Hej-rup!

Velmi osobitý přístup pánů V+W k filmu, stylem ne nepodobným divadelní hře. Docela prosté dějem, ale vyjímečné v provedení. Je to taková dělnická pohádka, kde dobří a slušní lidé vítězí nad zlým a chamtivým kapitalistou. Vůbec nemám oběma pánům za zlé tento politický názor a vůbec ne s ohledem na rok 1934, ve kterém film vznikl. Musím uznat, že v jejich podání to vypadá jako idyla. A ten humor potěší za každých okolností... (17.03.2011)

Komika dua V+W, Fričova režisérská bravura, „cinefilské“ citace apod., to všechno je na jedničku a netřeba k tomu nic dodávat. Pohádková ideologie o zlých kapitalistech a hodných dělnících v neředěné, i když tu a tam humorně odlehčené podobě z doby zdejší první a zatím jediné pořádné hospodářské krize na jednu stranu výrazně kazí celkový dojem, na druhou stranu – bylo to poslední všeobecně rozšířené „náboženství“, které tenhle národ měl a které na kratičký čas, než ukázalo zuby, přimělo lidi upnout se k něčemu vyššímu než k jejich osobnímu blahu a přineslo s sebou novou poetiku a nové vidění světa (tenhle paradox – že komunismus, navzdory své zrůdné naivitě a neoddělitelné totalitní podstatě, byl v raném stadiu nositelem pozitivních změn a svěžího pohledu na věci – jsem si poprvé uvědomil na předloňské Teigeho typografické výstavě v Brně a nad filmy V+W se mi vzpomínky na tu výstavu často vynořují; v jejich obrazovém pojetí je cosi, co Teigeho práce hodně připomíná). V dnešní takzvané hospodářské krizi, mnohem milosrdnější, než byla ta Velká, nám na rozdíl od jiných bohabojnějších národů taková sdílená vyšší idea citelně chybí (říkám jako neznaboh z rodinné tradice i vlastního přesvědčení) a u tohohle filmu s jeho nakažlivým kolektivním optimismem si to člověk uvědomí zvlášť silně. — Dá se myslím se značnou jistotou tvrdit, že i přes komickou nadsázku je Hej-rup! mnohem pravdivější sondou do života různých sociálních vrstev ve 30. letech minulého století než většina ostatních „filmů pro pamětníky“ z té doby, a je to nesmírně zajímavá podívaná. Možná i jeden z důvodů, proč zrovna tenhle film odmítá zestárnout. — Mrzí očividné minimum péče věnované přípravě DVD – opravdu nešlo zrekonstruovat úplnější verzi s menším množstvím výpadků, dát si trochu práce s odšuměním a hlasitostním vyrovnáním zvukové stopy, nebo aspoň na konci nechat muziku dohrát a nezatahovat ji surově hned po zatmění obrazu, což je předpokládám následek bezmyšlenkovitého překlopení z kopie určené pro televizní vysílání, kde je každá vteřina drahá? Jistě, taková péče něco stojí, ale zrovna tenhle film by si ji myslím zasloužil a byl by to přínos trochu jiné kategorie než líbivá papírová krabička, jejíž design a výroba určitě taky něco stály. No, co už včíl. (22.02.2011)

Asi nejpovedenější film V+W, pořád ale nic co by mě nutilo ho shlédnout podruhé. Na grotesku má slušný tah na branku a působí kompaktním dojmem. Příběh zde není pouze lepidlem pro jednotlivé gagy ale snaží se říct sám o sobě. Myšlenka družstevnictví je fajn, dnes však mimo západní evropu téměř neexistující. Možná oslaví svůj návrat v době současné ekonomické krize. (16.09.2012)

Film z doby, kdy Voskovec i Werich věřili tomu, že kapitalismus lze dělat kolektivně a ku prospěchu všech zúčastněných. Že dává práci nezaměstnaným a potírá zlo způsobené zkaženými charaktery některých jeho aktérů. Anebo vůbec nepropagovali kapitalismus? V době vrcholící hospodářské krize nemohl vzniknout obsahově jiný film... Technická kvalita snímku za tu spoustu let též utrpěla, a tak zbývá několik charakterem spíše divadelních scén, které se ale bezpečně vryjí do paměti (plotostřižna u sběratele známek, představení stroje v ruském jazyce, typologizace filmových polibků...) a zbytek je umě dotočen geniálním Macem Fričem. (27.02.2011)

Naivne ľavicový príbeh reflektujúci obdobie veľkej hospodárskej krízy by bol už dávno zabudnutý, ak by medzi jeho tvorcami nefigurovali mená Frič, Voskovec a Werich. Iba vďaka nim vznikol divácky príťažlivý film, ktorý už dnešnú generáciu asi neosloví, ale má svoje miesto nielen v chudobnej filmografii Voskovca a Wericha, ale aj v domácej medzivojnovej kinematografii. (14.03.2012)