Čapkovy povídky

Poviedky naozaj rôznorodé, z toho dve dlhšie, česká s policajtami hľadajúcimi štvormesačné dojča a druhá slovenská o vražde a treste. O treste sú tak nejako všetky, keď sú už ich rozprávači policajti. Spojenie cez rozprávačov vo vlaku je podarené, škoda, že ďalšie poviedky nedosahujú kvalitu prvej. –––– Cigáni, to sú nielen prekliaty národ, ale pokolenie satanovo. Keď vám tak clivo zahrajú do uška, človek by chcel niekoho zabiť. Alebo milovať. (13.02.2016)

První dvě povídky mi přišly spíše jako takový průměr. Pak ale nastoupil sestrovrah František Kovářík, jakýsi předchůdce starého Bruny ze Studny, a s ním četník Paľo Bielik, který předvedl parádní opileckou scénu. Následoval můj oblíbený odborník na špajzy pan Pištora. Nakonec přišel nebeský soud s vrahem Kuglerem, a František Smolík tak dostal možnost ukázat, že je bůh (stejně jako později v Obušku z pytle ven). (04.11.2012)

Nepochopil jsem to brutální a násilné opuštění tématu podmíněně propuštěného.I reakce komisaře že je to mrzuté,když se v cele oběsil,devalvovala sílu prvního příběhu.Nakonec zvítězil banální příběh hledání ztraceného dítěte... Třetí povídka ze Slovenska inscenovaná surrealisticky, je zajímavá spíše formou než obsahem.Třetí o krádeží spisu pro mne zbytečná.Čtvrtá o Boží spravedlnosti je zamyšlením nad soudem člověka.... Suma sumárum,ať nežeru 70 %..... (21.03.2009)

Adaptace Čapka jak má být, pětice výborných povídek, která je každá tak trochu z jiného soudku, takže divákova pozornost nijak nepolevuje. Hned první povídka zaujme civilními výkony, slovním humorem a velmi zajímavým použitím vnitřního monologu, druhá je ze všech nejvtipnější a nejroztomilejší, další je vrcholem filmu co se atmosféry a obrazového zpracování týče, netradiční exkurze do zapadlých končin slovenských hor je opravdu působivá, čtvrtá povídka mi přišla nejslabší, taková klasický humorný detektivní příklad, který stojí zato hlavně díky politováníhodnému Pišťkovi a jedné z pozdních rolí Nedošínské. Poslední, nejfantastičtější mi přišla velmi smutná, přímo se dotýká samotné lidskosti a její poslední záběr se ztracenou kuličkou je jednou z nejkrásnějších teček, kterou se může náš film pochlubit. A aby toho nebylo málo, vše je propojeno originální linií komisaře ve ztvárnění Marvana, který se mermomocí snaží dostat na dovolenou, leč marně. Frič i po válce zůstal jedním z nejzajímavější, tvůrců, kterého nespravedlivě zastínila mladší generace, když si jen vzpomenu na filmy 13. revír, Varúj, Návrat domů, Pytlákova schovanka, Past, Císařův Pekař a Pekařův císař, Tajemství krve, Dnes naposled a Hvězda zvaná Pelyněk, připadá mi adekvátní ho zařadit po bok nejvýznamnějších tvůrců poválečného dvacetiletí, které mnohdy převyšuje i neotřelým ztvárněním vhodně vybraných látek. (03.03.2010)

Jedna povídka lepší, než druhá. To samé lze říci i o hercích. Marvan zde předvádí svůj typický herecký koncert obličejových grimas a prosťáčkovsky cholerických výstupů, František Smolík opět v pozici smířeného filosofa s totálním nadhledem nad lidskou společností a v neposlední řadě Palˇo Bielik, kterého jsem si zatím v žádném filmu nevšiml, avšak zdejší herecký výkon především v jeho opileckém vystoupení naznačuje, že jistě patří k nejlepším slovenským hercům. (24.12.2009)