Láska všemi deseti

Tak vůbec to nebylo na motivy Pygmalionu, že? Ale jinak příjemná a sympatická romantická komedie, fajn herci a tak. Nikdo "vůbec nečekal" nic z toho, co se tam stalo, ale i tak to byla dobrá podívaná a oddechovka s řadou vtipných okamžiků. Nejlepší postava byl ale stejně ten Američan - kamarád Louise. Ale jinak obdiv... takhle rychle psát technikou kroužícího orla, to je úctyhodné. Většina lidí píšící tímto stylem opravdu krouží nad tou dnes už klávesnicí:) (29.07.2013)

Tak trochu Pygmalion po francouzsku, s povedeným odérem konce padesátých let a Audrey Hepburn na blond... no a samozřejmě s Romainem Durisem, který si mě s každým dalším filmem více získává (miluju ten jeho škleb :-))... Scénář je sice průhledný, že je přes něj vidět až na Eiffelovku, ale aťsi, je totiž vykompenzován staromódně roztomilým podáním i divácky neošuntělou soutěžní disciplínou, při které lze při troše pozornosti zahlédnout i český text. (28.03.2014)

Hlavním trumfem filmu je jeho nálada: slunečná, optimistická a především líbezně milá. Bručounský šéf trénuje svoji nešikovnou sekretářku na světovou šampionku v rychlopsaní v časech, kdy být sekretářkou bylo děsně cool, v kancelářích se kouřilo jak z továrního komína a ženy i muži chodili krásně a elegantně upravení. Většina postav snímku je děsně fajn a i záporné charaktery jsou nepříjemné jen trošičku nebo na krátký čas. Obvykle se k sobě lidé chovají vlídně a s laskavostí. Film tedy nepřekypuje bouřlivými emocemi, ale spíš nenápadnými gesty, která emoce vyjeví. Například scéna, kdy si šéf vybere z houfu zájemkyň tu zdánlivě nejvíce neohrabanou. Ale nedá se přehlédnout, že i když není předpisově oblečená jako sekretářka, tak jí to v letních šatech moc sluší. Když demonstruje svou rychlost při psaní na stroji dvěma prsty, a ke konci kulometného psaní se jí rozpustí vlasy a spadne ramínko šatů, je to evidentně pojaté jako scéna ženského vyvrcholení. Žádný div, že si šéf vybere právě ji. Nebo moment, kdy jí šéf řekne: „Aspoň něco tě nebudu muset učit.“ V tom je přece schovaný háček v podobě žárlivosti na neznámého soka. ___ Slečna sama je také zajímavý charakter. Přestože je vzhledem i chováním jasná naivka z venkova, tak úplně naivní není. A v žádném případě není nějaká submisivní myška. Dokáže se pěkně hlasitě ozvat a sebevědomě za sebe i svou lásku bojovat. SHRNUTÍ: Romantika u psacího stroje. (31.10.2018)

15 hvězd Déborah Françoisové, že dokázala tak přesvědčivě předstírat, že ji přitahuje to toporné cosi postrádající špetku charismatu i talentu. Na moje gusto kazil Duris dojem z velice příjemné romantické komedie poněkud přivelmi. Naprosto nechápu, proč zrovna Francouzi, kteří mají charismatických i schopných herců přehršel, musí předvádět světu na odiv toto. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. (25.10.2015)

Francouzské retro komedie jsou něco, co zkrátka zbožňuju. Pokud hlavní roli hraje Déborah Francois (ať žije První den zbytku tvýho života) a v jedné z vedlejších rolí se objeví Bérénice Bejo (Artist, ach), tak jsem mírně ovlivněná a mé hodnocení je ryze subjektivní :) On šéf, ona jeho roztomilá sekretářka, co během hodiny odpraví skartovačku. Bude jim to klepat stejně skvěle jako ona umí ťukat do psacího stroje? Odpověď asi znáte. Trochu mi vadí obsazení hlavní mužské role, protože Romain Duris je v mých očích spíš trochu hajzlík. Scéna, kdy přijede snoubenka na rodinnou večeři je zkrátka k sežrání. Možná dokonce jedna z nejlepších. Hudba, herečky, francouzský humor a láska ve vzduchu s vůní pásky ze psacího stroje si mě získaly. (05.08.2013)