Ať žije nebožtík

Hugo Haas, to je klasik české veselohry a jeho osobitost je ve své výborně hrané ztřeštěnosti nenapodobitelná. Film jsem viděl mnohokrát, zápletka - toť skvělý Fričův nápad; ty čtyři hvězdičky jsou možná málo, ale přec jen jsem se rozhodl pro ně, neboť jsem při bedlivějším sledování zachytil několik drobných nelogičností: dejme tomu, že Sukův pes je natolik inteligentní, že doběhne k divadlu, ale co tu řadu dní u toho divadla jedl? Proč se najednou jmenuje Kornel Suk - není to jen kvůli tomu, aby strýček nezjistil, že Mandlové manžel je jeho synovec? A samotná zápletka s rentgenovými snímky: nezaměnily se už lístky v čekárně? Alois Dvorský položil svůj štítek, Haas pak vedle taky, nevím, zda si pak vzal zpátky zase ten svůj... Kdyby došlo k záměně díky lístkům na pořadník, pak by se šestnáctka přece nejmenovala Petr Suk... No, asi jsem rýpal, v každém případě veselohra to je výborná. Skvělá tentokrát i MiládkaGampeová, která většinou hrávala paničky z vyšší společnosti. (07.02.2016)

Tady už je každý komentář zbytečný. Musím se přiznat - pro dobové veselohry až příliš příznačná zápletka záměn a omylů mě zase dostala a jen horko těžko jsem se zvedal z podlahy po neuvěřitelných hláškách pana Haase. A nemůžu si odpustit malou melancholickou litanii - člověk se až diví, kam zmizel kreativní duch a vtip české komedie předválečných a posléze přelomu šedesátých a sedmdesátých let a možná i ta obyčejná chuť dělat zábavu pro zábavu. Kde jsou ty časy. (25.08.2010)

V předválečných filmech mám mezery a tohle byla jedna z nich, Hugo Haase navíc znám jen z Bílé nemoci (dr. Galén) a z Fričova Švejka (dr. Katz). Tady mne příjemně překvapil svou komikou v roli synovce - flamendra a svůdníka krásné Adiny Mandlové. Osudová záměna rentgenových snímků odstartuje vodopád Haasových skečů (splacení dluhů v loterii, kdy z vítězného věřitele vytáhne dalších 1100 Kč) a převleků - mj. i za Hitlerova čalouníka s knírkem, učitelku zpěvu, či neviditelnou hodnou holčičku. Některé scénky jsou inspirované ještě v němém filmu - třeba vzájemné polévání s hostem v hospodě a pak pomsta zapojením hadice s vodou za jeho krk. I přes občas vylouděný úsměv mne však Haasova one man show tolik nebavila jako snímky s Vlastou Burianem a Oldřichem Novým. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=w4qdchmCS2Q (08.05.2012)

Naprosto dokonalá komedie mistrů svého oboru Maca Friče a Huga Haase. Po poměrně dlouhém srovnávání docházím k závěru, že se jedná (o asi) nejlepší Haasův film. Božský ironik, tentokrát skutečně perlí (vypisování úspěšných scének je zavádějící, protože se tento soupis ztotožňuje s celkovou délkou filmu), ale přesto aspoň politý flamendr, věřitelská loterie, Číňan a golf, rozvodové řízení u advokáta, milostné vyznání pod okny svého strýce. Ironie je zde opravdu použita měrou vrchovatou. - Scéna ve vybíleném bytě: "Máš to tu pěkně zařízené." - "No prosím, to ještě není celé, tady někde v těch místech bude takový malý obrázek." - Adina Mandlová o další film půvabnější, z nepřeberné galerie sluhů Václava Trégla zaostává Baltazar Souček jen o málo za Václavem z Anduly, co vyhrála. Karel Hašler v dobré komediální roli, která sice jen přihrává, ale je o poznání lepší než vlastenecky patetičtí a sentimentální písničkáři a králové ulice. Výraznou složkou filmu je i hudební doprovod, zvláště zrychlená verze písně "Mě to tady nebaví", a zatímco v Mazlíčkovi nebylo Haasovi "do zpěvu", zde si zazpívá hned dvakrát s výbornými texty. Ještě bych rád připomněl scénu, ve které se Haas maskuje za čalouníka, mluví hlasem přítele Jaroslava Vojty, ale připomíná někoho docela jiného. Tehdy nejznámějšího evropského čalouníka nádherně karikuje odlepeným knírkem, ze kterého zbylo pouze trochu chmýří pod nosem. Velmi rád bych oživil barrandovský ateliér roku 1935 a požádal tvůrce, kteří se tam tenkrát shromáždili, jestli by nemohli během čtrnácti dnů natočit ještě jeden podobný film. (26.01.2004)

Jeden z těch mála filmů, které začnou nadprůměrně a já si v duchu říkám ať to tak prosím pokračuje a ono vážně. Zásluhy připisuji vlastně všem. Především scénář byl vynikající a výborně zahraný Hugo Haasem. Lehkost s jakou přijal svou smrt byla neuvěřitelná a upřímně mě pobavila. I ostatní herci podali skvělý výkon, Hašler a Trégl hlavně; Mandlová neměla prostor na to předvést víc než solidní průměrný výkon. Je možné, že z námětu se dalo vytřískat ještě více vtipných a absurdních situací, ale v tom má zřejmě prsty Frič, který jak známo, je mistr v komediích tak akorát vtipných a myslím, že Ať žije nebožtík je další ukázkový příklad jeho filmového a komediálního umění. I přes mé nadšení, musím přiznat, že konec už mi nepřišel tak chytlavý jako začátek, ačkoliv nabídl perfektní scény. A co je hlavní, celkový dojem mi to nezkazilo. (07.10.2012)