Saulův syn

Originálně natočený evropský snímek, jenž rozhodně není pro každého filmového konzumenta. Samotný příběh za srdce nechytne tolik, kolik by asi měl, hlavně z důvodů absence alespoň nějaké minulosti hlavního hrdiny, ale Saulův syn stojí hlavně na atmosféře a intenzitě. Ta je budována z velké míry nejen skvělou a nezvyklou kamerou, ale i výbornou prací s hudbou a kulisami. Z některých scén doslova mrazí v zádech a celý film navozuje opravdu nepříjemný pocit. [85%] | Kino (14.02.2016)

Původně jsem zamýšlel malinko zamachrovat se svojí maďarštinou a sepsat svůj komentář v tomto krásném jazyce. Poté jsem si však uvědomil, že by mi rozumělo slabých 35 % zdejších uživatelů, takže bude lepší zůstat u češtiny. Docela dost se troufnu podivit nad Oscárky, ale vzhledem k tomu, že si jednoho odnesl i takový Spotlight, tak už objektivního člověka v tomto roce zřejmě nic nezaskočí. Film se enormně snažil celý vést na té moderní artové vlně. 97 % stopáže sledujete záda hlavního hrdiny, který má v továrně na smrt na vše spoustu času a vesele se toulá křížem krážem. K vidění je i skromný a intenzivně rozmazaný zbyteček toho, co se kromě zad vlezlo do záběru. Není toho mnoho a má to navíc jakýsi maďarský formát s prapodivně zaoblenými rohy. Vtíravý kameraman pronásleduje hlavního hrdinu na každém kroku, přičemž se mu třesou ruce tak intenzivně, že by na to byl hrdý i samotný pan Parkinson. Nádherného osvětimského prostředí si tak divák vůbec neužije. Tento nedostatek mírně kompenzuje zcela dechberoucí hudba, kterou ovšem někdo ve střižně zřejmě zapomněl pustit nahlas. Na druhou stranu je pravda, že zvukové pozadí bylo celkem uchu lahodící a hudba by jej jen kazila. Děj je poměrně prostý a hlavní dějová myšlenka během snímku zazní z úst jednoho z dalších čekatelů na smrt. "Opustil jsi živé kvůli mrtvým!" Postav je k vidění spousta a není v silách žádného ze smrtelníků, zorientovat se v nich. Zřejmě o ně ani tolik nejde, když chodíme všude se Saulem. Povyku bylo kolem filmu spousta a upřímně jsem se na něj velmi, dlouho a intenzivně těšil. O nudě si hovořit netroufám. Spíše o nenaplněném potenciálu. Viděno oficiálně uznávanou metodou "Tri, dva, jedna, teraz!", respektive "Három, kettő, egy, menj!". (10.04.2016)

(BE2CAN, Lucerna) Váhám mezi čtyřkou jako uznání za zásluhy, nebo trojkou za zážitek. Po tom hajpu z Cannes jsem čekal víc. Je to jiný pohled na zrůdnou mašinerii holocaustu, zabíraný za zády jednoho chudáka, který se tím zvěrstvem proplétá. Záměr jasný, provedení nepochybně odpovídající, ale nevím, jestli mi to na ploše 107 minut úplně stačí ... (10.10.2015)

Historické a tým pádom aj filmy o holokauste sú typické konvenčným spôsobom rozprávania aj konvenčnými technickými postupmi. Nemes sa asi preto rozhodol nakrútiť túto tému prostriedkami v súčasnosti populárnymi na medzinárodných festivaloch, ale v iných, súčasných žánroch. Viac menej žiaden záber nie je podobný záberom, na aké sme zvyknutí z ton filmov z koncentrákov. Je to dosiahnuté za prvé používaním výhradne polodetailov a detailov, nie je tu žiaden veľký celok, tak obľúbený pri priblíženie atmosféry táborov smrti. Aj tým sa Saulov syn stáva filmom nadčasovým. Za druhé absenciou príbehu, snaha o pochovanie "syna" je skôr prejavom ako šialenstva, tak z neho plynúcej potreby dotyku ľudskosti. Ak by sa Nemesovi podarilo ma aj emocionálne viac odrovnať, dostal by absolutórium. (09.02.2016)

Hodinu a tři čtvrtě dlouhá exkurze centrem vyhlazovacího koncentračního tábora. Na první pohled absurdní zápletka se dá vykládat tak, že se hlavní hrdina zoufale snaží v tomto pekle udržet zbytky vlastního lidství. Chápu užití této šířky záběru, zaostření kamer či práci se zvukem, ale aby mě to semlelo až na plný počet hvězdiček, to nestačilo. (25.04.2016)