Vášeň

dvě krásky...ale co krásky - vlastně tak neuvěřitelně sexy ženský mezi kteréma jiskřila nepokořitelná touha v kontrastu s nenávistí a závistivostí jdoucí napříč s pocitem, že každá chce něco, co mít nemůže, nebo na co nemá dost sil a nedokáže se přenést přes své soukromé těžkosti? Jo. Bylo to žhavý, mělo to spád a notnou dávku dynamiky, která je tak zvláštní, že se někomu může zdát až blbě nudná a neokořeněná, ale vyplatí se počkat do konce ;) . Bavilo mě to, hodně. (02.07.2014)

Tři pohledné ženy, jeden zmatený muž a nějaký ten ostrý nůž mi obvykle stačí ke spokojenosti, ale tady je vše jinak. Ani jednou jsem totiž nepocítil potřebu sáhnout si do kalhot a několika zručnými pohyby ohrozit monitor výstřikem, což mne uráží. Vždyť mi byl slibován erotický thriller a místo toho jsem dostal pouze podlost, pomstu, vydírání, trochu zmatku a tři politováníhodné kariéristky. Nefandil jsem ani jedné z nich a tak mi bylo zcela jedno, která z nich po závěrečných překotných dějových zvratech nebude čichat ke kytkám jenom od země. (30.01.2015)

Já se musím přiznat, že filmy, ve kterých nevím, na čem jsem, nemám upřímně rád. A přesně právě tuto hru s divákem rozehrál Brian de Palma v Passion, snímku, který se sice slušně rozjede a zhruba až do poloviny mě držel v příjemném napětí a očekávání, až do jaké míry se bude vyvíjet vztah a rivalita mezi dvěma ústředními hrdinkami, ovšem právě po těch pětačtyřiceti minutách se poměrně slušně rozehraná žánrovka změnila v něco, co se mi ani trochu nezamlouvalo, neboť režisér začal z ničeho nic vymýšlet takové kokotiny, že jsem přesvědčen, že nejen mě přestala brát hlava, o co se tam tvůrci vlastně pokoušeli, čeho chtěli dosáhnout. No, ničeho jiného, než zmatku a spousty otazníků to každopádně nebylo. Něco se stalo, načež to bylo střihem do další scény popřeno, aby se to po chvíli zase vrátilo zpět, náhle se vynořil někdo, kdo už tam dávno neměl být, postavy se chovali chvíli tak, pak zase jinak, no bordel jako blázen a jak jsem zmínil na začátku, jakmile nevím, na čem jsem, ať to táhne celé do řiti. Závěrečná scéna pak tomu nasadila korunu úplně, a já jsem upřímně litoval stráveného času u této popleteně překombinované podívané. Jinak mi tu naprosto chyběla i atmosféra, stylově to bylo též zcela o ničem, napětí sice přítomno bylo, ale o jeho funkčnosti by se dalo diskutovat, a tak vlastně o jediném pozitivu, v souvislosti s tímto filmem, se dá hovořit o působivém obsazení dvěma velice výraznými a herecky skvělými divami, Rachel McAdams a především mou superoblíbenkyní Noomi Rapace, díky kterým se na to alespoň dobře koukalo, jinak ale skutečně hlavně díky záměrně, opakuji záměrně! zmatečné druhé polovině mě to fakt celé nebavilo a v podstatě závěrečnou pointou až nasr…, naštvalo :-). (03.07.2018)

Starej pes De Palma předvádí stále stejný kousky. Cca 70 minut to funguje parádně (napětí na maximu, ukrutnej tah na branku a živelnej rozklad charakteru jako zamlada), pak už se nejde nesmát a nekroutit hlavou nad přepjatostí, překombinovaností a bohužel i hodně rozkolísaným výkonem Rapace, která občas silně nezvládá. (20.03.2013)

Povícero lidí tady píše o faktu, že u věkově pokročilejšího jedince druhu Canis lupus familiaris se dá očekávat značná rezistence při výcviku k novým dovednostem, ale za sebe musím říct, že Brian v mých očích vždycky prováděl kousky dost rozporuplné; někdy plný počet hvězdiček nestačil a jindy to nebyl De Palma, ale facepalm. A tohle je holt ten druhý případ, takže souhlasně štěkám se zdejší smečkou. Tentokrát to nemělo šanci zachránit ani obsazení a herci se dělí na ty, kteří v tomhle plýtvají svým talentem, a ty, co nemají čím plýtvat... (26.08.2013)