Hej-rup!

Komedie o příliš vážných věcech, takže už z podstaty se jí nedá smát. A konkrétně téhle komedii by se nedalo moc smát ani normálně, protože vtipných scének a dialogů tam moc nebylo, spíš poněkud trapných ("nešla nějaká práce okolo..."), ze kterých člověku naskočila husí kůže od krku až tam, kde záda prodělávají změnu pohlaví. Z herců vynikal zejména Werich, který mi připomínal svými filozofickými samomluvami Hugo Haase, František Černý taky dobrý, naopak Voskovec poněkud prkenný (nebo voskový?), a to jak v mluvě, tak v pohybech. Poněkud mě překvapila kritika Sovětského svazu, protože Voskovcův projev nad rozpadajícím se automobilem coby "maslostrojem" pronášený špatnou, přehnanou ruštinou jinak než zesměšňující označit nelze. Z pohledu ekonoma je názory prezentované ve filmu poněkud naivní. Řešením krize nebylo zlevnit výrobky, protože deflace je zhoubná - továrníkovi se nevrátí prostředky, které do výroby investoval. Továrníci nepropouštěli dělníky z plezíru a škodolibosti, ale proto, že pro ně neměli práci, když padal odbyt výrobků. To mohlo V+W taky napadnout, vždyť přeci jedna ze základních komunistických pouček je, že továrníci zaměstnávají dělníky proto, aby je mohli vykořisťovat, aby jim mohli brát nadhodnotu. Čili je v zájmu továrníků co nejvíce vyrábět a zaměstnávat co nejvíce dělníků, neboť tím víc nadhodnoty jim zůstává v kapsách. No a naivní mi připadá také představa, že lze na burze skoupit tolik papírů, aby člověk továrnu ovládl. (14.07.2012)

Skvělá satira, která i v době krize vyprodávala kinosály, tak kvalitní ten film je, tak moc tehdy mluvil lidem z duše. Že se na něm Voskovec a Werich rozhodli pracovat s průkopníkem Martinem Fričem (Hej-Rup je například náš vůbec první se zadní projekcí), považuji za velmi šťastné rozhodnutí a rovněž je znát, že scénář s nimi psal také Václav Wasserman. Příběh díky tomu pěkně odsýpá, každá scéna k něčemu vede, nic není "jen tak pro legraci", ačkoliv legrace je a je jí hodně. Ten ze všech nejlepší film však V+W ještě čekal. "Takže já jsem vlastně vyřízenej." - "Ale čestně!" (28.08.2015)

K Hejrupákom ma dostali nekonečné chvály na adresu pána Wericha. Aký je (bol) bystrý, vtipný a podobné ekvivalenty. Al... nie, nakoniec za touto vetou nebude nasledovať žiadne ale, i keď som sa naň predpojato chystala. Pánom V a W to spolu klape, obzvlášť v hudobných scénkach, ktoré som tu ani nečakala. Je tu pár skutočne vydarených momentov a dojem kazí iba zlá kvalita zvuku, ale to 83-ročnému filmu nemôžem veľmi vyčítať. Ani ten trošku naivný sociálnodemokratický podtón, ktorého som sa značne bála. Čo musím vytknúť je rozhodne dĺžka, ktorá by sa dala osekať pokojne o dvadsať minút. Sčítané, podčiarknuté, nebránim sa ďalšiemu počinu Wericha, no ani sa za ním zrovna nehrniem. (07.09.2017)

Kdybych nezažil reálný socialismus a bratrství se SSSR, kdybych nevyslechl miriády budovatelských písní a neměl plný zuby dělnický třídy, kdybych zkrátka vyrůstal v tomhle nablblým kapitalismu vláčen neviditelnou rukou, tak bych se na to asi koukal s větším porozuměním. Takhle jsem to dokoukal jen ze zvědavosti, jestli se to náhodou nezvedne. A nezvedlo.. (12.11.2009)

Pro tuhle dvojici mam velkou slabost. Nekdo muze namitnout, ze je snimek silne levicovy a komunisticky. Omyl!!! Mezi ucenim Marxovym a komunismem je sakra velky rozdil. Ten nejzakladnejsi je v naivni duvere v cloveka. Pan Werich ma lidi rad a veri v ne!!! Kez bych dokazal verit stejne jako on, proto jeho idea je pro me nadherna, ale silne naivni a prave proto ma muj nezkonaly obdiv. (21.01.2011)