30 minut po půlnoci

"The ultra-professional result may be easier to respect than enjoy," napsal Peter Debruge v recenzi pro Variety a já tuhle větu můžu podepsat. Kvalitní zfilmování procesu, který vedl k objevení úkrytu Usámy bin Ládina a k jeho zabití. S Jessicou Chastain jako "zažranou" agentkou, s chladem, bez emocí. Což byl asi jediný způsob, jak takhle brzo po daných událostech příběh natočit, aby z něj nevznikla buďto tupá propaganda, anebo naopak trapná antiamerická konspirace. Palec určitě nahoru, ale užil jsem si to? Ne. Pořád je to spíš tříhodinová nuda v poušti než vtahující válečný zážitek. (06.01.2013)

,,JSEM SI PRAKTICKY JISTÝ, ŽE SE TAM NACHÁZÍ DŮLEŽITÝ CÍL, ALE NEJSEM SI JISTÝ, ŽE JE TO…..“ /// Na začátku bylo 11. září (jestli nevíš, klikni jinam…). Na konci 2. květen 2011 (jestli víš nebo chceš vědět víc, zůstaň…). Pátračka po jménech, sázka na nelidský získávání informací (dělám si prdel, takovej je život… jen se mně zdá, že na to, jakej má prostor, tomu na rozdíl od S. L. Jacksona něco chybí…). Ale nějak to skládání indicií, míst pobytu, shánění důkazů pro prezidenta atd, atd, prostě začít muselo. Možná, že je to spíš kousek pro fandy politickejch filmů. Všechny ty postupy CIA, ,,čmouďáčtí“ hrdinové a zrádci, posedlost jménem Abu Ahmed Alkuedi Saddam Tekur, je spíš špionážním drámem, než akčníma orgiema. Taková PARÁDNÍ filmová výpověď, vedoucí k jednomu zabití (no, dvěma, třema ….) plná dialogů, ale která v závěrečný půlhodince dokáže strhnout i akcičkou. Uvěřitelnou a prej (?) téměř autentickou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu naštudovat nějaký muslimský triky. 2.) Chcu si připomenout pár výbuchů. Teroristickejch. 3.) Thx za titule ,,ACIN“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (07.03.2013)

Vpodstatě podepisuju co napsal DaViD´82. Formálně bez výhrad, Bigelow je rozhodně schopná režisérka. Co se týče věrnosti, víceméně to odpovídá informacím, které jsou dostupné (byť např. útok na tábor Chapman proběhl trochu jinak - útočník tam nebyl poprvé a proto nebyl před vjezdem prohledáván, jeho řidič výbuch přežil, ale byl z vápětí zastřelen vojákem, který si myslel, že se na útoku podílel). Ale jsem za to, aby se podobné filmy točily s odstupem, ve chvíli, kdy se dá poněkud lépe posoudit skutečný význam takové události i samotného Bin Ladina. A abychom se jednou nedozvěděli, že smrt Bin Ládina je vlastně správně zobrazená ve Čtyřech lvech. :))) Update: Hmm, zajímavé... (08.07.2013)

Nerozumím světové politice tak, abych tu měla nutkání mudrovat, jestli to sedělo obsahově a je mi to celkem putna, protože jsem nadšená (opět) z šedesátileté Kathryn Bigelow. Styl věcný a tak přitažlivě odtažitý až na hranici dokumentu, dalek ubrečenosti a patosu. Konečně (!!!) jednou válečný film bez umírajícího kluka, který šel prvně do akce a do tklivých houslí se loučí: řekněte mámě, že jsem to nezkazil. Za 5 bez zaváhání. (24.03.2014)

1) Rozhodně nevěřím, že se vše dělo tak, jak to film prezentuje (hlavně ne tomu, že U.b.L. umřel té noci v tom domě). 2) Netuším, jestli tomu věří nebo nevěří autoři snímku a jestli je to pro ně podstatné. 3) Přesto je Zero Dark Thirty fascinující film, který má hodnotu především v tom, že je v něm možné zahlédnout děsivou mentalitu (a u některých postav i debilitu) amerických vojáků, tajných policajtů, politiků a příliš emancipovaných žen (a ty šílené technické možnosti, do kterých se investují šílené prachy). V posledním záběru hl. postava jakoby seděla před americkou vlajkou, z které zmizely hvězdičky, modré pole i bílé pruhy a zbyly jen ty rudé, potrhané. Navíc (4)) mě film znovu přiměl zamyslet se nad myšlenkou (kterou mi den předtím připomenul P.T.A. v Až na krev), že existuje cosi jako touha po smyslu, jakási přirozená lidská potřeba chápat smysl nejrůznějších věcí, dějů, pochodů, přičemž se z pohledu kognitivní psychologie asi jedná prostě o jednu z definujících hodnot, jakou může náš mozek u určitého fenoménu mít přiřazenou (barva, chuť, pach, délka, výška, váha, rychlost, teplota, trvanlivost... a smysl). U fenoménů, které můžeme nějak ovlivnit, např. u nějaké velmi dlouhodobé práce, která určuje smysl našeho života, máme často tendenci dotáhnout ji do konce právě proto, abysme si nezbořili představu smyslu vlastního počínání, i když objektivně dokončení té práce smysl už nemá, což pak vede k velmi paradoxnímu, někdy i sebedestruktivnímu jednání. (Jinak, ještě k filmu, viz. Matty) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - http://wertyzreport.com/2013/03/19/jak-se-valka-v-iraku-srovnava-s-nejvetsimi-horory-v-lidske-historii/ (30.03.2013)