Můj vysvlečenej deník

Opět nechápu, proč se film, jako je tento a jemu podobné, označuje za komedii. U komedie se má člověk smát a to se zde u mě ani jednou nezadařilo, ani když jsem si pro lepší náladu otevřel k filmu lahev vína. A i s tou lahví jsem se nudil a čekal na konec. Děj je příliš roztříštěný a postranní příběhy jsou k jeho posunu téměř zbytečné, především ty se spolužáky. Hlavní linie, která se sem tam vynořuje, tedy hledání biologického otce není ani zajímavá, ani vtipná a přestože holky i kluci se snaží, nerozesměje, ani nechytne za srdce. Trošku lepšího zážitku se dočkáme až ke konci, který je ale stejně nudný jako zbytek filmu. (01.02.2013)

Vysvlečený deník Martina Dolenského má dva problémy, bohužel asi dané i tím, jak vypadá svět jeho cílové skupiny - za prvé nemá o čem by byl, a díky tomu, za druhé, je o ničem. Půl hodiny čekáte, jestli se ty náhoďácké odnikud nikam se plácající záběry, v nichž mladí a obvykle celkem schopní adepti héreckého umění opovrhují city všech kromě svých vlastních, uberou k něčemu, co by jim dalo nějaký smysl, ale ne... a kupodivu to tak zůstane až do konce, kde je nám objasněno, že život nejsou sluníčkové happy endy atd. Problém je, že konfrontace zpovykané sobecké mládeže s vážnými věcmi je natočena tak, že vám dokáže být naprosto lhostejná, a když naskočí závěrečné titulky, zmůžete se jenom na myšlenky "Ehm, no, kde se stala chyba, že jsem nic z toho tenkrát takhle nevnímal, a když jsem se s tím setkal, chtěl jsem tomu dát pěstí?" a "No ty vogo, jak zařídit, aby z mých dětí tohle nevyrostlo?" Záměr byl možná dobrý, ale díky režii si z celého tohohle "zážitku", kterým byl zabit nedělní hlavní vysílací čas na veřejnoprávní televizi, pamatuju jen to, že když mají fiktivně bestsellerové (ne tak úplně jako Ultraviolet, která neznámo proč dělá, že je podle comicsu, když není, ale celá Johana Rubínová je jakýsi zvláštní sociální projekt Jana Hlaváče) týnejdžerky splín - pardon, deprese s naordinovanými prášky - tak jdou chlastat šáňo do fontány uprostřed nákupní galerie - hlavně ty z nich, které jsou těhotné a vědí o tom. Palec nahoru pro Petru Špalkovou a vlastně vůbec všechny dospělé herce... ale o nich to jaksi být nemělo, že?;) Z hlediska diváckého je tohle naprosto zbytečná záležitost - kdyby se tu deziluzivně fetovalo, poslouchala se Nirvana (opožděně přeju všechno nej k jubileu nalezení osvícení, Kurte;)), a páchaly se sebevraždy, chápal bych to líp, i když bych to svým dětem asi taky nepouštěl. Veronika Kubařová by měla brát rozmanitější role než štětkoidní sociální retardy - svým z některých úhlů hezkým ksichtíkem to totiž opravdu nezachrání. Ačkoliv otázka - přiznačná i pro celý Deník - zní, co vlastně tato mladá žena, nejprve neuvěřitelně zaláskovaná do o 17 let staršího rejžoproducenta Karla Janáka a poté do "jen" o devět let staršího režiséra Pavla Kheka (náhoda, že?;)) od života chce... 40% (14.04.2014)

Film nabízí na první pohled zajímavou premisu, která dokáže na počátku zaujmout, ale postupem času zjišťujete, že se příběh příliš zajímavým směrem nevydá a jakékoliv další naděje na kvalitní podívanou zazdívá velmi lacině, skoro až amatérsky vyhlížející vizuál, který mnohdy působí pro profesionální produkci až neuctivě. Ačkoliv je tedy Můj vysvlečenej deník nepříliš povedeným kouskem, má několik světlejších momentů, ve kterých solidně funguje a dokáže zaujmout, ale pak bohužel hned něčím potenciál zazdí. (16.03.2018)

Označení čistě jako "komedie" filmu nesedí a určitě by se více ztotožňovalo označení komedie/drama. Typický český modrý filmek, který nijak neurazí ale zároveň stále utvrzuje v tom, že je ještě hodně co se učit. Vyprávění Johany bylo místy vtipné (dokonce někdy hodně) a naopak někdy dramatické a film sám se sebou bojuje, jestli je to pokus a odpověď na americké teenage filmy nebo prostě jen film typu seriálové Terapie. Hodnocení je mezi 2-3 ale já se přiklonil k 3 hvězdám za Veroniku Kubařovou ;-) (13.03.2013)

Vzhľadom k dosť podpriemerným hodnoteniam som nemal prakticky žiadne veľké očakávania. Ale takýto žáner s rozprávačom á la Bridget Jones mi celkom pasuje - a film sa mi napokon nadmieru páčil. Najmä tá spontánnosť a bezprostrednosť postáv, ktorá dosť prirodzene reflektovala reálne správanie a reakcie ľudí, hoci niektoré scény boli predsa len trochu zbytočne prehnané. Mám pocit, že tu bola dosť trefne vystihnutá premenlivosť medziľudských vzťahov - ako sa to všetko v momente dokáže zmeniť ako preklopenie presýpacích hodín. Takže celkovo ma tento film zaujal. Navyše, aj na sympatické mladé herečky sa veľmi dobre pozeralo a dialógy mali často naozaj tragikomický sarkastický nádych (a to mám naozaj rád). Takže, s čistým svedomím 4*. (27.02.2019)