30 minut po půlnoci

Snímek určitě nesplnil mé ambice... Nečekal jsem ani tak druhý Hurt Locker jako spíše kvalitativně podobný příběh. Bohužel Kathryn toho možná chtěla příliš sdělit a zapomněla trošku na diváka. Chastain není Renner. Obě postavy, které hrají, spojuje vášeň pro jejich práci. Hurt Locker je však mnohem napínavější než tento hon na UBL. Tentokrát Karhryn ti to nebaštím... ale chápu že se k tématu někdo vyjádřit musel. Nejlepší scény nás pohříchu čekají hned zpočátku, poté se spíše dozvídáme jak vystopovat nepřítele USA číslo 1. (29.03.2013)

Ve stejném duchu jako Hurt Locker. Když to jen trochu jde, tak odosobněné, chladné, stále naprosto precizní a ve zlomových momentech smrtící tak, že mi málem drkotají zuby. Chtěl jsem Kathryn v hodnocení naschvál trochu podstřelit za to, že stopáží, dokumentárním stylem vyprávění i tím, že do postav nahlédne sotva jednou za pár let, zůstává pořád tak antidivácká. Jenže to zkrátka nejde. Tváří v tvář perfektnímu Marku Strongovi a šestihvězdičkovému finále nezbývá než ZD30 potichu a nepozorovaně zasalutovat. (24.02.2013)

Ano, je to odtažité, v některých momentech chladné, až na dřeň realistické a divácky hodně nevstřícné. Jenže jinak se to po tak krátké době od oněch událostí asi ani natočit nedá. Kathryn Bigelow předvádí režijně asi svůj nejvíc vypiplaný počin, Jessica Chastain hraje jako o život a celé mě to vlastně i přes tu odtažitost paradoxně pohltilo. Škoda malinko přepálené stopáže, díky které se film hlavně v půlce dosti táhne. Poslední půlhodinka je nicméně brilantní i tak. Silných 80% (09.02.2013)

Rozumím tomu, že 11. září představovalo pro Spojené státy obrovský šok a otřáslo sebevědomím velmoci tak, jak se to nepovedlo Sovětskému svazu za celou dobu trvání studené války. Chápu tedy i potřebu vyrovnat se s popravou organizátora atentátu uměleckou cestou a rozumím i síle symbolů. Přesto mě zaskočila záplava ocenění z festivalů i reakce českých diváků v komentářích. Abych byl dobře pochopen, ono je svým způsobem umění natočit honbu za nejhledanějším teroristou světa tak nudným, nezáživným a úmorným způsobem. Je až nepochopitelné, že i scény mučení nebo atentátů vyznívají emocionálně naprosto prázdně, žádná pasáž nedokáže vtáhnout diváka do hry, všechno je mechanické, studené a ploché. Přítomnost hvězd tady vůbec nepomáhá, tenhle režijní styl by mohl klidně využít neznámých druhořadých herců a výsledek by byl stejný. Nerozumím ani superlativům na adresu závěrečné akce. Snad jen stojí za zmínku, že vedle šíleně přetažené stopáže nejvíc filmu škodí pramalý odstup od událostí. Ze zobrazeného vyplývá, že tvůrci stejně jako americké instituce vůbec nepochopili, jak se to s Al-Káidou a s Usámou bin Ládinem má. Al-Káida nikdy nepředstavovala vertikálně budovanou, centrálně řízenou organizaci se silným šéfem v čele. Je to spíš něco jako "mezinárodní dělnické hnutí". Společenství lidí spojených ideologií islamismu a čerpajících sílu z konzervativního prostředí islámské společnosti. Usáma byl tak důležitý pro západní svět, ne pro své souvěrce, a v době popravy byl už fakticky dávno ze hry. Celkový dojem: 35 %. (18.05.2020)

Kathryn Bigelow natočila své filmové ,,WikiLeaks" a jak už to v takovýchto případech bývá, (filmová) realita je hodně bolestivá. Renovovaná režisérka už ale ve svém posledním filmu Smrt čeká všude ukázala, že její novou filmovou specializací je nejen fenomén války, konkrétně pak speciálně té, v níž se angažují americké vojenské síly, ale i právě pokus o reálné postižení skutečnosti. Subjektivně vnímám její předešlý Oskary ověnčený film jako jeden z filmů nejautentičtěji reflektujících realitu války, co jsem kdy viděl (podobně se v tomhle smyslu v Reflexu zmiňoval třeba i český veterán z Afghánistánu), stejně tak se Kathryn podařilo v 30 minut po půlnoci divákovi nastínit rastr západní ,,reálné politiky", tedy odosobněné vize technokratické přístupu ke správě věcí veřejných. Tihle lidé dopadají v konečném vnitřním bilancování nakonec mnohem hůře, než elitní vojáci - ti i přes různé posttraumatické stresové stavy obvykle bojují za něco (vlast, ideje, ideologie...) a mohou prožít pocit vítězství a tedy i prožitek nějakého smyslu svého konání, kdežto technokratičtí agenti/ky CIA mají v sobě od začátku jen pocit prázdnoty a osamění. Bez citů, bez katarze, jsou čímsi na úrovni stroje. Zajímavý je nový prvek v koncepci režisérky, oproti předešlému snímku Smrt čeká všude je v ryze mužském světě silně akcentovaný ženský prvek - postava silné ženy, agentky CIA, patrně záměrně obsazená navenek křehce vypadající herečkou Jessicou Chastain. Co zbylo ze západního světa před 11. zářím? Lidský život má menší cenu než informace, tajné služby a armáda stojí nad zákony, a to nejen nad zákony země, v níž právě operují, ale i nad zákony mateřských zemí, které se deklarují coby pilíře demokratického zřízení, v němž je dodržování lidských práv základní podmínkou fungování systému... (20.03.2013)