Hotel Modrá hvězda

Půvabný sirotek Zuzanka zdědí hotel. Nejde však o nadnárodní luxusní Modrou hvězdu v Praze 1, ale o polorozpadlou barabiznu Modrá hvězda ve čtvrtém okrese. Jejím jediným nájemníkem je naštěstí elegantní Vladimír a vše dopadne tak, jak má ve správné romantické komedii dopadnout. Oldřich Nový je ”nesmrtelný”, Nataša Gollová roztomilá a milým ”bonusem” je vedlejší role Adiny Mandlové. (29.04.2006)

Moc milý film, u jehož sledování se cítím tak dobře... Jakoby mě ovanul ten pravý duch První republiky... Roztomilá zápletka, kvalitiní herecké obsazení, výborná trojice Pešek-Novotný-Pivec, příjemná zimní atmosféra, ... Možná jen až moc přeslazený vztah Zuzanky a Ivana. Jinak ale jeden ze skvostů naší filmové tvorby. (17.01.2008)

Veľmi príjemne strávený filmový čas, relax a pohoda. Prostredníctvom tohto filmu je krásne vidno, ako sa zmýšľanie ľudí a vlastne celá naša spoločnosť za tie roky zmenila... Oldřich Nový bol proste pán. K tomu ešte niekoľko užitočných životných múdrostí vypovedaných láskavo a príjemne staromilsky platných dodnes, očarujúco krásna Nataša Gollová a všadeprítomný humor. Čo viac si môže divák priať? Silný nadpriemer. 85/100 (14.06.2017)

Úžasná hra se slovy a dvojsmysly. Pro mne velké překvapení, neb nejsem obvykle milcem filmů dříve narozených (a ostaně ani komedií, tím méně těch romantických - a jméno Oldřich Nový mne spíše odpuzuje). Přesto přesevšechno mne Modrá hvězda chytla a nebýt slabšího konce, neváhal bych ani s pěti (modrými) hvězdami. (27.02.2010)

Hotel Modrá hvězda je neodolatelnou komedií z mnoha důvodů. Vedle skvělého obsazení a vtipného scénáře i díky tomu, jak utváří filmový prostor onoho titulního místa. To na rozdíl od hotelu ve druhém okresu působí na první pohled jako kulisy (a také oproti slavnějšímu jmenovci bylo skutečně vystavěno v ateliéru) – tedy jako jakýsi divadelní, vysněný svět rozkročený mezi minulostí a přítomností či snem a skutečností, v němž je možné osvobodit se od zábran, očekávání i předpojatostí… a začít skutečně žít. Jeho dvojznačnost posiluje zvláště to, jak integruje vnitřní s vnějším a interiér (se skrytým, nitru podobným ohniskem v tetiččině budoáru) s exteriérem. Právě v tomto filmu – mimochodem tři roky před Caprovými mistrnými Jezinkami a bezinkami – propojil Frič smysluplně a stylotvorně okolí domu s jeho vnitřkem. Útulnost a stabilita vzrůstá venkovním mrazem. Zasněžené město se zdá být snesitelné jen z oken vyhřátých pokojů, obývaných lidmi, kteří rezignovali na starosti a mění-li si mezi sebou své osudy, napovídají, že karneval neskončí před Popeleční středou. – Právě to je ovšem pochopitelně určitá slabina filmu: příběh sám působí nepravděpodobně a masopustní zábava je příliš povrchní, aby nechala to, co v jejím podloží vzklíčí, vzrůst a plodit. Kdyby se byl příběh odehrával mezi Vánoci a Silvestrem, tedy v delším časovém období, mohl by režisér do filmu integrovat další kvality a sujet rozvinout a ukotvit ve věrohodnějších vztazích a s životnějšími perspektivami, jak to může ilustrovat například rámec pozdějšího Wilderova Bytu… (28.12.2023)