Zpráva o Europě

Rozporuplný film. Na jednej strane je nespochybniteľné, že Cordero je skvelý režisér (napr. skvelé scény ako oprava lode a odber vzorky na mesiaci) a z minimálneho rozpočtu sa snaží vyťažiť maximum (skvelé exteriéry). Druhá vec je, že námet je jeden z najklasickejších príbehov žánru a aj kvôli rozpočtu a found footage štýlu (ktorý inak považujem za zlo) je film úplne predvídateľný. Chcelo by to pokračovanie s rozpočtom aspoň 100 mega. (14.08.2013)

A máme tu další pecku, tentokráte náležící do kategorie Ožírač nehtů. Atmosféra hustá jako vesmírná strava v tubě, napětí sálá hodně daleko, snad až někam za Oortovo mračno. Chování postav uvěřitelné, konání ale místy nerozumné. Nicméně to byl zážitek, technicky hodně zručně natočeno, až mi to chvílemi přišlo jako něco, na co budeme za pár let koukat ve zprávách jako u vytržení :) (15.07.2013)

Jet na měsíc na dírky a jet na dírky na měsíc Jupitera může být setsakramentský rozdíl - už jen proto, že role ryba / rybář se můžou kdykoliv obrátit.. Nízký rozpočet a nedostatek imaginace nejen architekta schován za kouzelné slůvko minimalismus; dlouhou dobu děj nikam neposouvající dialogy a pár zbytečných úmrtí ukryto za nekonečnost lidské touhy poznat neznámé i za cenu sebeobětování. No jo, na to slyší kdekdo a vypadá to hluboce. Na místě Evropského vesmírného programu lhostejnosti bych však svolal další tiskovku a na ní se pozůstalým omluvil, že nedostatek představivosti o životě ve vesmíru zapříčinil smrt jejich blízkých.. Mám takový pocit, že po štvanici na Promethea vidí někteří fanoušci sci-fi zlato ve všem, co se jen trochu třpytí a já jim tímto upřímně přeji podobné reporty i z Io, Ganymedu a Callista. P.S.: Nyqvist vypadal, že několik nocí za sebou prosouložil s Lizbeth na kopírce v Milleniu.. (09.07.2013)

Chtělo to přidat. Buď na rozpočtu a vizuálu, nebo na vynalézavějším scénáři a lepší práci s postavami, protože zhruba po 15 minutách jsem dospěl k názoru, že se dívám na 2* film, a až do závěrečných minut jsem na tomhle poznání nemusel nic změnit. Film má být buď podívaná, nebo mít schopnost vyvolat silné emoce, a nic z toho se nedostavilo. Sebastián Cordero sice prokázal, že se sci-fi nemusí natáčet s obřími investicemi, ale to je tak všechno. Celkový dojem: 40 %. (21.12.2016)

Spoilery a výmysly: Scenárista Philip Gelatt se asi tak dlouho koukal na film 2010: Druhá vesmírná odysea, až si usmyslel, že podobný film dokáže napsat taky. Protože si ale neuměl vymyslet nic vlastního, tak do scénáře nasekali motivy a nápady ještě z mnoha dalších filmů, jako je 2001, Sunshine, Koule nebo třeba Propast. Režisér Sebastián Cordero byl scénářem asi nadšen, když se ho rozhodl natočit, nicméně si uvědomoval, že tak neoriginální a přímočarý příběh, v němž členové posádky vlastní neschopností jeden po druhém chcípnou, aniž by vlastně něco dokázali, musí nějak zásadně ozvláštnit. Tak přišel s konceptem found footage. Cordero se tímto přístupem vzdal možnosti nějak výrazně pracovat s kamerou (Kubrick by se mu za to vysmál), ale rozhodl se, že si to alespoň vynahradí hudbou (!) a střihem, který si díky velkému množství kamer na palubě Europy 1, nezadá s jakýmkoliv normálním hraným filmem. Hudba je tudíž nediegetická a střih místy docela zběsilý, a kromě toho je film poskládán nechronologicky, což je prostě u found footage prasárna. Někdo sice může argumentovat tím, že film je "reportáž", ale na to můžu říct leda O RLY? Takhle žádná reportáž nevypadá:) A veškeré chyby v obraze (pixely, výpadky atd), které měly umocňovat dojem, že sledujeme reálné záznamy z bezpečnostních kamer, ve skutečnosti upozorňují samy na sebe a narušují tak kontinuální zážitek z filmu. Je to prostě nepromyšlené, bez nápadu, nudné, bez atmosféry, předvídatelné a blbě natočené. Což je nejlépe patrné při srovnání s filmem 2010: Druhá vesmírná odysea, jenž se zde na CSFD "pyšní" úžasným hodnocením 73% od 2500 hodnotících. Některé pasáže jsou v obou filmech obsahově takřka totožné (například výstup do vesmíru, přístání na Europě), ale na úrovni režijní je to jako srovnávat hollywoodské blockbustery s produkcí společnosti Asylum. A abych nezapomněl, celá posádka jsou nesympatický neschopáci, jejichž největším úspěchem je to, že někoho přemluvili, že právě oni jsou ti správní pro cestu k Jupiteru. Všichni se chovají jako mamlasové; umírají, aniž by se tím děj posunul někam dál, a pokaždé, když někdo opouštěl kabinu, tak už jsem věděl, že se s ním můžu rozloučit. Ale že by každá jedna smrt zbývajícímu týmu něco přinesla, to se říct nedá. Narozdíl od Sunshine, kde to mělo nějaký smysl, protože tam o něco skutečně šlo. (25.07.2013)