Na divoké vlně

Po shlédnutí mi napadá pouze jediná věta. Je lepší shořet než vyhasnout, napsal Kurt Cobain v dopise na rozloučenou. V přeneseném slova smyslu je Na divoké vlně právě filmem o téhle jediné větě, o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří prostě shořet musí, cítí to a právě takoví jedinci posouvají hranice lidských možností. Úžasná kamera. (03.11.2013)

Ať mi už konečně někdo vysvětlí logiku uvažování hlavounů našich multikin. Já se začínám bát, aby to u nás za chvilku nebylo s návštěvou kina jako s lyžováním; zajezdit se tu sice dá, ale na pořádné hory musíme do ciziny. Kdo si tenhle upřímně opravdový film vyloženě nenašel, tomu ho spláchly divoké vlny současné bídy. Čtu tady několik výhrad k vystavění příběhu a napadá mě hned otázka, jestli jste takhle kritičtí i k vlastním životním zvratům? Pokud se někomu zdál vývoj postav nulový, můžu mu k tomu říct jen to, že plátno je taková ta veliká barevná věc vepředu. Ještě bych rád dodal dvě věci - Divokou vlnu si v klidu sjedou i ti, kteří neznají jiné prkno než žehlící, no a také to bylo historicky poprvé, co jsem v kině seděl s kulichem na hlavě... Omluva, že se porouchalo topení, je lichá, protože v litomyšlském kině nikdy žádné topení ani nebylo, takže rozbíjet se nemá co. (05.01.2013)

Nevadí mi, že je to klišé a šablona. Ani, že zvraty i postavy jsou naprosto typické pro sportovní drama. Což o to... Spíš mně vadilo, že to bylo místy opravdu dost nezáživné. Kratší stopáž by rozhodně neuškodila. Dále mi moc neseděl Jonny Weston v hlavní roli. Jinak moc pěkné prostředí a záběry na moře. Pár scén i závěr taky slušný. Ale např. loňská Surfařka mě zaujala daleko víc. A dost se divím, že se tento film dostal do kin a třeba ta Surfařka (která podle mě nabízí víc) ne. No, v podstatě ale spíše sympatický snímek, ovšem rozhodně nepřináší nic nového. (25.11.2012)

Bod zlomu byl jedinečný pro svou zápletku, ale vlny tam nehrály zcela dominantní roli, tady jednoznačně ano. Ta posvátná úcta k oceánu je zde cítit z každého záběru. Butler se na chvilku vykašlal na romantické sračkárny a zase jednou ukázal, že je hlavně chlap. Johny Weston jako Jay nic nepokazil a jeho zápal pro surfování mu není vůbec těžké věřit. Nenápadný filmeček, který je opravdu natočený o existující postavě. Kdo na konci nedostane chuť sjet si svou vlnu je pro mě vnitřně mrtvý. PS: Nejlepším záběrem ve filmu je Jayův pád z nějakých 12 metrů do vlny, která ho zdemoluje obří silou. (15.04.2013)

Ostřílení harcovníci na režisérské židli nemusí být a nejsou zárukou dobrého filmu. Chasing Mavericks je klasickým životopisným filmem, tentokrát o surfaři, kteří si šel za svým. Je to klasické od začátku až do konce a bohužel i tak nějak staticky natočené, což je zrovna u filmu s touto tématikou zatraceně škoda. Kvůli mrzkému rozpočtu (za 20 mega už se dneska netočí ani romantické komedie, spíš je to honorář jejich hlavní hvězdy) se ale asi žádné zázraky nedaly čekat ani od takového kameramana jakým je Bill Pope. Možná by se pro tuto látku, která je příběhem tak archetypální pro daný žánr, že už to víc snad ani nejde, hodil nějaký mladý invenční tvůrce s ochotou riskovat a dát se víc mezi vlny. Chápu, že s tak omezeným rozpočtem všechny ty vlny asi museli být reálné a tedy výrazně omezovali možnosti umístění kamer, jeřábů atd., ale natočit kvalitní film o zdolání mýtických vln ze stometrové vzdálenosti taky nejde. Jonny Weston sice nehraje špatně, ale vyloženě sympaťák to není a tak trošku se ztrácí v záplavě svých "mtv cute" vrstevníků. Jediným hercem s přirozeným surfařským charismatem kterému to věříte od začátku do konce je pak tak trochu překvapivě skotský přivandrovalec Gerard Butler. Zkrátit to o půl hodiny, osekat zbytečné nerozvinuté a narychlo dořešené motivy, obsadit víc surfařsky špinanavých teenagerů a více agresivněji to natočit a nastříhat, mohla z toho být další surfařská pecka. Takhle to ale zaostává jak za (ne)surfařskými Legendami z Dogtownu, tak i za animovaným nářezem Divoké vlny. A žádní Pearl Jam? C´mon! (12.05.2013)