Spring Breakers

Duchovní film pro svět bez Boha před diváky odhaluje planetu utkanou ze snů videoklipové hyperreality, která může být reálně hmatatelná. Stačí jen nasadit správnou pózu a čas se rázem promění z nezachytitelného plynutí do smyčkové koláže, kde minuty neodtikávají, ale pulzují stejně jako světlo neonů. Ale to vše se může velmi rychle rozplynout - stačí jen na chvíli vystoupit z pózy, jenže pak už ale není cesty zpět. Korineho DJský spin na kulturu/generaci povrchu není podvratný v tom, že by ústil do apelativního gesta jako jeho předchozí generační titul "Kids", ale přesně obráceně. Namísto varování představuje omamné a smyslově intenzivní pokušení. Zhmotňuje začarovaný krhu popkulturou hecovaného pozérství a sám sebe činí jeho součástí. Jestliže doposud měli gangstasve smyčce puštěnou "Zjizvenou tvář" nyní si vysokoškoláci budou poutět "Spring Breakers" jako ultimate vzoru jak pořádně zazlobit. Je absurdní číst reflexe, jejichž pisatelé se elitářsky vymezují vůči domnělému publiku, které bude z kina odcházet zpruzelé či zničené, protože očekávalo další disneyáckou taškařici se Selenou a Vanessou, ale při tom oni sami nadšeně skandují "Spring break forever, bitches." Příznačně tak ilustrují, že Korine není v pozici mravokárce, nebo nezaujatého pozorovatele, ani watersovsky zaujatého labužníka. Představuje naopak pro diváky stejného ďábla-pokušitele, jakým je ve filmu Alien pro hrdinky. Kdo včas neuteče, bezmezně mu propadne. (05.04.2013)

Divný, divný, divný... Jo, čekala jsem film o zlobivých holkách, ale tohle mělo bohužel nulovou zápletku a ŽÁDNÝ příběh. Přišlo mi, jakoby někdo natočil celý příběh a režisér to pak celé prostříhal a co z toho zbylo, jsou Spring Brekaers. To, že bude celej film sex, drogy a zbraně, bylo už trošku nudné. Ačkoli věřim, že to takhle někde funguje a věřim i tomu, že gangsteři si myslej, že jim patřej ulice. Ani James Franco tomu nepomohl, jako gangster na mě nepůsobil zrovna tvrďácky, i když se asi snažil do role ponořit. Víceméně se ve filmu nemluvilo a když už jo, tak to byly opravdu trapné a oplzlé dialogy. A konec? Absurdní. Ze soucitu dávám minobod za Ashley Benson a Selenu Gomez, které mám ráda a minibod za historku o kuřátkách. Velká slabota. (13.08.2013)

Ačkoliv většinu stopáže zabírají párty, pohybující se zadky, nahota a drogy, tak film není tak povrchní, jak se na první pohled může zdát. Rozhodně se zde snaží i o jistý přesah a svým způsobem se dá tento film zařadit mezi artové filmy. Jenže tentokrát se mi nepodařilo dostat se k úplnému jádru filmu, nedokázala jsem rozlousknout tu skládačku, která by mě dovedla k plnému pochopení filmu (stále opakující se věty měly jistě svůj význam, ale jaký?). Místy ve filmu na mě bylo až moc absurdit a spíše to působilo směšně, každopádně Spring Breakers je všechno, jen ne to co bych čekala a pro mě překvapivě ta hodina a půl byla více než snesitelná. Hodně k tomu přispěl i zajímavý, lehce videoklipový audiovizuál. Znovu už bych to vidět nemusela, ale zajímavý film to rozhodně byl. (05.07.2013)

Umělecké ztvárnění výletu několika dívek na Floridu nebo zvhrlá sonda do světa chlastu, drog a zbraní? Korine chce točit art, ale prázdnota vyplněná opakováním scén, slov, ba celých vět, zvláštním nasvícením a filtry, není (teda alespoň myslím) uměním. Prázdné tlachání o přátelství, podepřené emocionální nerovnováhou a ujetým koncem, který přináší mladistvé generaci poselství hodné pořádného průplesku. Obrovským kladem je Alien Jamese Franca, který přehrává seč může a karikaturu bílého černošského gangsta/rapera si do poslední kapky vychutnává. Geniální manipulátor, nebo zhulený magor? Chtěl bych vidět prequel jeho vzestupu. (01.09.2013)

Podvratný snímek, kde prim hraje audiovizuál. Zastřený obraz, opakující se fráze a záběry, voiceovery a obrazová stránka, kde se nešetří netradičním uv nasvětlením a výraznými barvami. Navozená atmosféra je kdesi na pomezí mezi snem a enomanií, a evokuje svět, ve kterém je jednání oproštěno od následků. Zároveň si Korine pohrává se zaběhlými filmařskými postupy a většinu známých situací sleduje kamerou, která jakoby vypadla z úplně jiného žánru. Tím nejenže si pohrává s diváckými očekáváními, ale současně vyvolává u sledování scén odlišné pocity, než které bychom předpokládali. Vlastními slovy postav se zde čtyři malá kuřátka dostala do světa, kterému tak docela nerozumí, ale berou ho jako videohru a užívají si ho, jak jen to jde, a v případě, kdy dojde k překonání pomyslné hranice, mohou kdykoliv nastoupit do autobusu a vjet zpět do svých monotónních a předem nalinkovaných životů. (30.06.2013)