Suspiria

Tak moje teprve druhé setkání s Argentem, ale opět docela příjemné. Tak dobré jako Opera to sice nebylo, ale ani o moc horší. Argentův styl se mi opravdu začíná líbit. Především jeho záliba v detailech, které né vždy působí až tak drsně, dále hudba, která navodí docela specifickou atmosféru a nakonec jsou to barvy. Argento dokáže umocnit dojem skvělými kontrasty, a je to právě i ta barva, která se podílí na atmosféře, podle ní můžeme pozorovat různé hladiny filmu. Zajímavá je i barva krve, která je červenější než červená na italské vlajce, ale to je předpokládám záměr. Argento díky kontrastu dokáže i skvěle zdůraznit to, na co by se měl divák soustředit, a co je důležité. Trochu hůře je na tom však děj a i ta snaha ukázat detail vede občas k menším nelogičnostem, ale to se snad dá odpustit, přece jen je to i fantasy. I když závěr zase až příliš bláznivý oproti předchozímu vedení snímku. (31.07.2008)

Zvláštní film od Daria Argenta nesoucí autorův nezaměnitelný rukopis. Použití světel a neustále hrající hudba je silná stránka filmu, ale co se týče příběhu je to velká mizérie. Nechápu moc hodnocenní lidí nad 3*, ale budiž asi mají o dost jinčí vkus. Nebudu se zabývat zbytečnostmi jako je kvalita triků apod., ale nemohu nezmínit atmosféru. Ta nabírá konečně na kvalitě až v posledních minutách a to naprosto nestačí. Celý film se vleče a jde od ničeho nikam. Nepředstavuju si atmosférický horror takto. Vizuální stránka opravdu skvělé, ale nestačí to. Co závěr? Bez urážky, ale tento film je jako hodně dalších horrorů, které netočil nikdo tak slavný jako Dario Argento. V půlce hororu se ozve možná varianta "Kdo za tím stojí" a vždycky OPRAVDU VŽDYCKY je to pravda. Proboha musí k takové stupiditě a jednoduchosti upadat Argento? Budiž. (24.08.2005)

Každou výrazně stylizovanou záběrovou kompozicí, nápadně inspirovanou designem Kabinetu doktora Caligariho, úchvatné výtvarné dílo, které má díky zredukování mužských postav a příběhu o urychleném dospívání jedné dívky zajímavou psychoanalyticko-feministickou hloubku. Díky Gobliní hudbě je navíc slušná šance, že se mezi vším tím obdivováním vizuálu sem tam rozechvějete strachy. 90% Zajímavé komentáře: Radko, MIMIC, ditechi (22.12.2006)

Argento je jediný hororový režisér, ktorý nepustí film z ruky, ak nemá neprehliadnuteľne výraznú vizuálnu estetickú stránku, častokrát silne metaforickú (v Suspirii napr. zábradlie schodiska či dláždenie bazénu), to znamená, že dívať sa na jeho filmy prináša estetické uspokojenie. Skutočnosť, že je táto satisfakcia viazaná na horor vytvára neopakovateľne znepokojujúcu atmosféru, pre ktorú snáď Argenta nemožno nemilovať, i keď Oscara pravdepodobne nikdy nedostane ani za celoživotné dielo (hoci by mal). Koncentrácia na estetické zretele však na druhej strane bohužiaľ tlmí strašidelnosť, a to do takej miery, že sa mnohé scény stávajú podivne chladnými a odťažitými, akýmysi módnymi "follies", ako keby ktosi rozpohyboval tie báječné obrázky z talianskej edície Vogue alebo Architectural Digest. Ak desaťstupňová stupnica strašidelnosti má v úvodnej trinásťminútovke hororu "Night of the Living Dead" panickú hodnotu 10, u Argenta zriedkakedy prekročí číslo 6, čo však býva bohato vykompenzované úžasnými akustickými prelivmi, nájazdami kamery, magickými dvojfarebnými sólami v jedinom zábere, zjavnou radosťou z kvázisurrealistických nápadov, priam psychedelicky pôsobiacou výpravou a hypercharizmatickým obsadením (keď som pri castingu, môj súkromný bod k dobru je Miguel Bosé - áno, ten neodolateľný Pán Kto? z Almodóvarových "Tacones lejanos"). Mimoriadne chytrá a vynaliezavá anotácia k filmu "The Only Thing More Terrifying Than The Last 12 Minutes Of This Film Are The First 82" naozaj nevodí za nos. Za "Most Terrifying" totiž považujem scénu medzi 64 a 66 minútou. Čosi také ťažko rozdýchava i fanúšik žánru, takže ostatné obecenstvo by malo reálne rátať so zvracaním (alebo čím). Ďalšie supertvorivé orgie zažije divák v Mníchove (hoci dej sa odohráva vo Freiburgu, hm) medzi nádhernými budovami Propylaeum a Glyptotékou od Lea von Klenze - klasicistická vznešenosť spomínaných stavieb plus neuveriteľne zvrátený mord sa rovná prvotriedna hororová kvalita. A hoci je Suspiria o okultizme, Argentovu fascináciu zabijakom z mäsa a kostí zhŕňa veta, ktorú prednesie mladý Udo Kier: "Bad luck isn´t brought by broken mirrors, but by broken minds". (23.10.2005)

Kultovní kousek, ověnčený mnoha cenami, zaslouženě katapultoval Argenta mezi hororovou smetánku. Protože až tady dává režisér vzniknout plnohodnotnému hororu, než jakými byly jeho předchozí drsnější kriminálky, tzv. raná gialla. Jeho posedlost pestrými, mnohdy až agresivnými paletami barev, je zkrátka nepřehlédnutelná, a nadobro se stává Argentovým trademarkem. Několik úžasných momentů (především úvod a nezapomenutelná scéna při dobývání se skrz dveře) a hudba ze samotných hlubin pekel pak jenom utvrzují v její výjimečnosti. Proto nezaškodí si jí občas připomenout. Sám se divím, jak pokaždé a zase jinak na mě zapůsobí. Časem možná i zvednu své hodnocení. Suspiria totiž zraje jako víno. (17.01.2012)