Ať žije nebožtík

Tak takhle jsem se už hodně dlouho nezasmál! Znaje Hugo Haase pouze jako doktora Galéna z Bílé nemoci, vůbec jsem netušil, jak obrovský komediální talent v tomto herci dřímá. Ve srovnání se salonním humorem Oldřicha Nového a živelnou improvizací Vlasty Buriana mi nenápadné sebeironické glosy a chytré parodie Huga Haase přijdou mnohem zábavnější. Při scénách, když HH telefonuje svému pejskovi, aby si pro něj přišel do hospody, když se vtírá do přízně (mimochodem velice půvabné) Adiny Mandlové hlasem malé holčičky nebo když simultánně "tlumočí" z čínštiny, jsem málem umřel smíchy. Pokud přidáme tradičně nadprůměrnou režii Martina Friče, určitou naivitu, bez které si většinu filmů z tohoto období nedokážu představit, a obvyklé "nahrávače" v podání Václava Trégla, Čeňka Šlégla či Jaroslava Marvana, nelze jinak než za pět. Jedna z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. "Pardon, dovolíte, abych vás na něco upozornil?" "Na co?" "Na sebe." (28.03.2009)

„Dovolíte, abych vás na něco upozornil?“ – „Na co?“ – „Na sebe.“ Úplný začátek mě zrovna nechytl, nicméně po nějakých 10-15 minutách se to docela solidně rozjelo a dech film začal ztrácet až úplně ke konci. Film stojí jednoznačně na Haasovi (ostatní jen nevýrazně sekundují a v případě „nesmělé“ Mandlové je to spíš tragédie než zábava), hláškách a v neposlední řadě hravosti. Scény jako loterie, svatba, čalouník, plat, či „vousáč“ jsou nápadité. A dokonce i některé prvoplánové vtípky typu karet či koňaku díky Haasovi stejně zafungují a nevyzní trapně, což je docela kumšt. Ani opilecká sekvence není vůbec špatná. Ale jak už jsem naznačil, k závěru filmu dochází šťáva, a to především kvůli přílišnému natahování „omylu“, kdy už má divák skoro potřebu tam naběhnout a objasnit to za postavy. Ale celkově je to solidní zábava, které rád ty slušné 4* přiklepnu. „Počkej, ještě něco. Jo pohřeb mně musíš zařídit! Ve 4 hodiny hraju ještě poker, o půl páté asi začnu tak přibližně umírat, tak řekněme v 5 hodin, aby si pro mě přijeli, ne?“ (13.07.2016)

Na československých prvorepublikových komedíích se mnohdy musí tolerovat horší technická stránka a doufat v dobrou svižnou zábavu, která to vyváží. A tu jsem od Nebožíka teda čekal větší. Na oplátku musím říct, že námět s domnělým umrtím se později používal velmi často a tohle je asi nejstarší film, kde jsem ho viděl. Bohužel prakticky není vůbec využit. Velkým pozitivem je pro mě  ale hlavní herec Hugo Hass, kterého jsem (ke své ostudě) nikde předtím neviděl. Ale tady se mi líbilo už jenom jeho podání pěkného šansonu ,,Mě to tady nebaví´´, který jsem již dřívě slyšel v novodobém podání Melody Makers, ale zde vyznívá ironicky, vesele i smutně dohromady....vážně hezké, to si rád budu pouštět znovu. Co se týče Hassova herectví, tak je již v něčem lehce zestárlé, ale pořád působí milé, rošťácky, elegantně a dáva filmu takovou příjemnou dobovou šťavu.  Jeho vychytávky, vyznání lásky, převleky a hlasové změny jsou roztomilé. Škoda, že dějově mi to jinak  přišlo už poněkud pomalé a ospalé, ani humoru příliš nebylo, hlavní zápletka dost nevyužitá, prakticky minimum záměn a omylů a když už, tak spíš  suchých nebo nevyužitých. Oproti takovým Fričovým veselohrám z Natašou Gollovou mi to už nepřipadalo v dnešní době tolik svěží. A Adina Mandlová byla tak prkenná, že mě to až zarazilo.  Ale i dle zdejších reakcí bych řekl, že pro určitou čásť fanoušků prvorepublikových komedíí (mezi které bych se částečně mohl počítat) bude i Nebožtík pořád velmi dobrou zábavou. S tím bych ale souhlasil pouze částečně. Myslím, že se ale shodnu se zbytkem, že to je alespoň pořád celkem milé a  na jedno zhlédnutí mi to vůbec nevadilo. Díky panu Hassovi jako herci vlastně šlo ještě o  celkem fajn zkušenost a na jeho šanson nezapomenu. (24.10.2020)

Ještě než se Hugo Haas stačil přestěhovat do Hollywoodu, řádil u nás. Nebyl to ani svůdce (Nový), ani komik (Burian, Werich, Voskovec), ale gentlemanský šarmantní mladík. Lahodně přizvukuje jako vždy krásná Adina Mandlová, o geniálně vymyšlené zápletce a šikovnému scénáři ani nemluvě. Ale to není, vzhledem k tomu, že si to vzal na starost Frič, žádné překvapení. Jenom, že se nám to (velice) líbilo. 90% (26.12.2018)

Fričova klasická komédia už na mňa pôsobila dnes značne kŕčovito. Komédia založená na rôznych nedorozumeniach, ktoré sa vyriešia v hodine dvanástej má samozrejme potenciál, lenže ten nie je myslím využitý tak, aby pobavil aj desiatky rokov po svojom vzniku. Zo začiatku to nabudí, v strednej pasáži zase trochu unudí a koniec je už iba čakaním na to, kedy to konečne všetkým dôjde a budú šťastní až do smrti. Prečo mi má byť ale sympatický takýto márnotratný chlapík a prečo sa doňho zaľúbila Alina Mandlová, je pre mňa záhadou. Verím, že to svojho času rozosmievalo davy a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. (25.12.2014)