Vlčí děti

Tolik protichůdných pocitů ve mně konec nějakého filmu už dlouho nevyvolal. Když už je někde smutný konec, často si u něj leda tak smutně povzdychnu a řeknu si "hm, tak to je fakt smutný", přičemž si z toho nějak větší hlavu nedělám a za hodinu už nad oním smutným koncem vůbec nepřemýšlím. Vlčí děti Ame a Juki jsou výjimkou. Tento film má velmi jednoduchý příběh, který bez problémů pochopí i malé děti, ale nevím, zda bych jim jej pustil. Jako vhodné přirovnání se mi nabízí Bridge to Terabithia, k němuž mají Vlčí děti IMHO velmi blízko atmosférou (dějem a motivy nikoliv). Většinu času se film tváří jako taková sluníčková podívaná tvořená útrapami, strastmi a radostmi matky při výchově vlčích dětí, na kterou se dobře kouká (a díky skvělé hudbě i poslouchá), ale než jsem se dostal ke konci, ani náhodou jsem neuvažoval o tom, že bych filmu dal vyšší hodnocení než 4*. Pořád jsem si tak nějak říkal, že se budoucnost dětí vymkne z otěží jejich osudu, že onen do té doby sluníčkový film skončí i sluníčkovým závěrem, že všichni budou žít šťastně až do smrti atd. a já v klidu dám 4*, ale když přišel závěr a já se na film podíval jako na celek, uznal jsem, že kdyby to dopadlo takto sluníčkově, prostě by to nebylo ono a můj zážitek z filmu by byl o nemálo slabší. Nevím, zda film byl úmyslnou alegorií tvůrců na volbu sexuální identity nebo zda mi to jen tak připadalo, každopádně za to, co dokázal Mamoru Hosoda udělat se srdcem sarkastické, cynické, odporné a flegmatické mladé osobnosti, si prostě film i přes mé menší výhrady k chování některých postav ten plný počet zaslouží. U slabších povah je zásoba kapesníků téměř povinností. (07.04.2013)

Animák môže stavať na krásnej a prepracovane detailistickej animácii, ktorá mne lahodí. Divák má v nemálo scénach problém, na čo skôr sa dívať a viacero "detailov" mu chtiac-nechtiac uniká. Pomaly plynúci a nikam extra sa nevyvíjajúci príbeh možno nezaujme každého, ale má čo do seba. X-tý varian na sebapoznávanie či odlet z rodičovského hniezda (tentokrát skôr brlohu) funguje a kvitujem, že tu nie sú citovo vydierajúce scény. Ono ani tých dramatických nie je veľa, čo by mu práve viac svedčalo. Objaví sa aj pár logických nedostatkov, pri ktorých ale ide prižmúriť očko - ako napr. pri premene ostáva na zvieratách horný diel oblečenia, ale nohavice nikdy; či to, že mama aj po 15 rokoch nestarne, vyzerá stále na deväťnásť a že sa na nej neprejavujú dovtedajšie strádajúce a stresujúce okamihy života. (22.10.2018)

Milý Bože, proč jsem se já nenarodila jako vlčí dítě? Asi u mě máš teď malé bezvýznamné mínus. A za to, že jsem ani nepotkala vlčího muže, máš další! Nedivím se Haně, že se do něj zamilovala, vždyť i já jsem u televize slintala a to byl kreslený :o) Nádherný příběh o výchově dětí, které jsou o to víc strastiplné, když se Vám dítě při vztekání promění ve vlka. Chvílemi jsem ani nedýchala, hlavně co se přírody týká. Nebylo místy vůbec poznat, že se jedná o anime a né o skutečné záběry přírody. Hanu jsem musela celou dobu obdivovat, jak vše zvládala a přitom se držela slov svého otce "Vše brát s usměvem". A co se týká Yuki a Ameho, bylo zajímavé pozorovat jejich vývoj a rozhodnutí, jestli chtějí být člověkem nebo vlkem. A ač jsem celým příbehem oslněna a považuji Vlčí děti za jedno z nejkrásnějších anime, co jsem zatím viděla, nemůžu jít do plných, protože mi vadila stopáž. Dlouhé záběry mi vyvolané pocity ničily až začaly nudit, což je opravdu škoda. Každopádně toto anime stojí za zhlédnutí. (22.04.2018)

Presťahovať sa z rušného moderného megapolisu na horskú samotu, prečo nie? Lenže v tomto prípade nejde ani tak o voľbu ako o nutnosť utiecť pred všetko vidiacimi očami obyvateľov mesta. Skryť pred doternými zrakmi modifikované deti. Uprostred prírody sa divák dozvie niečo zo zásad pestovania zemiakov a iných plodín, kochať sa môže na záberoch prírody. pritom dostane alegorickú bájku o rôznych spôsoboch a možnostiach osamostatňovania sa ľudských jedincov od svojich rodičov. A o prežití v komunite viac či menej roztrúsených susedov - lazníkov. Krásna animácia, trochu alegórie a dojímavé zábery uprostred prírody si nejaké tie hviezdy zaslúžia. No zďaleka nie absolutórium, pretože tentoraz všetka ta prírodná motivácia a celý príbeh neboli podané prirodzene, ale bol trošku cítiť kalkul. Vypočítavosť na efekt dávkovaných scén spontánnej radosti, dojímavej zamilovanosti, trpkého smútku, spoločnej radosti v rodine, srdce zvierajúcich scén slzivého smútku. Bližšie skôr priemeru, no ó hory, ó horská a srdcu blízka kopaničiarska scenéria tentoraz vyzdvihla hodnotenie hore. (21.01.2015)

Ten uvod je sialeny. Niekde medzi vazne mienenymi scenami velkeho odhalenia povodu chalana, medzidruhovou erotikou a ulovenym bazantom za zvukov tklivej hudby som myslel, ze pozeram na nejaky spin off Twillightu. Alebo parodiu nan. Po akoze mrazivej a tiez neskutocne zabavnej scene smrti jedneho hrdinu som si bol isty, ze to nemoze brat vazne a niekto si tu robi srandu. V tomto style to este chvilku pokracovalo a uz som bol zmiereny s tym, ze Batman a Robin dostal animovanu konkurenciu. Naozaj som nevedel v sebe udrzat smiech pri caznych scenach. Potom sa to vsak zlomi a niekedy od prekrasnej sceny, ked sa chlapec pyta, preco su vlci stale zaporaci to chyti spravnu naladu a odkryje sa jeden vynikajuci film o tazkostiach dospievania vychove inych deti. Je tam hromada silnych scen aj feel good nalady. Preto je strasna skoda, ze tych prvych zhruba 20 minut je tak teroristickych. 8/10 (27.05.2020)