Na divoké vlně

Na "prkně" jsem nikdy nestál, ale stejně na mne tenhle malý komorní film zapůsobil. Upřímně, čekal jsem klasické šablonovité sportovní drama. No a to jsem vlastně i ve výsledku dostal. Jenže Chasing Mavericks má zvláštní kouzlo. Snad za to mohou ty obrovité vlny, příjemné herecké výkony, nebo fakt, že jde o příběh podle skutečných událostí, ale Na divoké vlně na mne opravdu udělalo dojem a i když nejde o nějaké vrcholné dílo kinematografie, tak se mi vrylo do paměti. (23.12.2012)

Chasing Mavericks - hodně jsem se těšil a měl velká očekávání. Surf obdivuji. Fascinuje mě. Přijde mi to jako umění. Tenhle film opravdu ukáže nádherné scény surfování. Ovšem příběh není zdaleka tak procítěný jak se na první pohled může zdát. Butler ve všední vedlejší roli a ten Weston opravdu nevypadá na 15 let. Na tom vlastně ani nezáleží, protože není vůbec sympatický. Procítěný dopis kluka pro svého "tátu" a učitele se objeví až na samotném konci, kde scény surfování jsou opravdu úchvatné. Ovšem do té doby mě čekalo, nelogické chování postav, nepřilnutí k charakterům a naprosto nevyužití potenciál dojemného příběhu. V porovnání s 2 roky starou Soul Surfer je to o několik řad níže. (68 procent) (28.04.2013)

Film má své problémy. Je možná až moc přemýšlivý, moc se zaměřuje na neakční aspekty příběhu. Toho surfování zde mnoho není. Musíte se přenést přes spíše konverzační pasáž, abyste se dostali k vrcholu, ale já si myslím, že právě to sbližování Frostyho a Jaye stojí za to. Nejde jen o surfing, ale jde i o vztahy mezi lidmi. Ze surfování se nakonec dozvíte celkem dost, ale rozhodně ne tolik, abyste rovnou mohli skočit na prkno. Film ukazuje, že je to krásný i nebezpečný sport. Stejně tak krásné i smutné jsou osudy lidí, kteří ho dělají. Jay Moriarty je skutečnou postavou, stejně jako všichni ostatní. Jeho osud psal sám život a my se s ním seznamujeme na vrcholu sil, v době, kdy chtěl dokazovat kousky, na které by si netroufl ani starší protřelý surfař. V současné době už jeho sjíždění vln obdivovat nemůžeme. Snímek nám dá odpovědi na všechno a dovíte se o osudu jednoho odhodlaného muže. (19.11.2013)

Ať mi už konečně někdo vysvětlí logiku uvažování hlavounů našich multikin. Já se začínám bát, aby to u nás za chvilku nebylo s návštěvou kina jako s lyžováním; zajezdit se tu sice dá, ale na pořádné hory musíme do ciziny. Kdo si tenhle upřímně opravdový film vyloženě nenašel, tomu ho spláchly divoké vlny současné bídy. Čtu tady několik výhrad k vystavění příběhu a napadá mě hned otázka, jestli jste takhle kritičtí i k vlastním životním zvratům? Pokud se někomu zdál vývoj postav nulový, můžu mu k tomu říct jen to, že plátno je taková ta veliká barevná věc vepředu. Ještě bych rád dodal dvě věci - Divokou vlnu si v klidu sjedou i ti, kteří neznají jiné prkno než žehlící, no a také to bylo historicky poprvé, co jsem v kině seděl s kulichem na hlavě... Omluva, že se porouchalo topení, je lichá, protože v litomyšlském kině nikdy žádné topení ani nebylo, takže rozbíjet se nemá co. (05.01.2013)

Tady nebylo opět co řešit. Film založený na reálných událostech, navíc ze sportovního prostředí, je vždy něco, co si velice rád užiju. Opět jsem byl nadšený, protože sledovat něčí cestu za úspěchem, mně baví a ještě jsem snad neviděl film z tohoto žánru, který by dostal jako moje hodnocení odpad. Škoda toho, že život umí nastavovat i svoji odvrácenou tvář a konec nebyl moc veselý. Ale i to je život a proto je třeba ho i tak brát. (19.04.2015)