Zpráva o Europě

Solidní žánrová věc, která na Béčkové tělo found footage space hororu roubuje vedle protlaku klišé i vážnější témata a ambicióznější narativní strukturu. Dělá to relativně chytře a zručně, byť levné kulisy zamaskovat nedokáže. Ten sentinel tam být opravdu nemusel. Vzhledem k tomu, že tvůrci zkombinovali hned několik mých velkých fóbií, hodnotím velmi kladně. Chytlavé. (24.07.2013)

Vědátorsky civilní Prometheus s uvěřitelným chováním všech jedinců v minimalistickém i nebývale pravověrném sci-fi podání pro žánrové fajnšmekry. A jedna ze vzácných výjimek, kdy koncept found footage není pouze lacinou obezličkou zastírající nízký rozpočet, ale nedílnou součástí i jedním z hlavním stavebních kamenů působivosti, která těží i z prostého faktu, že se daří vytvořit přesvědčivou iluzi (opakuji iluzi a nikoli realistické ztvárnění) "až to jednou nastane, tak se přitom dotyční budou chovat právě takto". (01.07.2013)

Mám skvělou osobní i místní znalost 65-ti měsíců Jupitera, kterou jsem získal při mezigalaktickém běhu v beztížném stavu hlavou dolů. Proto si myslím, že bych při další letu na Europu byl ideálním členem posádky, ale přesto bych případnou nabídku byl nucen odmítnout. Zatím totiž nedokáži najednou zrealizovat dvě komplementárně spojené podmínky k přežití: 1) Nikdy neopouštět kosmickou loď, 2) Nikdy nezůstávat uvnitř kosmické lodi. Až tento drobný problém doladím, tak se do nějakého toho vesmíru mrknu a budu doufat, že tam bude méně nudy, kamerových cvičení a blikajících obrazů než v tomto nadějně se tvářícím snímku. (02.02.2014)

Ochotnické výkony to celé posílají do háje a ačkoliv je found fotage obhajitelné, nic nemění na tom, že je Europa Report předvídatelná nuda bez invence a inteligencí mainstreamových scifi (zajímavé, kolik lidí pro levné kulisy nevidí průměrný scénář). Kombinace rádobydokumentárních vstupů a nechronologického vyprávění kvůli jednomu 'zvratu' je pak totálně wtf. Moon zvládne vypadat líp (nejen) s polovičním rozpočtem, Carruth by mohl se třetinou natočit tetralogii. Nezávislé pecky bych hledala jinde (Bellflower). (01.10.2013)

Spoilery a výmysly: Scenárista Philip Gelatt se asi tak dlouho koukal na film 2010: Druhá vesmírná odysea, až si usmyslel, že podobný film dokáže napsat taky. Protože si ale neuměl vymyslet nic vlastního, tak do scénáře nasekali motivy a nápady ještě z mnoha dalších filmů, jako je 2001, Sunshine, Koule nebo třeba Propast. Režisér Sebastián Cordero byl scénářem asi nadšen, když se ho rozhodl natočit, nicméně si uvědomoval, že tak neoriginální a přímočarý příběh, v němž členové posádky vlastní neschopností jeden po druhém chcípnou, aniž by vlastně něco dokázali, musí nějak zásadně ozvláštnit. Tak přišel s konceptem found footage. Cordero se tímto přístupem vzdal možnosti nějak výrazně pracovat s kamerou (Kubrick by se mu za to vysmál), ale rozhodl se, že si to alespoň vynahradí hudbou (!) a střihem, který si díky velkému množství kamer na palubě Europy 1, nezadá s jakýmkoliv normálním hraným filmem. Hudba je tudíž nediegetická a střih místy docela zběsilý, a kromě toho je film poskládán nechronologicky, což je prostě u found footage prasárna. Někdo sice může argumentovat tím, že film je "reportáž", ale na to můžu říct leda O RLY? Takhle žádná reportáž nevypadá:) A veškeré chyby v obraze (pixely, výpadky atd), které měly umocňovat dojem, že sledujeme reálné záznamy z bezpečnostních kamer, ve skutečnosti upozorňují samy na sebe a narušují tak kontinuální zážitek z filmu. Je to prostě nepromyšlené, bez nápadu, nudné, bez atmosféry, předvídatelné a blbě natočené. Což je nejlépe patrné při srovnání s filmem 2010: Druhá vesmírná odysea, jenž se zde na CSFD "pyšní" úžasným hodnocením 73% od 2500 hodnotících. Některé pasáže jsou v obou filmech obsahově takřka totožné (například výstup do vesmíru, přístání na Europě), ale na úrovni režijní je to jako srovnávat hollywoodské blockbustery s produkcí společnosti Asylum. A abych nezapomněl, celá posádka jsou nesympatický neschopáci, jejichž největším úspěchem je to, že někoho přemluvili, že právě oni jsou ti správní pro cestu k Jupiteru. Všichni se chovají jako mamlasové; umírají, aniž by se tím děj posunul někam dál, a pokaždé, když někdo opouštěl kabinu, tak už jsem věděl, že se s ním můžu rozloučit. Ale že by každá jedna smrt zbývajícímu týmu něco přinesla, to se říct nedá. Narozdíl od Sunshine, kde to mělo nějaký smysl, protože tam o něco skutečně šlo. (25.07.2013)