženských hrdinek, kterou jsem kdy ve filmu viděla. Hanin přístup k životu vám může připadat úsměvný nebo protivný. Já jsem ji nechápala spíše na začátku vyprávění (proč si raději neužívala s lidskou podobou svého muže, ale čekala vždy na noc, ehm). Postupem času jsem si ale zamilovala její houževnatost a neutuchající energii, se kterou vychovávala svoje příšerné děti. Právě jejich chování a zároveň pomalejší tempo v druhé polovině mi zabránilo hodnotit ještě výš. Pěkné to bylo. (17.11.2021)

Tolik protichůdných pocitů ve mně konec nějakého filmu už dlouho nevyvolal. Když už je někde smutný konec, často si u něj leda tak smutně povzdychnu a řeknu si "hm, tak to je fakt smutný", přičemž si z toho nějak větší hlavu nedělám a za hodinu už nad oním smutným koncem vůbec nepřemýšlím. Vlčí děti Ame a Juki jsou výjimkou. Tento film má velmi jednoduchý příběh, který bez problémů pochopí i malé děti, ale nevím, zda bych jim jej pustil. Jako vhodné přirovnání se mi nabízí Bridge to Terabithia, k němuž mají Vlčí děti IMHO velmi blízko atmosférou (dějem a motivy nikoliv). Většinu času se film tváří jako taková sluníčková podívaná tvořená útrapami, strastmi a radostmi matky při výchově vlčích dětí, na kterou se dobře kouká (a díky skvělé hudbě i poslouchá), ale než jsem se dostal ke konci, ani náhodou jsem neuvažoval o tom, že bych filmu dal vyšší hodnocení než 4*. Pořád jsem si tak nějak říkal, že se budoucnost dětí vymkne z otěží jejich osudu, že onen do té doby sluníčkový film skončí i sluníčkovým závěrem, že všichni budou žít šťastně až do smrti atd. a já v klidu dám 4*, ale když přišel závěr a já se na film podíval jako na celek, uznal jsem, že kdyby to dopadlo takto sluníčkově, prostě by to nebylo ono a můj zážitek z filmu by byl o nemálo slabší. Nevím, zda film byl úmyslnou alegorií tvůrců na volbu sexuální identity nebo zda mi to jen tak připadalo, každopádně za to, co dokázal Mamoru Hosoda udělat se srdcem sarkastické, cynické, odporné a flegmatické mladé osobnosti, si prostě film i přes mé menší výhrady k chování některých postav ten plný počet zaslouží. U slabších povah je zásoba kapesníků téměř povinností. (07.04.2013)

Ookami kodomo no Ame to Yuki je Hosodov ďaľší perfektne namierený a hlavne vydarený útok na divákov hrudný kôš a jeho slzné kanáliky. V bezpečnej blízkosti si preto uschovajte nejaké tie smrkáče, určite sa vám zídu. S nádychom melanchólie Hosoda prezentuje v poradí už svoj tretí masterpiece. Pozitívne a negatívne emócie si v ňom neustále striedajú pozície, takže o pestrosť je naozaj postarané. Nápad za milión sú hlavne charaktery Ame a Yuki. Roztomilejšie postavy než sú tieto dve malé kawaiiiiii vľčatká by ste len ťažko hľadali. Ako časom rastú a dospievajú obaja sa stretávajú s rôznymi problémami a obaja si zvolia cesty o ktorých si myslia, že sú pre nich, ako pre vlka a človeka najlepšie. Čarovná a podmanivá atmosféra akou oplývajú Hosodove filmy je jedinečná a vždy sa veľmi teším na jeho nové dielka. (10.03.2013)

Nevim, jestli je to tim, ze se mi v noci zdal sen o velkem a zlem psovi, ale tento film mi nametem moc nesedl. Souloz Hany s vlkem, ke ktere se schyluje je hodne perverzni a nechutny, holt Japonci...:-). Zivot na venkove je zajimavy a pro me osobne je nejvetsim kladem cele pohadky. Animace pro japonsky film typicka, stejne jako hudba nicim neprekvapi. (26.12.2015)