Hotel Modrá hvězda

Vynikající Nataša Gollová v roli majitelky zchátralého hotelu. I zde, stejně jako ve filmu Eva tropí hlouposti ji zdatně sekunduje Oldřich Nový, tentokrát v roli nápadníka. A pozadu nezůstávají ani pánové Pivec, Pešek a Novotný - Vy jste pozůstalí? Ne, my tady spíše pozůstáváme. Nestárnoucí komedie. (16.09.2010)

V komediích vždy naivně očekávám humor. V tomto případě jej Martin Frič jaksi pozapomněl do filmu přimíchat. Taktéž je mi záhadou, proč se vůbec někdo rozhodne zfilmovat tak krajně nezajímavý příběh. Šíleně nudná romantická naháněčka s naprosto krajně otravně napsanými postavami. Od Friče už jsem podobný film viděl padesátkrát. Hlavně, že umí kluk sám svoje filmy zparodovat. Obrovský omyl a naprosto nesmyslně vysoké hodnocení. Jestli se mi během stopáže dvakrát zvedly koutky, tak přeháním. (28.08.2018)

Nestárnoucí klenot českého filmu zrozený v těžkých časech okupace. Razantní rozjezd sice po propuštění z psychiatrie trošku ztrácí tempo, ale jen proto, aby ho více než plnohodnotně nahradil jiskřivými dialogy a zábavně netradiční romancí. Co role, to nezapomenutelný herecký klenot, ať už jde o hlavní trojici Gollová–Nový–Mandlová nebo epizodky, jaké si střihnul třeba skvělý Ferenc Futurista. Stejně zapomenutelní jsou i Jan Pivec s Ladislavem Peškem v jejichž stínu zůstává méně výrazný Antonín Novotný. Jeden z těch filmů, které nestárnou a i po sedmdesáti letech jsou stále stejně svěží, zábavné a milé. (17.05.2015)

Hotel Modrá hvězda je neodolatelnou komedií z mnoha důvodů. Vedle skvělého obsazení a vtipného scénáře i díky tomu, jak utváří filmový prostor onoho titulního místa. To na rozdíl od hotelu ve druhém okresu působí na první pohled jako kulisy (a také oproti slavnějšímu jmenovci bylo skutečně vystavěno v ateliéru) – tedy jako jakýsi divadelní, vysněný svět rozkročený mezi minulostí a přítomností či snem a skutečností, v němž je možné osvobodit se od zábran, očekávání i předpojatostí… a začít skutečně žít. Jeho dvojznačnost posiluje zvláště to, jak integruje vnitřní s vnějším a interiér (se skrytým, nitru podobným ohniskem v tetiččině budoáru) s exteriérem. Právě v tomto filmu – mimochodem tři roky před Caprovými mistrnými Jezinkami a bezinkami – propojil Frič smysluplně a stylotvorně okolí domu s jeho vnitřkem. Útulnost a stabilita vzrůstá venkovním mrazem. Zasněžené město se zdá být snesitelné jen z oken vyhřátých pokojů, obývaných lidmi, kteří rezignovali na starosti a mění-li si mezi sebou své osudy, napovídají, že karneval neskončí před Popeleční středou. – Právě to je ovšem pochopitelně určitá slabina filmu: příběh sám působí nepravděpodobně a masopustní zábava je příliš povrchní, aby nechala to, co v jejím podloží vzklíčí, vzrůst a plodit. Kdyby se byl příběh odehrával mezi Vánoci a Silvestrem, tedy v delším časovém období, mohl by režisér do filmu integrovat další kvality a sujet rozvinout a ukotvit ve věrohodnějších vztazích a s životnějšími perspektivami, jak to může ilustrovat například rámec pozdějšího Wilderova Bytu… (28.12.2023)

I když jedna z nejlepších scén (Nataša Gollová vs. personál hotelu a psychiatr) se odehrávala už na začátku filmu, nesmělé oťukávání s Oldřichem Novým je nesmírně dojemné...i to, jak se hlavní ženská hrdinka snaží bý strašně veselá. CO ŽE TO JE? ŘÍMSKÁ ČTYŘKA. NO VIDÍTE. NĚKDO BY TŘEBA ŘEKL: TŘI ZÁPALKY... (20.04.2003)