Suspiria

Zub času na tom vidět rozhodně je, i když se Argento snaží seč mu síly stačí, aby i za nějakou dobu to nepůsobilo směšně a s tou špatnou barvou krve se dá jenom souhlasit, protože je fakt trošku podivná, ale zase na druhou stranu Dario Argento dokázal fakt bravurně navozovat hororověmysteriózní atmosféru v podstatě kdy se mu zachtělo a znepokojivá hudba a naprosto skvělý prostředí zaručeně zařídilo už zbytek, jedna z nejlepších scén je určitě ta se slepcem a psem. Nicméně i tak si nemůžu pomoct, že to mohlo být ještě daleko lepší, daleko víc vypjatý a napínavý a rozhodně mohlo být daleko víc zabíjení, přinejmenším v prostřední části. (16.01.2008)

Tak konečne sa aj ku mne dostala hororová klasika Daria Argenta. Suspiria, podobne ako desiatky ďalších hororových snímkov, by mi pred pätnástimi rokmi nahnala určite silnejšie strachy, ako je tomu dnes. Niečo podobné zažívam pri Raimiho trilógii Evil dead. Tým ale nechcem uraziť Argentovu robotu, pretože vizuálne a hlavne atmosfericky funguje Suspiria na výbornú. Hlavný nedostatok však vidím v nie príliš dotiahnutom scenári. Cítiť síce takmer nepretržité znepokojenie a desivosť, ale to najlepšie prichádza až veľmi neskoro, t.j. v poslednej štvrťhodinke. Škoda toho. (25.01.2008)

Argento je jediný hororový režisér, ktorý nepustí film z ruky, ak nemá neprehliadnuteľne výraznú vizuálnu estetickú stránku, častokrát silne metaforickú (v Suspirii napr. zábradlie schodiska či dláždenie bazénu), to znamená, že dívať sa na jeho filmy prináša estetické uspokojenie. Skutočnosť, že je táto satisfakcia viazaná na horor vytvára neopakovateľne znepokojujúcu atmosféru, pre ktorú snáď Argenta nemožno nemilovať, i keď Oscara pravdepodobne nikdy nedostane ani za celoživotné dielo (hoci by mal). Koncentrácia na estetické zretele však na druhej strane bohužiaľ tlmí strašidelnosť, a to do takej miery, že sa mnohé scény stávajú podivne chladnými a odťažitými, akýmysi módnymi "follies", ako keby ktosi rozpohyboval tie báječné obrázky z talianskej edície Vogue alebo Architectural Digest. Ak desaťstupňová stupnica strašidelnosti má v úvodnej trinásťminútovke hororu "Night of the Living Dead" panickú hodnotu 10, u Argenta zriedkakedy prekročí číslo 6, čo však býva bohato vykompenzované úžasnými akustickými prelivmi, nájazdami kamery, magickými dvojfarebnými sólami v jedinom zábere, zjavnou radosťou z kvázisurrealistických nápadov, priam psychedelicky pôsobiacou výpravou a hypercharizmatickým obsadením (keď som pri castingu, môj súkromný bod k dobru je Miguel Bosé - áno, ten neodolateľný Pán Kto? z Almodóvarových "Tacones lejanos"). Mimoriadne chytrá a vynaliezavá anotácia k filmu "The Only Thing More Terrifying Than The Last 12 Minutes Of This Film Are The First 82" naozaj nevodí za nos. Za "Most Terrifying" totiž považujem scénu medzi 64 a 66 minútou. Čosi také ťažko rozdýchava i fanúšik žánru, takže ostatné obecenstvo by malo reálne rátať so zvracaním (alebo čím). Ďalšie supertvorivé orgie zažije divák v Mníchove (hoci dej sa odohráva vo Freiburgu, hm) medzi nádhernými budovami Propylaeum a Glyptotékou od Lea von Klenze - klasicistická vznešenosť spomínaných stavieb plus neuveriteľne zvrátený mord sa rovná prvotriedna hororová kvalita. A hoci je Suspiria o okultizme, Argentovu fascináciu zabijakom z mäsa a kostí zhŕňa veta, ktorú prednesie mladý Udo Kier: "Bad luck isn´t brought by broken mirrors, but by broken minds". (23.10.2005)

Z obsáhlé filmové tvorby respektovaného hororového tvůrce Daria Argenta jsem měl dosud možnost zhlédnout počátkem 90. let pouze Inferno, ze kterého jsem si pamatoval jen tolik, že mělo místy slušnou atmosféru a to je tak všechno. Takže jsem přistupoval k jednomu z nejoceňovanějších Argentových snímků s určitým očekáváním. Filmu se nedá nepřiznat snaha o vytváření výše zmíněné atmosféry, režisér pracuje se zvuky, kamerou i architektonickými prvky a místy dokáže vytvořit opravdu tísnivé pocity. Bohužel, na to, aby to fungovalo, by musel udržet až do konce pocit nevědomosti, záhady, neprozrazovat divákovi podstatu jevů, protože v ten moment, kdy pochopíte, o co jde, to jde do kytek. V případě Suspirie by si vystačil vlastně s absencí jakéhokoliv smysluplného děje a soustředil bych se jen na výše zmíněnou atmosféru. Jinak to totiž začíná nepříjemně připomínat takové ty sedmdesátkové pokusy o umělecká porna. V tom filmu je spoustu rušivých prvků od těžkopádných výkonů ve vedlejších rolích přes naivitu některých scén až po rušivou angličtinu, protože režisér z komerčních důvodů počítal od začátku s mezinárodním publikem. Jestli tohle má být výkladní skříň tvorby Daria Argenta, pak se s díky zbytku jeho tvorby obloukem vyhnu. V tomhle žánru se toho dá najít mnohem zajímavějšího jinde. Celkový dojem: 45 %. (11.02.2018)

Netradičné a zaujímavé. Argentova hra s farbami je určite pozoruhodná, pretože sa s niečim podobným minimálne v hororovom žánre vôbec nestretávam, no i tak musím najviac vyzdvihnúť hudobnú stránku, ktorá Suspirii dodala famóznu atmosféru a tým dokázala zatieniť aj pomerne nevýrazný, jednoduchý príbeh a dosť komické, úmrtné scény, nad ktorými sa dosť podpísal zub času. (14.01.2017)