Stalingrad

Saving Private Ryan meets 300 .. nie, v tomto prípade samozrejme žartujem! Od oboch filmov ma Stalingrad totiž na míle ďaleko. Pusťte si trailer, teraz si ho pusťte ešte raz a teraz zahoďte všetky prípadné očakávania. Je totiž možné postaviť film len na vizuále? Z časti síce áno, ale chce to silného tvorcu. Stalingrad ho bohužiaľ nemá. To, že film nedbá na presné historické reálie a udalosti som mu schopný bez najmenšieho problému odpustiť. Plne akceptujem jeho videoherný vizuál, ktorý je v tomto prípade vycibrený do najmenšieho detailu. Štylizovaný podobne ako Snyderove 300 alebo Sucker Punch a bez nátlaku priznávam, že pre podobný vizuál mám pomerne slabosť. Spomaľovačky majú niečo do seba a ruská produkcia po technickej stránke v tomto prípade v ničom nezaostáva za tou americkou. Ale v dnešnej dobe už samotný takýto vizuál nie je ničím zaujímavý, nebodaj originálny, pokiaľ mu chýba akákoľvek prídavná hodnota. A to je presne prípad Stalingradu. Možno keby sa zameral viac na akciu, tak mohol fungovať, ale tej tu je skutočne pramálo. Začiatok s nalodením ešte vyvolá prísľub efektného akčného filmu, avšak následne sa dej situuje len do jednej rozpadnutej budovy a ponúkne už len pár chvíľkových efektných momentov (napr. pád lietadla). Načo potom podobný vizuál, keď ho film plnohodnotne nevyužíva?! To by možno nebol až taký problém, keby mal film plnohodnotný príbeh. Ten sa síce väčšinu času sa zameriava na postavy, ale scenár je maximálne jednoduchý, nezaujímavý a celý ten vyše dvojhodinový pokus o vojnový film stojí na nezmyselnom rozprávaní si zábavných historiek vojakov a snahe zbaliť jednu hlúpu Rusku v rúcajúcom sa paneláku obklopenom Nemeckou armádou, ktorá má evidentne aj so všetkou technikou veľký problém so zabitím šiestich Rusov. Heroické reči otravujú a herci zahrajú len to čo sa od nich vyžaduje, ale chýba výrazná hlavná postava, na ktorej by divákovi aspoň trocha záležalo. Celý dej je navyše úplne nezmyselne orámovaný katastrofou v Japonsku, kde Rus zachraňuje Nemcov zo zavalenej budovy a popritom im rozpráva históriu Stalingradu. Zmysel však tento úvod a záver situovaný do súčasnosti nemá absolútne žiaden, len umelo naťahuje film o ďalšie už tak poriadne sa vlečúce minúty. Nehovoriac o tom, že o Stalingrade sa tu nedozvieme zhola nič, keďže film sa sústredí len do jednej budovy, ono sa však nedozvieme nič ani o postavách, pretože na všetkom okrem vizuálu tu nezáleží. A ten je bohužiaľ využitý aj tak len v pár minútach filmu. Škoda, mohol to byť slušný vojnový film, ale jeho tvorca sa vydal cestou, ktorá k zvolenému štýlu vôbec nesedí. Na akčný film pramálo akcie, na vojnovú drámu pramálo príbehu, pútavých dialógov alebo dôveryhodných postáv. Jedine, čo tak môže divák vnímať sú slušné efekty, občasná fajn akcia a dobrá kamera. Ale čo z toho, keď to mu vystačí tak prvých 10 minút a medzitým kým sa prepracuje k ďalšej zaujímavej asi dvoj-minútovej scéne tak 3x zaspí pri zbytočných rečiach nezaujímavých postáv a takmer neexistujúcom deji. CELKOVO: 2* (4/10) (16.05.2014) (méně) (více)

Tak jsem se k tomuhle filmu konečně dostal. I když jsem tu a tam zaslechl drsné hodnocení, nepolíben komentáři jsem k filmu přistoupil jakkoliv neovlivněn. První co vás asi praští do očí a to nemusíte být nutně fanda do válečných filmů je vizuální zpracování. To bylo opravdu dechberoucí. Rozsekaný Stalingrad ozářený neustálými požáry budov s kakofonií střelby, výbuchů a sirén ohlašujících nálety. Zdálo se až neuvěřitelné, že v tom ,,městě'' nejen že žili vojáci, ale přežívali i zbytky civilního obyvatelstva. Ulice a náměstíčka plná sutin, vraků techniky a mrtvol dokonale dotvářely kulisy mrtvého válkou zničeného města. Třešničkou na dortu byl na vše usedající popel, neustále se sypající z nebes... Za toto bych dal plný počet hvězd. Pak zde máme příběh který už krapet skřípe. Úvod byl velmi originální a chvilku jsem dokonce nechápal možné souvislosti se Stalingradem. Pak nás ale film přenesl do války a vše bylo ok. Posléze sledujeme spíše milostnou romanci než válečný film a i když dojde na celkem dost solidních a solidně udělaných akcí, spíše se v něm konverzuje. Ta romantika mi až tak nevadila. Mladá dívka a pět drsných vojáků co zapomnělo během neustálého zabíjení co je cit a kteří začali postupně tát - s tím se dá lecos počít. Na straně druhé sledujeme i zamilovaného německého kapitána tentokráte však do Rusky, s čímž má onen důstojník problém. Ona je podobná jeho mrtvé ženě, ale zároveň Rusy považuje za špínu. I ona však v něm postupně přetaví čest a povinnost pruského důstojníka na nenávist k válce. To vše by bylo ok, nebýt té stopáže. Být to o 30 min. kratší jistě by to bylo ku prospěchu filmu... Naopak závěr mi přišel tak odfláknutý a useknutý, že mi připadalo že tvůrci si délku filmu náhle uvědomili a tak konec prostě usekli... Konec nenavazuje na začátek a to mně nakrklo. Samozřejmě se shoduji s ostatními co holdojí válečnému řemeslu, že ve filmu bylo dost nelogickcých míst... Zmíním hořící útočící ruskou pěchotu, ohňostroj po jednom odraženém náboji, to že Rusové měli nedostatek munice, pálili jen ze špaginů zatímco vyházeli kupu mrtvých Němců před dům po kterých tam muselo zůstat nejdno empéčko, granáty atd... Úplně mimo bylo kárání ruského velitele svého snajpra za odstřelené Němčoura jdoucího pro vodu s výtkou, že si šel pro vodu a ani dravá zvěř u napajedel nezabíjí pijící kořist... Asi to mělo mít nějakou hlubší myšlenku na téma zabíjení, ale celé to vyznělo jako neuvěřitelná blbost. Za prvé, predátoři loví právě u napajedel, za druhé s tímto přístupem by asi milého velitele brzy NKVD zastřelila za zradu pokud nezabíjel nenáviděného nepřítele kdykoliv mohl a ještě za to případně káral své muže... Jeho výtku bych chápal jen v tom okamžiku, kdyby výstřel prozradil pozici pozorovatele atd.. tady ale Skopčáci moc dobře věděli kdo v domě a kde v jakém patře bydlí... Ale i s tím vším, mně film bavil. Bylo to zase něco jiného a po delší době jsem zase viděl solidně udělaný válečný film. Takže nakonec dám 4 čutory, ale je to tedy s odřeným filcovým obalem.. * * * * (23.10.2014) (méně) (více)