Maniak

Nepříjemné. Po tom co jsem vyšel z kina jsem měl divný pocit ze změněné perspektivy. Plátno nabízí pohled z první osoby v omezeném měřítku, ale neúměrně ho zvětšuje. Při návratu k binokulárnímu vidění u mě pak zpětně došlo k pocitu jakéhosi vnitřního zmenšení. Jako bych vylezl z chorého mozku zpět do toho svého (méně chorého) co zatím schopnost rozeznávat realitu neztratil. Byla to úleva i přes tu bolest hlavy, která se po té dostavila. Khalfoun tohle pojetí využívá na sto procent. Do tuctové slasherové zápletky dostává punc skutečnosti a nápady nešetří. Pobyt v rozpadající se osobnosti sériového vraha není příjemný, ale najdou se zde i skutečně romantické momentky. Anna jediná celý snímek balancuje na hraně normálnosti, ostatní postavy jsou nepříjemné, nebo se chovají hloupě. Elijah Wood hraje hlasem, jen občas jej zahlédneme v zrcadle nebo zvláštní sekvenci při níž "duše opouští tělo." Hudba jakéhosi Roba dodává MANIAKOVI zlost a nestálost a tvoří dost velkou část z mrazivé atmosféry, která dýchá z plátna. Něco takového už tu dlouho nebylo, (05.03.2013)

Hudba a vizuál podmanivé, násilie naturalistické, spracovanie originálne, len ten scenár je samé obohrané klišé. S výnimkou formálnej a technickej stránky tu nie je ani jeden okamih, ktorý by vytŕčal z priemeru. Background maniaka, jeho psychologické pochody, zvraty v príbehu, či samotné finále - všetko je to hrozné predvídateľné klišé, ktoré sme, počínajúc Psychom a Zombieho Halloweenom končiac, videli asi zhruba tisíc krát. (02.06.2015)

Elijah je kvalitní herec. Snaží se zbavit stereotypu rolí, ve kterých boduje dětskou tvářičkou. Výkony odvádí opravdu zajímavé, ale nic naplat, když obsadíte 50kilového sušinku do role násilníka a svalnatce, může dělat s hlasem a mimikou kdeco, ale bude to vypadat vždycky trochu divně. Celý film na něm stojí, POV forma je velmi znepokojující. Spokojený nejsem, film si neuměl moc vybrat formu (buď daleko tvrdší pojetí nebo naopak soustředění se na psychologii a méně prvoplánového řezání by prospělo). Sonda do nitra a zápolení s komplexem -- no, zdá se mi trochu moc schematická na to, abych ji dokázal vnímat jako uvěřitelný příběh. Za mě je tenhle poněkud samoúčelný příběh o masakrující fetišistické migrénické příšerce výrazně kompromisní... (08.05.2013)

[Cinematik 2014] Pôvodnú verziu som nevidel, takže som oprostený od porovnávania. Predne sila Maniaka spočíva vo forme, nie obsahu. Využitie subjektívnej kamery len ťažko hľadá konkurenciu, retro elektronický soundtrack rozprúdi krv v žilách a gore je pôsobivé. Umelecky pojatý a do umeleckého prostredia zasadený horor však trpí nedostatkami v oblasti, ktorá robí problém mnohým podobne soft-artovým filmom, a to je fabula. Jednak je hlavný antagonista doslova vystavaný na tom najjednoduchšom freudovskom modele zvrátenej sexuality a narušených rodinných vzťahov, jednak sú po celom, relatívne plytkom deji rozsiate absolútne žánrové klišé a stereotypy (obeť vždy zvolí najhlúpejší spôsob úteku a zabijak ju bez ohľadu na rýchlosť vždy dostane). Ku koncu je vývin čoraz predvídateľnejší, ale aj po celú dĺžku Khalfoun nevie udržať konštantné napätie, ale osciluje medzi genialitou a nudou. Pritom nápady ako nabúranie diváckeho vnímania určitých sekvencií pomocou opakovania určitých scén z inej perspektívy ako očami hlavnej postavy, prípadne prostredníctvom fotografií sú zaujímavé a majú potenciál, ktorý žiaľ zostal nevyužitý. A podobné impresie mám z celého filmu. 60% (13.09.2014)

Když je matka coura a syn je toho odmalička svědkem, pak to nemůže dobře dopadnout. Z malého hobitka tak vyrostl sběratel ženských kadeří, a proto se divák dočká veselých momentů, jakými jsou skalpování, přetnutí achilovky či přesný úder sekáčkem na maso. Není to mnoho, ale vše vyvažují tajemné figuríny a zvláštní atmosféra strachu, obav, chtíče a halucinací. Vybaví se Šmírák z roku 1960 a samozřejmě původní film z roku 1980, který mě bavil o něco více. Nebavila mě místy prasácká kamera. 3,5* (23.04.2019)