ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Tvorba filmů o složitých společenských problémech klade na filmaře vždy velké nároky už ve fázi rozmýšlení, jak danou tematiku uchopit. Dobrý film by ji neměl nepřístojně zploštit a v ideálním případě by na ni měl přinést nějaký podnětný náhled (namísto toho, aby jen suše konstatoval "takhle to prostě chodí"). Zatímco ve zdejších komentářích vzpomínaná Tropa de Elite, respektive její zdařilejší pokračování, zaujímá subjektivní hledisko militantně smýšlejícího kapitána Nascimenta, přičemž ho zároveň konfrontuje se silným ideovým protivníkem, ACAB se pokouší na etické otázky spojené s prací pořádkových policejních jednotek nahlížet z různých stran a skrze různé postavy. Bohužel se tím chytá do pasti, která je s takovým přístupem často spjatá - dopouští se příliš schematického a nuceně působícího ideologického vyvažování: Když nám třeba film ukáže zlé přistěhovalce, které je třeba zpacifikovat, hned na to nám pro uklidněnou představuje přistěhovalce hodné, na nichž je pácháno příkoří zlými nácky. Papírem také šustí celá linie s vedoucím jednotky a jeho neonacistickým synem, která končí u velice předvídatelné pointy. Film tak nadhazuje množství morálních dilematech, ale nenaznačuje žádné odpovědi, což v jeho případě není ani tak plodem snahy o nějakou vyváženost, jako jeho nevelkou objevností. ACAB ovšem dobře funguje jako působivý a empatický vhled do práce pořádkové policie, která už z principu nebývá nikde moc oblíbená - a v Itálii, zemi, která plodí mnoho politického napětí a jejíž kinematografie je poznamenaná silným levicovým proudem, to jistě platí dvojnásob. (08.07.2013)

"Tak teď jsem klidnej !! Když mi záda kryje krypl a cvok.." ;) Zase jednou se mi dostal do rukou bez předchozích očekávání čehokoliv hodně tematicky zajímavý a rozhodně i kvalitní film, který nikoho nemůže nechat chladným a velmi objektivně, což by se dalo považovat za jeho největší nedostatek, pokud neradi přemýšlíte či nemáte rádi otevřené konce, si pohrává s momentálně velmi zásadními a ožehavými tématy, která se týkají, či velmi brzy budou, celé vyspělé Evropy, ačkoliv si o tom nejedna bystrá hlavička eurozastánců a dalších slepých myslí svoje.. Přiznávám, čekal jsem poněkud syrovější film oscilující na ostré hraně únosné brutality, takže bych mohl být logicky nespokojený s ne úplně dokonalým dramatem, ale nejsem.. Navíc si A.C.A.B. si vysloužilo ten nejzajímavější soundtrack posledních let v čele s hitovkami White Stripes, Pixies či Clash, který mě oslovil stejně mocně jako dané téma.. (31.07.2013)

Nakonec jsem čekal, že ACAB bude pojmutý jinak, ale i tak nemohu skrývat celkovou spokojenost. Sice podobně pojatých filmů už v minulosti pár bylo a i ten konec je takový očekávaný, že jsem si říkal:"No a teď sem prsknou titulky a čau", ale téma je to provokativní a prostě to táhne. Sem tam nějaká brutalitka, do toho nespokojenost s přistěhovalcema, atd. Nutno vidět, ale "Kult hákového kříže" s podobně provokativní tematikou zůstane v mých očích nepřekonán... (26.06.2012)

„Celerino figlio di puttana!“ Je pravdou, že som mal podstatne odlišné predstavy o smerovaní deja snímku s tak lákavým názvom, avšak odskočiť si za hranice Hollywoodu sa dnes oplatí viac než kedykoľvek predtým. Taliani si získavajú sympatie predovšetkým u mužského publika, ich ťažkoodenci zo srdca Apeninského polostrova (resp. Ríma) sa prirodzeným spôsobom vrývajú človeku pod kožu a akýmsi “bratským putom“, ktoré medzi nimi panuje, si získavajú priazeň. Fungujúce príbehové vetvy (práca, rodina, voľný čas) riešia problémy, na ktoré sa každý jednotlivec môže dívať rôzne, podľa toho na akej strane “barikády“ stojí. Melódiu (viď prvá veta) asi len ťažko dostanem z hlavy. (02.06.2012)

Všichni kdo od toho čekají podobný zážitek jako v Hooligans, tedy výborný film z fotbalového prostředí a fanoušků, okamžitě ruce pryč, protože o tomhle tam jde v úplně v poslední řadě. Bohužel jsem nečetl komentáře a jako vášnivý fanoušek se nechal zlákat názvem filmu, který se autorům asi jako jediný povedl :) V podstatě je to o bordelu v Itálii a čtveřici policajtů, kdy jeden má problém se svým nevychovaným synáčkem, druhý se ženou, třetí sám se sebou a čtvrtý s vystěhováním z bytu. Neskutečna utahaná nuda, tohle už nikdy víc. Chybami se člověk učí :) (31.07.2013)