Sibir, Monamur

Hľadal som nejaký vhodný rodinný film a našiel som Sibir Monamur. Príbeh o starcovi, chlapcovi a vlkoch sa mi zdal byť ten pravý. Nie je to zlý film, ale rovnako ako film Divočina s R. Winterspoonovou to v žiadnom prípade nie je film , ktorý môžte sledovať s deťmi. Po tomto filme začínam uvažovať, že by bolo fajn na csfd uvádzať i vekovú prístupnosť. Samotný film stojí za pozretie, je podstatne drsnejší než som čakal a namiesto láskyplného príbehu z ruskej tajgy je tu drsná sonda do života ľudí, vrátane všadeprítomnej vodky, bez ktorej to v Rusku nejde. 80%. (21.06.2016)

,,JEŽÍŠI KRISTE, SYNU BOŽÍ, SMILUJ SE NADE MNOU, HŘEŠIL JSEM. SMILUJ SE, BOŽE. SMILUJ SE, BOŽE. SMILUJ SE, BOŽE....“ /// O složitosti života na místě, kde se může stát všelicos. Chlastání, chlastání, chlastání, taky píchání – toho míň, páč ,,děvoček němnogo“. Chvíli trvá, než tomu přijdu ,,na chuť“, než se všechny ty osudy daj tak nějak po ,,Iñárritovsky“ (a ,,pa rusky“) do cajku, než sežraná návštěva přinese svoje ovoce (ser na duchy, je to myšleno imaginárně…). Pomalu, ale jistě dostává příběh šťávu, postavy vývoj a Boží záměr jen kopíruje prostředí. Bohem zapomenutá země, kde žít je hrdinství. Není to biják ,,pro masy“. Spíš ,,těžkej“ film, jehož režisér moc dobře ví, co a komu má sdělit. (3a½! - no i já jsem s tím měl problémy…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám nějaký klidný místo, kde vlci (psi) dávaj dobrou noc. 2.) Optimistický příběhy mě nebavěj. 3.) Thx za titule ,,robilad21“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (26.10.2012)

Mnohým už nic není svaté, jiným už zůstal jen Bůh coby jediná jistota. Humanistický, společenskokritický film odehrávající se v krásné, však nebezpečné Sibiři si bere na paškál mnohé neduhy současné (ruské) společnosti, a to prostřednictvím dvou paralelních dějových linií. Problém nastává v momentě, kdy je jedna linie mnohem zajímavější než ta druhá. A zde problém bohužel nastal. Přesto si syrový Sibir, Monamur nenechte ujít! Slabších pět hvězd. (04.09.2014)

Brrr, tohle byl tak sugestivní a depresivní zážitek, že jsem měla po chvíli chuť jít si koupit taky vodku, abych mezi ně trochu zapadla, či zapila hrůzné žití (spíš přežívání) v těch sibiřských podmínkách a nebo bych utekla do tajgy, kde se toulají vězni a bylo by mně to asi úplně jedno. I tohle řešení tam padlo. Děda Ivan vydržel opravdu hodně a jestli to tam ten malý Ljoška a ostatní s podobným osudem přežijí, tak si jdu koupit Ikonu. Vynikající kamera to už jen dokonale podtrhla a já to můžu jen doporučit. (30.07.2014)

Film, co vnitřně očistí od civilizačních náplav, kruťárna s přechody v panenskou nádheru, drásavá hudba, co rezonuje v hrudním koši... Ruská duše je veliká, pojme tolik smutku, že k jeho zapomnění spotřeba vodky ještě vázne... Ač se nechávám ráda nemile překvapit, tentokrát ve mně všechno žadonilo o happy end... Jo a Nikolaj Kozak je těžký frajer! (02.08.2014)